Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 656/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti Boženy Fořtové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Suchým, advokátem se sídlem v Pardubicích, Smilova 366, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. ledna 2016 č. j. -194, za účasti Nejvyššího soudu, jako účastníka řízení, a Jany Růžičkové Suchánkové a Ladislava Růžičky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka žádá o zrušení v záhlaví označeného usnesení Nejvyššího soudu, jímž bylo odmítnuto její dovolání; stěžovatelka se totiž domnívá, že dovolací soud svým postupem porušil ustanovení d, a současně tím nedostál své povinnosti uvedené v ustanovení y (dále jen " ").

2. Okresní soud v Pardubicích rozsudkem ze dne 17. prosince 2013 č. j. -116 zamítl žalobu vedlejších účastníků, kterou se domáhali určení, že darovací smlouva mezi nimi a stěžovatelkou (jakožto obdarovanou), jejímž předmětem byla tam specifikovaná nemovitost, je neplatná, neboť dospěl k závěru, že vedlejší účastníci neprokázali, že by darovací smlouva, ať již její první či druhá verze, byla uzavřena bez jejich vědomí a proti jejich souhlasu. K odvolání vedlejších účastníků Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích rozsudkem ze dne 14. května 2014 č. j. -147 změnil rozsudek nalézacího soudu tak, že se rozsudkem pro uznání určuje, že inkriminovaná darovací smlouva je neplatná, neboť v daném řízení byly splněny všechny předpoklady vydání rozsudku pro uznání dle ustanovení a .

3. Nejvyšší soud odmítl stěžovatelčino dovolání, neboť dospěl k závěru, že neobsahuje řádné vymezení žádného ze čtyř předpokladů přípustnosti dovolání ve smyslu ustanovení .

4. Stěžovatelka s tímto závěrem Nejvyššího soudu nesouhlasí. Připouští, že "dovolání neobsahovalo výslovnou formulaci, v čem je spatřováno splnění předpokladů přípustnosti dovolání", zdůrazňuje však současně, že "tato informace z něj vyplývá". Postup dovolacího soudu proto stěžovatelka považuje za rozporný se základním právem na soudní ochranu, pročež navrhuje zrušení napadeného usnesení, aby Nejvyšší soud musel o jejím dovolání rozhodnout meritorně.

5. Ústavnímu soudu byla u svěřena role orgánu ochrany ústavnosti ( y). V rovině ústavních stížností fyzických a právnických osob směřujících svá podání proti rozhodnutím obecných soudů není proto možno chápat Ústavní soud jakožto nejvyšší instanci obecného soudnictví; Ústavní soud je nadán kasační pravomocí toliko v případě, že v soudním řízení předcházejícím podání ústavní stížnosti došlo k porušení některého základního práva či svobody stěžovatele [ písm. d) y]. Úkolem Ústavního soudu není zjišťovat věcnou správnost rozhodovací činnosti obecných soudů, nýbrž pouze kontrolovat (a kasačním rozhodnutím případně vynucovat) ústavně konformní průběh a výsledek předcházejícího soudního řízení. Nepřipadá-li tedy v dané věci do úvahy možná indikace porušení základních práv nebo svobod, a to již prima facie, musí Ústavní soud ústavní stížnost odmítnout pro zjevnou neopodstatněnost.

6. Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění účinném od 1. 1. 2013, musí být usnesení o odmítnutí ústavní stížnosti stručně odůvodněno uvedením zákonného důvodu, pro který se návrh odmítá.

7. V posuzované věci Ústavní soud přikročil k aplikaci ustanovení , jež mu umožňuje v zájmu racionality a efektivity řízení o ústavní stížnosti odmítnout podání, u kterého je bez jakýchkoli důvodných pochybností a bez nutnosti dalšího podrobného zkoumání zřejmé, že mu - z níže uvedených důvodů - nelze vyhovět.

8. Podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že se Nejvyšší soud měl meritorně zabývat jejím dovoláním, neboť sice výslovně nevymezila důvody jeho přípustnosti, nicméně "tato informace z něj vyplývá".

9. Stěžovatelka tedy nikterak nepolemizuje se závěrem Nejvyššího soudu, že její dovolání neobsahovalo řádné vymezení jeho přípustnosti, pouze v obecné rovině tvrdí (aniž by se ovšem alespoň pokusila toto své tvrzení něčím doložit), že si Nejvyšší soud mohl důvody přípustnosti sám dovodit, neboť z jejího dovolání - údajně - vyplývají.

10. Postačí tak - stěžovatelce případně na vysvětlenou - připomenout následující. V případě mimořádného opravného prostředku v podobě dovolání platí, že je přípustný pouze za předpokladu, že jsou splněna zákonná kritéria jeho přípustnosti. Skutečnost, že Nejvyšší soud požaduje naplnění formálních náležitostí dovolání, tedy v prvé řadě řádného vymezení důvodů jeho přípustnosti, přitom Ústavní soud - jak je ostatně uvedeno v odůvodnění napadeného usnesení, v částech odkazujících na rozhodnutí Ústavního soudu - nepovažuje za projev nepřípustného formalismu (viz bod 7. i. f. odůvodnění tam citovaného usnesení ze dne 28. dubna 2015

sp. zn.

).

11. V postupu dovolacího soudu v projednávané věci proto nelze spatřovat ústavněprávní deficity, jež by odůvodňovaly možný kasační zásah Ústavního soudu.

12. Ústavní soud z uvedených důvodů stěžovatelčin návrh mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl dle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. března 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu