Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3862/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Le Thi Lieu, zastoupeného Mgr. Ing. Janem Boučkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Opatovická 1659/4, proti postupu Obvodního soudu pro Prahu 5 ve věci sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu bylo dne 31. 12. 2015 doručeno podání, kterým se stěžovatel domáhá vydání nálezu, v němž by Ústavní soud vyslovil, že postupem orgánu veřejné moci - přidělením věci projednávané u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. podle rozvrhu práce specializovanému senátu bylo porušeno jeho základní právo na zákonného soudce zaručené v d (dále jen " "). V návaznosti na to stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud jmenovanému soudu přikázal jednak změnit rozvrh práce "tak, aby účastníci řízení měli v případě mylného zápisu věci možnost uplatňovat základní právo na zákonného soudce podle Listiny", a dále rozdělit všechny žaloby, které napadly na soud dne 19. 5. 2015 a byly přiděleny senátu 28 C (včetně věci stěžovatele projednávané pod sp. zn. ), mezi jednotlivé občanskoprávní senáty podle rozvrhu práce. Současně stěžovatel požaduje, aby Ústavní soud zakázal jmenovanému soudu pokračovat v porušování základního práva stěžovatele na zákonného soudce podle y.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Ústavní soud však dospěl k závěru, že v projednávaném případě tomu tak není a z tohoto důvodu ani nevyzýval zástupce stěžovatele, aby doložil plnou moc k podání ústavní stížnosti, neboť tento krok by nic nezměnil na způsobu, jakým o návrhu rozhodne a vedl by toliko k průtahům v řízení.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita. Ústavní stížnost je přípustná teprve tehdy, pokud stěžovatel již vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). V projednávaném případě však stížnost směřuje proti postupu soudu v dosud neskončeném řízení a stěžovatel tak může uplatnit námitky (údajně) nezákonně určeného soudce v odvolacím řízení.

V současné procesní situaci byl tedy návrh Ústavnímu soudu podán předčasně a je nepřípustný, jak to ostatně vyplývá i z jeho rozhodovací praxe (srov. např. usnesení

sp. zn.

ze dne 14. 1. 2016, sp.

ze dne 3. 2. 2016 či

sp. zn.

ze dne 24. 2. 2016 vydaná ve skutkově i právně totožné věci).

Na základě výše uvedeného Ústavní soud mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost podle ustanovení jako návrh nepřípustný odmítl. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta, Ústavní soud nemohl vyhovět návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů zastoupení ( ).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj