Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 515/16

soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Lichovníka, soudkyně zpravodajky Kateřiny Šimáčkové a soudce Vojtěcha Šimíčka ve věci ústavních stížností stěžovatele Ahmada Parwize Aarianpura, t. č. ve Vazební věznici Praha-Pankrác, zastoupeného JUDr. Tomášem Sokolem, advokátem, se sídlem Sokolská 60, Praha 2, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 3. 12. 2015 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. 5. 2015 č. j. -662 a proti rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 16. 2. 2016 č. j. MSP-599/2014-MOT-T/96, vedených u Ústavního soudu pod

sp. zn.

a

sp. zn.

, takto:

I. Ústavní stížnosti vedené pod sp. zn. a sp. zn. se spojují ke společnému řízení a nadále budou vedeny pod sp. zn. . Vykonatelnost rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR ze dne 16. 2. 2016 č. j. MSP-599/2014-MOT-T/96 se odkládá do pravomocného rozhodnutí Ústavního soudu o ústavních stížnostech.

Odůvodnění:

1. Ústavní soud obdržel dne 15. 2. 2016 ústavní stížnost stěžovatele, jíž se domáhá zrušení v záhlaví označených rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Městského soudu v Praze, kterými bylo rozhodnuto o přípustnosti vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Spojených států amerických pro trestný čin podplácení veřejného činitele, kterého se měl dopustit v souvislosti s veřejnou zakázkou na dodávku elektronických dveřních zámků. Dne 2. 3. 2016 obdržel Ústavní soud ústavní stížnost stěžovatele, jíž se domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí ministra spravedlnosti ČR, kterým tento povolil vydání stěžovatele k trestnímu stíhání do Spojených států amerických. Podle stěžovatele došlo napadenými rozhodnutími obecných soudů a ministra k porušení jeho ústavně zaručených práv, a to práva na spravedlivý proces dle a d (dále jen " "), a 96 odst. 2 y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a zásady presumpce neviny dle y.

2. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů může Ústavní soud spojit ke společnému projednání věci, které u něho byly zahájeny a skutkově spolu souvisejí nebo se týkají týchž účastníků.

3. Nyní dotčené ústavní stížnosti byly podány týmž stěžovatelem, napadají rozhodnutí vydaná v rámci jednoho, vydávacího, řízení a týkají se téže věci. Ústavní soud proto z důvodu hospodárnosti a efektivity tyto věci spojil ke společnému řízení.

4. Ústavní stížnost směřující proti rozhodnutí ministra spravedlnosti byla spojena s návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

5. Podle může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění přiznaného rozhodnutím třetí osobě znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

6. V projednávaném případě považuje Ústavní soud uvedené podmínky za splněné. Výkon napadeného rozhodnutí ministra spravedlnosti je potenciálně způsobilý závažného zásahu do ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele; navíc v případě realizace vydání stěžovatele k trestnímu stíhání by případný následný vyhovující nález Ústavního soudu ve stěžovatelově věci nevyvolal z hlediska faktické situace stěžovatele již žádné účinky. Podle Ústavního soudu pak odložení vykonatelnosti dotčeného rozhodnutí není rozporné s žádným důležitým veřejným zájmem ani nezpůsobí nepoměrně větší újmu žádným třetím osobám.

7. Proto Ústavní soud návrhu na odklad vykonatelnosti vyhověl, aniž by tím jakkoli předjímal výsledek řízení o ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. března 2016

Tomáš Lichovník, v. r.

předseda senátu