Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 502/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu JUDr. Libora Hrubého, Dipl. Mgmt., zastoupeného JUDr. Jaroslavou Krybusovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, Hroznová 470/13, ve věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. , takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel podání, jímž se navrhovatel domáhá, aby Ústavní soud přikázal Krajskému soudu v Českých Budějovicích, aby trestní spis vedený pod sp. zn. společně s návrhem na odnětí a přikázání věci podaným obžalovaným (navrhovatelem) dne 1. února 2016 podle ustanovení § 25 zákona č. 141/1961 Sb. (trestní řád) v platném znění postoupil k projednání a rozhodnutí o výše specifikovaném návrhu ve smyslu ustanovení § 25 (trestního řádu) Nejvyššímu soudu.

Navrhovatel ve svém podání uvedl, že mu dne 1. února 2016 byla doručena obžaloba pro zločin podvodu dle ustanovení odstavců 1 a 5 písmeno a) společně s předvoláním k hlavní líčení, které se mělo konat dne 10. února 2016. Hlavní líčení bylo mediálně sledovanou věcí; před započetím jednání navrhovatel upozornil předsedu senátu o tom, že podle ustanovení § 25 trestního řádu navrhl odnětí a přikázání věci krajskému soudu v obvodu Vrchního soudu v Olomouci, přičemž jediným soudem, který o tom může rozhodnout je Nejvyšší soud. Tento svůj návrh odůvodnil s odkazem na nález Ústavní soud

sp. zn.

. Předseda senátu přesto zahájil jednání; následně proto navrhovatel podal návrh na odročení hlavní líčení. Jelikož hlavní líčení pokračovalo, navrhovatel vznesl námitku podjatosti vůči členům senátu, jakož i vůči všem soudcům a přísedícím Krajského soudu v Českých Budějovicích. Po přerušení hlavního líčení bylo vydáno usnesení, podle kterého se předseda necítí být podjatým. Navrhovatel si proti tomu ihned podal stížnost. S ohledem na okolnosti případu nepovažuje navrhovatel své podání za předčasné a domáhá se výroku Ústavnímu soudu, jak uvedeno výše, neboť v postupu krajského soudu shledává zásah do svých zaručených práv.

Po seznámení se s předloženými podklady dospěl Ústavní soud k závěru, že k jejímu projednání není příslušný.

Podle ustanovení odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), je oprávněna podat ústavní stížnost fyzická nebo právnická osoba, která tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, nebo jiným rozhodnutím orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Ústavní soud ve své ustálené judikatuře zřetelně akcentuje doktrínu minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, která je odrazem skutečnosti, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů (y). Ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Proto mu nepřísluší zasahovat do ústavně vymezené pravomoci jiných subjektů veřejné moci, pokud jejich činností nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod, a to i v případě, že by na konkrétní podobu ochrany práv zakotvených v podústavních předpisech měl jiný názor.

Přikázání věci jinému soudu (§ 25 trestního řádu) je případem moderace práva na zákonného soudce, které by mělo nastat jen výjimečně, na základě existence zákonných důvodů - k takovému kroku může dojít i na základě žádosti účastníka řízení (právě projednávaný případ). Místně příslušný soud musí, dříve než předá podnět soudu oprávněnému rozhodnout, zjistit, zda skutečně existují okolnosti důležité k takovému postupu, například důvody pro vyloučení všech soudců, a nejedná se pouze o subjektivní vnímání reality. K této delegaci může dojít kdykoliv za řízení, což je patrné i z ustanovení § 262 trestního řádu, který upravuje vrácení věci odvolacím soudem jinému senátu (soudu), než který rozhodoval původně.

Postup, jehož se navrhovatel ve své ústavní stížnosti domáhá, tedy přikázání trestního spisu jinému soudu, respektive soudu příslušnému rozhodnout o místní příslušnosti, není návrhem, k jehož vyřízení by byl Ústavní soud příslušný. Zvlášť s přihlédnutím k faktu, že od podání obžaloby, respektive od podání žádosti podle ustanovení § 25 trestního řádu navrhovatelem, neuplynul ani měsíc.

Podle odstavce 2y, respektive odstavce 3y ČR, lze státní moc uplatňovat jen v případech, mezích a způsobem, který stanoví zákon. Hlava druhá stanoví v jednotlivých oddílech celkem deset typů řízení, které mohou před Ústavním soudem probíhat, stěžovatel se však domáhá příkazu, který v tomto zákonném výčtu není upraven.

Stěžovatelem požadovaná deklarace tedy nespadá do pravomoci Ústavního soudu, a proto nezbylo než návrh odmítnout podle ustanovení odstavce 1 písmene d) , neboť k jeho projednání není Ústavní soud příslušný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj