Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3445/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Tomášem Lichovníkem v právní věci stěžovatele J. M., t. č. Věznice Valdice, zastoupeného Mgr. Jakubem Houžvicem, advokátem se sídlem Štefánikova 1347, Mladá Boleslav, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. -11 ze dne 24. 3. 2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V návrhu, který byl Ústavnímu soudu doručen dne 23. 11. 2015 a doplněn dne 18. 2. 2016, se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 s odůvodněním, že jím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces, zakotvené v , a d.

Napadeným rozhodnutím Obvodního soudu pro Prahu 1 bylo stěžovateli jako žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni I-Xon, a. s., částku 32 417,62 Kč s příslušenstvím a náklady řízení ve výši 2 533,50 Kč. O existenci daného rozhodnutí se stěžovatel podle svých slov dověděl až dne 10. 9. 2015, kdy mu bylo doručeno vyrozumění o zahájení exekuce. Obvodnímu soudu pro Prahu 1 v návaznosti na to stěžovatel vytkl, že veškeré písemnosti v předmětném řízení doručoval v rozporu s ustanovením , , ve znění rozhodném (dále jen ""), na adresu Náměstí Dr. E. Beneše 555/6, Ostrava, na níž se však stěžovatel nezdržoval, neboť dne 29. 6. 2014 byl zadržen policejním orgánem a od 1. 7. 2014 se nacházel ve vazbě. V důsledku chybného postupu soudu nebyl stěžovatel o probíhajícím soudním řízení informován, a neměl tudíž možnost se k žalobě a předloženým důkazům žádným způsobem vyjádřit, což zapříčinilo porušení shora namítaného práva.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda návrh splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv stěžovatelů až v okamžiku, kdy již ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Jinými slovy, stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán; princip právního státu takové souběžné rozhodování obecně nepřipouští [srov. ale ].

Právě z hlediska zásady subsidiarity ústavněprávního přezkumu proto v projednávané věci nelze opomenout existenci prostředků ochrany údajně dotčených práv již v řízení před obecnými soudy, jež stěžovateli poskytuje institut odvolání proti rozsudku obecného soudu, upravený v a násl. Měl-li stěžovatel za to, že mu napadené rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 1 nebylo řádně doručeno, mohl proti němu (v souladu s poučením soudu) podat odvolání, a to od okamžiku, kdy se o jeho existenci dozvěděl. Pochybení při doručování tohoto rozhodnutí by mělo za následek, že lhůta pro podání opravného prostředku vůbec nezačala běžet a rozhodnutí tedy nemohlo nabýt právní moci a vykonatelnosti, kterážto námitka je případně uplatnitelná i v návrhu na zastavení exekučního řízení.

Ze shora řečeného vyplývá, že stěžovatel dosud nevyčerpal všechny procesní prostředky, jež mu zákon k ochraně jeho práva ve výše uvedeném smyslu poskytuje. S ohledem na tuto skutečnost nutno považovat ústavní stížnost za "předčasnou", resp. za nepřípustnou ve smyslu .

V posuzované věci přitom není možný postup dle ustanovení , v souladu s nímž Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva stěžovatele podle odst. 1 citovaného ustanovení, jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. Daný postup by měl sledovat zejména ten účel, aby řešení otázky ústavní stížností nastolené dopadlo na širší okruh případů se znaky patřičné obecnosti, opakovatelnosti a neomezenosti konkrétním řízením; naplnění zmiňovaných podmínek však Ústavní soud v tomto případě neshledal.

Za daných okolností pak Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení, odmítnout jako návrh nepřípustný podle .

Tento výsledek řízení o ústavní stížnosti předznamenává (negativně) i osud dalšího návrhu stěžovatele, jmenovitě návrhu na přiznání nákladů řízení (jak dle , tak dle ), který byl rovněž odmítnut.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2016

Tomáš Lichovník v. r.

soudce zpravodaj