Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3413/15

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1) T. R., 2) nezl. T. R., 3) nezl. B. R. a 4) H. R., právně zastoupených Mgr. Ing. Daliborem Rakoušem, advokátem se sídlem Wenzigova 1004/14, Praha 2, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 sp. zn. a proti usnesení Městského soudu v Praze sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Dne 22. 11. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena ústavní stížnost, kterou stěžovatelé brojí proti v záhlaví označeným rozhodnutím soudů. Tuto stížnost odůvodnili tím, že soudy porušily jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces a na zákonného soudce.

Toto podání zjevně nebylo možno považovat za řádný návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem, jelikož trpělo řadou procesních a obsahových nedostatků [ , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "")], zejména nebyla přiložena napadená rozhodnutí a pro řízení před Ústavním soudem nebyla připojena plná moc udělená advokátovi (, cit. zákona). K odstranění těchto nedostatků návrhu byli navrhovatelé Ústavním soudem vyzváni a byli též upozorněni, že neodstraní-li vytýkané vady ve lhůtě do 10 dnů, bude návrh odmítnut. Dostalo se jim rovněž náležitého poučení, jaké náležitosti má návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem obsahovat, a jakými nedostatky oproti tomu trpí.

Dne 22. 12. 2015 byla Ústavnímu soudu doručena plná moc, kterou stěžovatelé 1) a 4) udělili pro toto řízení advokátovi Mgr. Ing. D. Rakoušovi. Protože však stěžovatelé i nadále nesplnili výzvu Ústavního soudu k předložení ústavní stížností napadených rozhodnutí, byli k tomu opětovně vyzváni výzvou, doručenou jmenovanému advokátovi dne 11. 1. 2016 s tím, že tak mají učinit ve lhůtě do 10 dnů.

Jelikož zástupce stěžovatelů na tuto výzvu nijak nereagoval, vyzval jej Ústavní soud opětovně k předložení kopie rozhodnutí o posledním prostředku k ochraně práva. Podrobně přitom vysvětlil, že důvod, proč zákon výslovně stanoví i tento požadavek, spočívá v tom, že - na rozdíl od některých řízení před obecnými soudy - právní úprava nezaručuje právo na "automatický" meritorní přezkum napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci. Z připojeného rozhodnutí o posledním opravném prostředku tak Ústavní soud teprve zpravidla zjistí, zda vůbec byly splněny procesní podmínky tohoto řízení (přípustnost a včasnost ústavní stížnosti), a také z něj plyne vymezení účastníků a vedlejších účastníků, s nimiž dále Ústavní soud komunikuje. Dále, ustanovení zakotvuje možnost odmítnutí návrhu pro jeho zjevnou neopodstatněnost. Uvedené ustanovení v zájmu racionality a efektivity řízení před Ústavním soudem dává tomuto soudu pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu ještě předtím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem, přičemž jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního, kdy Ústavní soud může obvykle rozhodnout bez dalšího, jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Za situace, kdy však tato napadená rozhodnutí Ústavní soud k dispozici vůbec nemá, bez dalšího nelze provádět tento prvotní přezkum opodstatněnosti návrhu a potřebné kopie rozhodnutí by si musel vyžadovat namísto stěžovatele, kterého však tato zákonná povinnost výslovně stíhá, Ústavní soud samotný.

Ústavní soud dále v této výzvě uvedl, že věcně projednatelná ústavní stížnost se nemůže omezovat na rekapitulaci předcházejícího řízení, resp. na tvrzené porušení podústavního práva, nýbrž musí být založena na přesvědčivé argumentaci porušením konkrétních ústavních norem. Ústavní stížnost proto nelze zaměňovat s odvoláním, dovoláním či jiným procesním prostředkem, určeným k ochraně před obecnými soudy. Jednoduše řečeno: z obsahu ústavní stížnosti musí být zřejmé, že je určena pro meritorní posouzení Ústavním soudem, a nikoliv, že se v podstatě jedná jen o více či méně upravené či jen modifikované podání, uplatněné již v jiném řízení, tzn. v řízení před obecným soudem. V nyní projednávaném případě proto nepostačuje poukázat toliko na výčet některých údajně porušených základních práv stěžovatele bez jakéhokoliv vysvětlení, v čem konkrétně byl postup soudu v daném řízení nepředvídatelný a netransparentní.

K odstranění těchto vad ústavní stížnosti proto Ústavní soud stanovil dalších 10 dnů od doručení této výzvy, která byla právnímu zástupci stěžovatelů doručena dne 8. 2. 2016. Stěžovatelé byli současně poučeni o tom, že neodstraní-li popsané vady návrhu ani v této nové lhůtě, bude návrh odmítnut.

V reakci na tuto výzvu stěžovatelé požádali dne 18. 2. 2016 o prodloužení této lhůty o dalších 30 dnů. V reakci na tuto žádost Ústavní soud přípisem ze dne 22. 2. 2016, doručeným právnímu zástupci stěžovatelů dne 23. 2. 2016, prodloužil lhůtu k odstranění předmětných vad návrhu do 4. 3. 2016 a opět jej poučil o tom, že nebudou-li odstraněny vady ani v tomto novém termínu, bude návrh odmítnut.

Ústavní soud konstatuje, že navrhovatelé vady svého návrhu k dnešnímu dni neodstranili. Ústavnímu soudu proto nezbylo než postupovat podle ustanovení a na jeho základě soudcem zpravodajem (mimo ústní jednání) návrh odmítnout z důvodu neodstranění vad návrhu v určené lhůtě.

Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že za dané situace již nepřihlížel k žádosti ze dne 7. 3. 2016, zaslané stěžovatelem 1) - nikoliv jeho právním zástupcem - o poskytnutí lhůty dalších 30 dnů, a dále o to, aby si Ústavní soud sám zajistil potřebná rozhodnutí, k nimž prý nemá přístup z důvodu neumožnění vstupu do obydlí stěžovatele exekutorem. Prodloužení této lhůty za situace, kdy stěžovatel je již zastoupen advokátem, je totiž zjevně nedůvodné, a obstarání si příslušných soudních rozhodnutí je jednoduše proveditelné např. jejich okopírováním při nahlížení do spisu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. března 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj