Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3510/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaj) ve věci ústavní stížnosti Romana Hyska, toho času ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného Mgr. Janem Válkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 1680/13, 110 00 Praha 1, proti sdělení nejvyššího státního zástupce sp. zn. 3 SPR 29/2015 ze dne 3. 11. 2015 a sdělení vrchní státní zástupkyně v Praze č. j. -25 ze dne 3. 9. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených sdělení státních zástupců, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení d (dále jen " ").

Z napadených přípisů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel učinil dne 15. 7. 2015 podání adresované Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a dne 20. 7. 2015 Nejvyššímu státnímu zastupitelství (jež je postoupilo zpět jmenovanému vrchnímu státnímu zastupitelství k dalším opatřením), která vrchní státní zástupkyně v Praze vyhodnotila jako stížnosti na průtahy při plnění úkolů státního zastupitelství ve smyslu , o státním zastupitelství, ve znění pozdějších předpisů. Tyto stížnosti směřovaly proti postupu státních zástupců činných při Vrchním státním zastupitelství v Praze týkajícího se žádosti (a jejích doplňků) o vrácení zajištěných věcí a podání směřujícího proti všem soudcům rozhodujícím v trestní věci stěžovatele, resp. "majícím s ní co do činění". Vrchní státní zástupkyně v Praze postup svých podřízených přezkoumala a dospěla k závěru o nedůvodnosti stěžovatelem vznesených výhrad, neboť postup státních zástupců shledala v souladu s rozhodnými ustanoveními právních předpisů, jakož i za postrádající nedůvodných průtahů (v záhlaví citované sdělení vrchní státní zástupkyně v Praze). Toto sdělení napadl stěžovatel stížností dle zákona o státním zastupitelství adresovanou Nejvyššímu státnímu zastupitelství. O ní bylo rozhodnuto vpředu označeným přípisem nejvyššího státního zástupce, který v postupu vrchní státní zástupkyně v Praze neshledal žádné nedostatky a podání stěžovatele včetně jeho doplnění bez dalších opatření odložil.

Proti postupu uvedených státních zástupců brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se kasace napadených vyrozumění. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že státní zástupci patřičně neprošetřili podstatné skutečnosti, na které stěžovatel ve svých podáních opakovaně poukazoval, ale navíc i některé důkazy úplně opomenuli. Konkrétně vrchní státní zástupkyně v Praze dle názoru stěžovatele sice shrnula veškerá podání stěžovatele, ovšem podání ze dne 22. 5. 2015 zde neuvedla. Ani napadené rozhodnutí nejvyššího státního zástupce prý zmínku o tomto podání neobsahuje, třebaže jde dle mínění stěžovatele o podání mající klíčový význam pro přezkumné řízení.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných právních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je nucen konstatovat, že jediná námitka stěžovatele spočívá v neuvedení jednoho z velmi mnoha jeho podání adresovaných státním zastupitelstvím, resp. Ministerstvu spravedlnosti v napadených sděleních státních zástupců. Sama o sobě skutečnost, že se o tomto konkrétním podání ani jeden přípis nezmiňuje, nečiní postup daných státních zástupců ústavně nekonformním. Přípisy nemají za cíl zevrubné posouzení postupu každého státního zástupce a jeho reakce na to či ono podání, nýbrž toliko shrnují podstatu všech podání stěžovatele (včetně jejich doplnění), tedy jejich "společný jmenovatel", a způsob vyřízení těchto podnětů odpovědnými státními zástupci. Nejen z rozporovaných přípisů, ale i z rozhodovací činnosti Ústavního soudu je zřejmé, že stěžovatel ve skutečnosti vede řízení pro řízení a obrací se (nejen) na orgány činné v trestním řízení s mnohačetnými a obsáhlými podáními, jež následně doplňuje. Za této situace však nemůže rozumně očekávat, že na takové počínání budou příjemci reagovat stejným způsobem a každé dílčí podání vyřizovat samostatně. Maje na zřeteli tyto okolnosti, nemohl Ústavní soud dospět k závěru, že by stěžovaná vyrozumění státních zástupců nesla jakékoli znaky svévole.

Za daných okolností tedy Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 30. března 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu