Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 186/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou o ústavní stížnosti P. P., zastoupeného Mgr. Pavlem Švestákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Starobranská 4, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 9. 10. 2015, č. j. -380, a rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 31. 3. 2015, č. j. -341, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Okresní soud v Šumperku uznal rozsudkem ze dne 31. 3. 2015, č. j. -341, stěžovatele jako obžalovaného vinným z přečinu podvodu, který spáchal tím, že v celkem deseti případech na více letištích jako pasažér různých letů ohlásil škodní události spočívající v poškození zavazadla a ztrátě předmětů z něj, a to přesto, že ke ztrátě věcí nedošlo, přičemž na základě z větší části falešných dokladů mu bylo v šesti případech vyplaceno odškodnění; v ostatních případech mu požadované odškodnění vyplaceno nebylo. Odsoudil jej ke společnému trestu odnětí svobody, jehož výkon podmíněně odložil, a současně rozhodl v adhezním řízení o povinnosti stěžovatele nahradit škodu.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci rozsudkem ze dne 9. 10. 2015, č. j. -380, při nezměněném výroku o vině stěžovatele nově odsoudil k souhrnnému společnému trestu odnětí svobody v trvání 16 měsíců, jehož výkon podmíněně odložil na zkušební dobu 3 roky. V ostatních výrocích ponechal rozsudek okresního soudu nezměněn a současně zamítl odvolání stěžovatele proti němu.

Proti rozsudkům krajského a okresního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností ze dne 18. 1. 2016, ve které navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil a věc vrátil okresnímu soudu k dalšímu řízení.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Podle je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; takovými prostředky jsou podle téhož zákona řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Takovým opravným prostředkem je mj. i dovolání proti rozhodnutí odvolacího soudu.

Citovaná ustanovení vyjadřují zásadu subsidiarity ústavní stížnosti, z níž plyne rovněž princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci. Ústavní stížnost je třeba pojímat jako krajní prostředek k ochraně práva, který nastupuje teprve tehdy, pokud není možná náprava postupy před jinými orgány veřejné moci, tedy mj. pokud byly vyčerpány všechny zákonné procesní prostředky obrany [srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 13. 7. 2000,

sp. zn.

(N 111/19 SbNU 79), dostupný na http://nalus.usoud.cz].

Ústavní stížnost v této věci je nepřípustná, neboť byla podána proti rozhodnutí odvolacího soudu, jímž byl stěžovatel odsouzen za trestný čin. Proti rozhodnutí krajského soudu je přípustné dovolání, které může za splnění ostatních zákonných podmínek podat, přičemž o tomto právu byl stěžovatel krajským soudem řádně poučen. Ústavní stížnost lze případně podat teprve proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně práva stěžovateli poskytuje, v případech daného druhu zpravidla proti rozhodnutí Nejvyššího soudu o dovolání proti usnesení soudu odvolacího.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem podle ve spojení s mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj