Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2772/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudkyně Kateřiny Šimáčkové a soudce Tomáše Lichovníka, o ústavní stížnosti Hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské nám. 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo nám. 287/18, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. června 2015 č. j. , 173/2015-251, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a České republiky - Ministerstva dopravy, Jana Růžičky a MUDr. Jiřího Růžičky, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 14. září 2015, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne10. června 2015 č. j. , 173/2015 251 s tvrzením, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno jeho právo na spravedlivý proces podle a d a y (dále jen " ").

2. Obvodní soud pro Prahu 1 rozsudkem ze dne 14. října 2010 č. j. -197 ve věci žalobců Jana Růžičky a MUDr. Jiřího Růžičky o zaplacení 761 985 Kč s příslušenstvím proti stěžovatelovi a České republice - Ministerstvu dopravy v souvislosti s užíváním staveb, situovaných na pozemcích ve vlastnictví žalobců, rozhodl tak, že stěžovatel je povinen zaplatit každému ze žalobců částku 67 487,75 Kč s úrokem prodlení (výrok I.), Česká republika - Ministerstvo dopravy je povinna zaplatit každému z žalobců částku 238 988 Kč s úrokem z prodlení (výrok II.), žaloba se vůči stěžovateli co do částky 71 457,25 Kč ve vztahu ke každému ze žalobců zamítá (výrok III.), žaloba se vůči České republice - Ministerstvo dopravy co do částky 3 059,50 ve vztahu ke každému ze žalobců zamítá (výrok IV.), pokud bylo žalobou na úrocích z prodlení požadováno více, se žaloba zamítá (výrok V.) a dále obvodní soud rozhodl o náhradě nákladů řízení.

3. Proti rozsudku obvodního soudu (proti výroku III. co do 44 089,75 Kč pro každého ze žalobců, proti výroku IV. a souvisejícím nákladovým výrokům) podali odvolání oba žalobci. Městský soud v Praze rozsudkem napadeným ústavní stížností změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku III. ohledně částky 44 089,75 Kč tak, že stěžovatel je povinen zaplatit každému ze žalobců 37 094,25 Kč s úrokem z prodlení, jinak ohledně částky 6 995,50 Kč tento výrok potvrdil. Dále ve výroku IV. rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že Česká republika - Ministerstvo dopravy je povinna zaplatit každému ze žalobců 1 709,50 Kč s úrokem z prodlení jinak ohledně částky 1 350 Kč tento výrok potvrdil. Městský soud současně ve výrocích III. až V. rozhodl o nákladech řízení.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti uvedl, že předmětem jeho ústavní stížnosti je posouzení postupu odvolacího soudu. Stěžovatel má za to, že pokud odvolací soud sám doplnil dokazování a sám rozhodl o částečné změně rozhodnutí soudu prvního stupně, porušil právo stěžovatele na spravedlivý proces a princip rovnosti účastníků řízení, neboť bylo stěžovateli znemožněno využít proti rozsudku obvodního soudu řádný opravný prostředek a současně i mimořádný opravný prostředek - dovolání, když částky, ke kterým byla stanovena povinnost úhrady pro každého z žalobců, nepřevyšují 50 000 Kč. Podle názoru stěžovatele neměl odvolací soud o věci rozhodovat, ale věc měl vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Současně stěžovatel namítal, že odvolací soud o věci rozhodoval až po více jak 4 letech od rozhodnutí soudu prvního stupně. Na podporu svých tvrzení stěžovatel odkázal na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 1. července 2014

sp. zn.

.

5. Ústavní soud po přezkoumání napadeného rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení práva stěžovatele na spravedlivý proces a po zvážení všech konkrétních okolností případu konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti ( y) Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným. Ústavní soud ve své judikatuře již dříve uvedl, že postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů. Z hlediska ústavněprávního může být posouzena pouze otázka, zda právní závěry obecných soudů nejsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními, dále otázka, zda právní názory obecných soudů jsou ústavně konformní, nebo zda naopak jejich uplatnění představuje zásah orgánu veřejné moci, kterým bylo porušeno některé z ústavně zaručených základních práv nebo svobod. Ústavní soud může dále posoudit, zda napadená rozhodnutí byla náležitě, srozumitelně a ústavně konformním způsobem odůvodněna a zda zjevně nejsou výsledkem libovůle ze strany soudů.

7. Zásah do práva na spravedlivý proces, jehož se stěžovatel dovolával, shledán nebyl. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu vyplývá, že tento soud se celou věcí řádně zabýval a v odůvodnění své rozhodnutí zcela logickým a přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Podrobně rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval. Ústavní soud považuje odůvodnění napadeného rozhodnutí za ústavně konformní a srozumitelné a nemá důvod učiněné závěry jakkoli zpochybňovat. Ve výkladu aplikovaných právních předpisů neshledal Ústavní soud žádný náznak svévole, takže ani z tohoto pohledu není možno ústavní stížnost shledat důvodnou.

8. Ústavní soud nepovažuje za relevantní ani námitku porušení principu rovnosti účastníků řízení. Sama skutečnost, že odvolací soud doplní dokazování a změní rozhodnutí soudu prvního stupně, ještě nemůže vést k závěru o porušení tohoto principu. Podstatné je, že stěžovatel byl v řízení zastoupen advokátkou a všichni účastníci měli v řízení rovné podmínky, což bylo v dané věci splněno.

9. K poukazu stěžovatele na skutečnost, že odvolací soud rozhodl o věci až v roce 2015, Ústavní soud připomíná, že k odstranění průtahů v řízení slouží především právní úprava obsažená v zákoně č. , o soudech a soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů. Podle ustanovení zákona o soudech a soudcích, má-li účastník nebo ten, kdo je stranou řízení, za to, že v tomto řízení dochází k průtahům, může podat návrh soudu, aby určil lhůtu pro provedení procesního úkonu, u kterého podle jeho názoru k průtahům v řízení dochází (dále jen "návrh na určení lhůty"). Pokud stěžovatel má za to, že v předmětném řízení k průtahům docházelo, mohl podat shora uvedený návrh na určení lhůty. Námitka tzv. již odeznělých průtahů v řízení vznesená až v době, kdy řízení ve věci je skončeno, pak nemůže být důvodem kasace meritorních rozhodnutí.

10. Za výše uvedených okolností proto nemůže mít relevanci ani odkaz stěžovatele na právní závěry uvedené v citovaném nálezu Ústavního soudu, který se týkal rozhodování obecného soudu o vydání pozemku, jehož zastavěnost podle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě je z hlediska obsahu zákonné výluky sporná, neboť zde chybí přímý vztah k posuzované věci.

11. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl podle ustanovení jako zjevně neopodstatněnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu