Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 416/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Vojtěcha Šimíčka a soudců Ludvíka Davida (soudce zpravodaj) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. K., zastoupeného Mgr. Evou Vaňkovou, advokátkou se sídlem Husova 2, 702 00 Ostrava – Moravská Ostrava, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 3. 11. 2015, č. j. -260, ve věci péče o nezletilou V. K., za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení a M. K. a nezl. V. K., zastoupené Magistrátem města Havířova jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Výše označený stěžovatel podal v zákonné lhůtě prostřednictvím advokáta a po vyčerpání všech procesních prostředků, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále jen „“), ústavní stížnost, v níž tvrdil, že bylo zasaženo jeho základní právo na soudní ochranu a spravedlivý proces podle a d (dále jen „“), y a současně došlo k porušení a 4y, dále Úmluvy o právech dítěte (dále jen ,,Úmluva“), , a Úmluvy. Navrhoval, aby Ústavní soud svým nálezem zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě.

2. Krajský soud v Ostravě v rozsudku ze dne 3. 11. 2015 č. j. -260, ve věci péče o nezletilou V. K. změnil rozsudek Okresního soudu v Karviné, pobočky v Havířově, ze dne 12. 6. 2015 č. j. -159 v napadené části, tj. v odst. III. výroku tak, že otec je oprávněn stýkat se s nezletilou V. v každém lichém kalendářním týdnu v roce od pátku 15.00 do neděle 17.00 hod., a to s výjimkou vánočních a velikonočních svátků a měsíců července a srpna. Dále je otec oprávněn stýkat se s nezletilou V. každoročně v době od 26. 12 9.00 hod. do 28. 12. 17.00., od 1. 7. 9.00 hod. do 10. 7. 18.00 hod. a od 1. 8. 9.00 hod. do 10. 8. 18.00 hod. a v každém lichém kalendářním roce od čtvrtku předcházejícího Velikonoční neděli 15.00 hod. do Velikonočního pondělí 17.00 hod. Matka je povinna nezletilou V. předat otci ke styku ve stanovenou dobu před domem, ve kterém s nezletilou bydlí, a otec je povinen po ukončení styku nezletilou ve stanovenou dobu na tomtéž místě předat matce.

3. Ústavní stížnost není důvodná.

4. Ústavní soud předně podotýká, že podle y ČR je soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení, respektive v rozhodnutí jej završujícím, nebyly porušeny ústavními předpisy chráněná práva a svobody účastníka tohoto řízení, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

5. Na půdě Ústavního soudu nelze vést pokračující polemiku s obecnými (civilními, trestními, správními) soudy či jinými orgány veřejné moci, s jejichž rozhodnutími stěžovatel nesouhlasí. Ústavní soud zdůrazňuje, že se cítí vázán doktrínou minimalizace zásahů do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, která je mj. odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci ani v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.

6. Stížnost směřuje proti rozhodnutí, které bylo učiněno v oblasti rodinného práva. Ústavní soud zdůrazňuje, že k přezkumu soudních rozhodnutí vydaných v rodinných věcech nově upravených přistupuje zvláště restriktivně, ba dokonce v některých případech považuje ústavní stížnosti za nepřípustné (tak je tomu například v otázce rozvodu manželství; srov. rozhodnutí Ústavního soudu

sp. zn.

,

sp. zn.

aj.). Důvodem je skutečnost, že ve statusových i dalších rodinněprávních věcech bývá třeba upřednostnit princip právní jistoty, jak vyvěrá z příslušných ustanovení aktů ústavního pořádku, před ochranou základních práv. To se ostatně odráží i v tom, že v těchto věcech není až na několik výjimek proti rozhodnutí odvolacího soudu přípustné dovolání jako mimořádný opravný prostředek. Celkový prostor pro kasační zásah Ústavního soudu je tak poměrně zúžen, v důsledku čehož se jeho přezkumná pravomoc koncentruje pouze na posouzení toho, zda se v případě napadeného rozhodnutí nejedná o zcela „extrémní“ rozhodnutí, které by bylo založeno na naprosté libovůli, respektive které by jinak negovalo právo účastníka řízení na spravedlivý proces. O takové formy protiústavnosti se však v posuzované věci zjevně nejedná.

7. Nadto je nutno podotknout, že stěžovatelovy námitky směřují značnou měrou proti procesu dokazování. V této souvislosti však Ústavní soud musí připomenout svou ustálenou judikaturu, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů jsou záležitostí obecných soudů. V nyní posuzované věci pak podle názoru Ústavního soudu napadené rozhodnutí krajského soudu obsahuje dostatečné, konkrétní a logické odůvodnění, které přesvědčivě reaguje na všechna tvrzení stěžovatele i dalších účastníků řízení a osvětluje jejich promítnutí do výrokové části rozsudku.

8. Z těchto důvodů Ústavní soud podle ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Vojtěch Šimíček, v. r.

předseda senátu