Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3041/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Zdeňky Konvičkové, zastoupené JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 7. 2015, č. j. -47, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě rozsudkem ze dne 11. 3. 2015, č. j. -54, zamítl žalobu stěžovatelky proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 23. 7. 2013, č. j. MSK 105175/2013, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno rozhodnutí Magistrátu města Frýdku-Místku ze dne 14. 5. 2013, č. j. MMFM 55184/2013, o odnětí vlastnického práva stěžovatelky ke dvěma pozemkům v katastrálním území Rychaltice pro stavbu silnice I/48 z Rychaltic do Frýdku-Místku. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 16. 7. 2015, č. j. -47, zamítl kasační stížnost stěžovatelky proti rozsudku krajského soudu.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 12. 10. 2015, ve které navrhuje, aby Ústavní soud rozhodnutí zrušil. Obsahem své argumentace namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle a do vlastnického práva podle d, který spatřuje v tom, že obecné soudy nesprávně posoudily existenci veřejného zájmu na vyvlastnění a jeho rozsahu. Brojí proti tomu, že nebylo vyhověno její žádosti o zrušení vyvlastnění, a namítá absenci řádně vydaného územního rozhodnutí pro danou stavbu.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), zastoupena advokátem. Není nepřípustná podle téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší správní soud dostál požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,

sp. zn.

[N 24/7 SbNU 153, srov. též např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,

sp. zn.

(N 70/40 SbNU 691), nebo ze dne 12. 7. 2006,

sp. zn.

(N 132/42 SbNU 57), dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Podrobně a srozumitelně se vypořádal s námitkami stěžovatelky, které byly uplatněny v řízení před správními soudy a na nichž stěžovatelka staví i svoji ústavní stížnost. Vyšel z toho, že řízení o vyvlastnění bylo vedeno na základě žádosti Ředitelství silnic a dálnic ze dne 1. 7. 2005. Důkladně se vypořádal se stěžejní námitkou týkající se stěžovatelkou tvrzené absence veřejného zájmu na vyvlastnění; tento dovodil především z toho, že dotčené pozemky jsou potřebné pro realizaci veřejně prospěšné stavby silnice I/48. Zohlednil, že se jedná o páteřní komunikaci vymezenou v zásadách územního rozvoje Moravskoslezského kraje a územně plánovací dokumentaci Velkého územního celku Beskydy, jakož i v územním plánu obce Hukvaldy.

Nejvyšší správní soud se věnoval i otázce nezbytného rozsahu vyvlastnění a jeho stanovení v rámci správního řízení, která byla mj. i důvodem (opakovaného) zrušení prvostupňového rozhodnutí o vyvlastnění nadřízeným správním orgánem. Obecný soud řádně odůvodnil i otázku vztahu napadeného správního rozhodnutí a řízení o žádosti stěžovatelky o zrušení vyvlastnění podle , o vyvlastnění; konstatoval, že postup správních orgánů ve věci žádosti nemůže mít vliv na zákonnost rozhodnutí o vyvlastnění. K obdobnému závěru dospěl i ve vztahu k podkladovému územnímu rozhodnutí o umístění stavby, pro kterou bylo vyvlastnění provedeno; vyložil, že zahájení řízení o soudním přezkumu pravomocného územního rozhodnutí nemůže být na překážku vydání rozhodnutí o vyvlastnění.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu