Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3793/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatelů Veroniky Jeníčkové, Milana Jeníčka a Evy Jeníčkové, zastoupených JUDr. Robertem Jehne, advokátem, sídlem Washingtonova 1567/25, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 19. října 2015 č. j. -39, za účasti Městského soudu v Praze, jako účastníka řízení, a společnosti TAP Portugal, sídlem Apartado, 501 94, 1704-801 Lisboa, Portugalsko, jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadly v záhlaví konkretizované usnesení Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") a navrhovali jeho zrušení, neboť jím bylo porušeno jejich základní právo na spravedlivý proces plynoucí z d (dále jen " ") a právo na právní pomoc, rovný přístup k soudům a rovnost účastníků řízení dle a 3 y.

2. V úvodu informovali, že u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") podali vůči vedlejší účastnici žalobu o zaplacení částky v celkové výši 1 200 EUR s příslušenstvím. Této částky se domáhali z titulu nároku na kompenzaci za zpoždění letu provozovaného vedlejší účastnicí, a to dle Nařízení Rady (ES) č. 261/2004, kterým se

stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů. Obvodní soud rozsudkem ze dne 5. 2. 2015 č. j. -27 žalobě v plném rozsahu vyhověl, avšak náhradu nákladů řízení jim přiznal s odkazem na aplikaci vyhl. č. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb. Stěžovatelé podali proti nákladovému výroku odvolání, městský soud usnesením ze dne 19. 10. 2015 č. j. -39 usnesení soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení potvrdil. V závěru rozhodnutí poučil městský soud stěžovatele, že proti němu není dovolání přípustné. S tímto názorem stěžovatelé nesouhlasí a sdělili, že souběžně s ústavní stížností podávají dovolání.

3. Ústavní soud nejprve zkoumal, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ( a 2 zákona š. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ), a dospěl k závěru, že tomu tak není.

4. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( ). Za procesní prostředek k ochraně práva považuje jak řádný a mimořádný prostředek s výjimkou obnovy řízení, tak jiný návrh, který je způsobilý zahájit řízení, v němž se navrhovatel může domoci odstranění jím namítané vady řízení či vady rozhodnutí (srov. ).

5. Pojmovým znakem institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práv poskytuje ( ) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny případný protiústavní stav napravit.

6. Stěžovatelé v úvodu ústavní stížnosti sdělili (a vyplývá to i z internetové aplikace http://infosoud.justice.cz), že spolu s ní podávají z opatrnosti k Nejvyššímu soudu dovolání, byť byli městským soudem poučeni, že dovolání proti jeho usnesení není přípustné (stěžovatelé s tímto právním názorem nesouhlasí); dovolání bylo podáno dne 22. 12. 2015.

7. Pokud tedy stěžovatelé podali proti usnesení městského soudu napadeného touto ústavní stížností dovolání, je nezbytné ho považovat za poslední procesní prostředek,

který zákon k ochraně jejich práv poskytuje. Z uvedeného pak lze dovodit, že ústavní stížnost je návrhem nepřípustným podle ustanovení .

8. Na základě těchto skutečností Ústavní soud odmítl ústavní stížnost stěžovatelů jako nepřípustnou podle .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. února 2016

Josef Fiala v. r.

soudce zpravodaj