Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 159/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Josefa Fialy o ústavní stížnosti Mgr. Jaroslava Hipšmana, zastoupeného JUDr. Janem Juštou, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 699/28, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 10. 2015, č. j. -29, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 14. 4. 2015, č. j. -111, zamítl žaloby stěžovatele proti čtyřem rozhodnutím Magistrátu hlavního města Prahy, odboru sociální péče a zdravotnictví, ze dne 3. 3. 2011, č. j. MHMP 29204/2011, č. j. MHMP 29205/2011, č. j. MHMP 29171/2011 a č. j. MHMP 29176/2011, jimiž nebyly stěžovateli pro měsíce říjen a listopad 2010 přiznány dávky mimořádné okamžité pomoci podle a násl. , o pomoci v hmotné nouzi. Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 27. 10. 2015, č. j. -29, zamítl kasační stížnost stěžovatele proti rozsudku městského soudu.

Proti rozsudku Nejvyššího správního soudu se stěžovatel brání ústavní stížností doručenou soudu dne 15. 1. 2016 a navrhuje, aby jej Ústavní soud zrušil, věc vrátil obecnému soudu a stěžovateli přiznal náhradu nákladů řízení. Svojí argumentací namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v závěru správních orgánů i soudů, že neprojevoval dostatečnou snahu zvýšit si příjem vlastním přičiněním, konkrétně prodejem pozemků o celkové rozloze 8123 m2 v katastrálním území Kunratice u České Kamenice.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas, osobou oprávněnou, přičemž stěžovatel je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupen advokátem. Rovněž není nepřípustná podle téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Nejvyšší správní soud dostál požadavkům konstantní judikatury Ústavního soudu na odůvodnění rozhodnutí, jak byly specifikovány již v nálezu ze dne 6. 3. 1997,

sp. zn.

[N 24/7 SbNU 153, srov. též např. nálezy Ústavního soudu ze dne 23. 3. 2006,

sp. zn.

(N 70/40 SbNU 691), nebo ze dne 12. 7. 2006,

sp. zn.

(N 132/42 SbNU 57), dostupná na http://nalus.usoud.cz].

Nejvyšší správní soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatele, neboť se v odůvodnění rozsudku důkladně a srozumitelně vypořádal se stěžejní námitkou, na níž stěžovatel staví i svoji ústavní stížnost, totiž že přiznání statusu osoby v hmotné nouzi bránila okolnost, že prokazatelně neprojevil dostatečnou snahu zvýšit svůj příjem vlastním přičiněním, jak ukládá Nejvyšší správní soud se v této souvislosti podrobně zabýval i konkrétním způsobem, jakým usiloval o prodej rozsáhlých pozemků, které stěžovatel podle svých tvrzení nabízel na (jediném) realitním webu a podpořil prostřednictvím veřejného příslibu provize 10 % z kupní ceny za doporučení (zprostředkování) kupce, přičemž k prodeji nemovitostí podle stěžovatele nedošlo z důvodu objektivního nezájmu kupujících.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný. Týmž výrokem rozhodl Ústavní soud totožně i o návrhu stěžovatele na přiznání náhrady nákladů řízení; ve smyslu je vyhovění tomuto akcesorickému návrhu, který sdílí osud ústavní stížnosti, vyloučeno již vzhledem k výsledku řízení, neboť stěžovatel neměl ve věci úspěch.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu