Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 414/16

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti P. Ch., zastoupeného JUDr. Monikou Bakešovou, advokátkou se sídlem Litoměřice, Novobranská 270/18, proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 8. září 2015 sp. zn. a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. listopadu 2015 sp. zn. , s návrhem na odklad vykonatelnosti napadených usnesení, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 4 a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 5. února 2016 a doplněné podáním dne 11. února 2016, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhoval zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí pro porušení jeho ústavně zaručeného základního práva na soudní ochranu, podle a v č l. 37 odst. 3d (dále jen "") a práva na projednání věci veřejně, bez zbytečných průtahů a v jeho přítomnosti podle y.

2. Napadeným usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, který mu byl uložen trestním příkazem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. ledna 2013 č. j. -62, se zařazením pro výkon trestu do věznice s dozorem.

3. Proti usnesení obvodního soudu podal stěžovatel stížnost. Městský soud v Praze podanou stížnost zamítl.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti zejména namítal, že při jednání u obvodního soudu dne 8. září 2015 bylo rozhodnuto bez jeho účasti. Dále stěžovatel napadl provedené důkazní řízení, a to oběma ve věci rozhodujícími soudy a namítal, že soudy nevzaly v potaz jeho vysvětlení důvodů, které vedly k tomu, že nebyl schopen v rozhodném období převzít poštovní zásilky a ztratil tak částečně přehled o svých závazcích. Stěžovatel má za to, že ve věci nebylo zohledněno, že se dle svých sil snažil dlužné výživné hradit a i skutečnost, že nyní má zajištěn stabilní příjem a zázemí a je i v obecném zájmu, aby mohl nadále v současném zaměstnání bez přerušení pracovat.

5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska kompetencí daných muy (dále jen "") a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud ve své činnosti vychází z principu, že státní moc může být uplatňována jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví. Ústavní soud, s ohledem na ústavní vymezení svých pravomocí (y), zejména respektuje skutečnost - což vyslovil v řadě svých rozhodnutí - že není součástí soustavy obecných soudů, a že mu proto zpravidla ani nepřísluší přehodnocovat "hodnocení" dokazování před nimi prováděné a také mu nepřísluší právo přezkumného dohledu nad činností soudů. Na straně druhé však Ústavnímu soudu náleží posoudit, zda v řízení před obecnými soudy nebyla porušena základní práva nebo svobody stěžovatele zaručené ústavním pořádkem a v rámci toho uvážit, zda řízení před nimi bylo jako celek spravedlivé.

7. Ústavní soud připomíná, že k porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod dochází primárně za situace, je-li někomu upřena samotná možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud o podaném návrhu odmítne jednat či zůstává-li nečinný, či odmítne-li provést důkazy, ač hodnocení jiných provedených důkazů by nevedlo ke zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností. Dále pak by bylo možné shledat porušení článku 36 odst. 1y v případě, že by právní závěry soudu byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními. K takové situaci ale v projednávaném případě nedošlo.

8. Stěžovatel v ústavní stížnosti opakuje námitky, s nimiž se ve věci rozhodující soudy vypořádaly v průběhu řízení a žádá-li přezkum těchto námitek, staví Ústavní soud do role další soudní instance, která Ústavnímu soudu nepřísluší.

9. Ústavní soud z obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí ověřil, že obvodní soud náležitě popsal, které skutečnosti vzal za prokázané, o které důkazy svá skutková tvrzení opřel, jakými úvahami se řídil a na základě jakých skutečností rozhodl o výkonu trestu stěžovatele.

10. Městský soud na základě podané stížnosti stěžovatele přezkoumal napadené usnesení, jakož i postup řízení, které mu předcházelo a konstatoval, že stížnost není důvodná. Námitky stěžovatele co do konání veřejného zasedání v jeho přítomnosti podle závěru učiněného městským soudem neobstojí, neboť je zjevné, že k žádosti stěžovatele bylo jednání obvodního soudu opakovaně odročováno a z obsahu spisu není patrná žádná okolnost, která by svědčila jeho námitkám, že mu u soudu mělo být řečeno, že k jednání chodit nemusí, když je naopak zjevné, že veřejná zasedání byla vždy odročována na jeho žádost. Pokud se k jednání dne 8. září 2015 nedostavil, bylo to jen jeho rozhodnutí a soud prvního stupně jednal správně, pokud rozhodl v jeho nepřítomnosti. K tomu městský soud uvedl, že i okolnosti ohledně tvrzeného placení výživného stěžovatelem vedly k závěru, že rozhodnutí obvodního soudu bylo zcela správné a proto stížnost jako nedůvodnou zamítl.

11. V posuzované věci Ústavní soud mimořádný odklon od zákonných zásad ovládajících postupy soudů v řízení trestním, stejně jako vybočení z pravidel ústavnosti, obsažených v judikatuře Ústavního soudu, jež by odůvodňovaly jeho případný kasační zásah, nezjistil. Stěžovateli se tak nezdařilo doložit porušení tvrzených základních práv, zaručených ústavním pořádkem.

12. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků spolu s návrhem na odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadených rozhodnutí podle ustanovení odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 26. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu