Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 1890/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje), ve věci ústavní stížnosti stěžovatele plk. Ing. Jana Petržílka, MBA, zastoupeného Mgr. Lukášem Trojanem, advokátem, se sídlem Hvězdova 1716/2b, Praha 4, proti jinému zásahu orgánu veřejné moci spočívajícímu v nečinnosti Inspekce Bezpečnostní informační služby a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 ve věci vedené pod sp. zn. SV 27/2013, a Městského státního zastupitelství v Praze ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 52/2013, za účasti Inspekce Bezpečnostní informační služby, Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 a Městského státního zastupitelství v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

I.

1. Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2015, stěžovatel napadl jiný zásah orgánu veřejné moci spočívající v nečinnosti Inspekce Bezpečnostní informační služby a Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 1 (dále jen "obvodní státní zastupitelství") ve věci vedené pod sp. zn. SV 27/2013, a v nečinnosti Městského státního zastupitelství v Praze (dále jen "městské státní zastupitelství") ve věci vedené pod sp. zn. 2 KZV 52/2013.

2. Jak stěžovatel uvádí, dne 31. 10. 2013 obvodní státní zastupitelství rozhodlo o zahájení trestního stíhání proti jeho osobě pro trestný čin ohrožení utajované informace podle § 106 odst. 1, 2 písm. b) a c) v jednočinném souběhu s trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle § 158 odst. 1, písm. a), odst. 2 písm. c) zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "trestní zákon").

3. Stěžovatel má za to, že v předmětném trestním řízení dochází k průtahům. Zejména dochází k více než šestnáctiměsíčnímu prodlení s vypracováním znaleckého posudku zadaného Kriminalistickému u Praha, a pokud jde o další úkony, probíhají sice výslechy svědků, tyto však z pohledu konstrukce kladených otázek nesouvisejí se zásadní otázkou možného úniku utajovaných informací z prostředí Bezpečnostní informační služby ani vyšetřovaným zneužitím pravomoci veřejného činitele, anebo role, kterou v konstrukci orgánů činných v trestním řízení měl sehrát stěžovatel. Dále dne 16. 6. 2015 při zpřístupňování spisu nebyl stěžovateli zpřístupněn jeden datový nosič s argumentem, že jej bude nutné nejprve podrobit znaleckému zkoumání, což rovněž svědčí o průtazích, neboť orgánům činným v trestním stíhání nic nebránilo provést zkoumání daného nosiče dříve. Se stížností se již obracel na městské státní zastupitelství, které však existenci průtahů neshledalo.

4. Z uvedených důvodů je přesvědčen, že byla porušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud Inspekci Bezpečnostní informační služby a obvodnímu a městskému státnímu zastupitelství uložil v těchto průtazích nepokračovat a neprodleně ve věci jednat.

II.

5. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), rozeznává podle svého jako zvláštní kategorii návrhů návrhy zjevně neopodstatněné. Tímto ustanovením dává Ústavnímu soudu v zájmu racionality a efektivity jeho řízení pravomoc posoudit "přijatelnost" návrhu před tím, než dospěje k závěru, že o návrhu rozhodne meritorně nálezem. V této fázi řízení je zpravidla možno rozhodnout bez dalšího jen na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a údajů obsažených v samotné ústavní stížnosti. Pokud takto Ústavní soud dojde k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, bude bez dalšího odmítnuta. V této fázi jde o specifickou a relativně samostatnou část řízení, která nemá charakter řízení kontradiktorního.

III.

6. Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

7. Nutno samozřejmě v obecné rovině souhlasit se stěžovatelem potud, že trestní řízení má probíhat plynule a že v tomto směru je k ochraně práva na projednání věci bez zbytečných průtahů zaručeného y přípustná i ústavní stížnost. Zároveň však nutno zdůraznit, že Ústavní soud není "superrevizní" instancí, jejímž úkolem by bylo perfekcionalisticky přezkoumávat veškerá možná či tvrzená pochybení v postupu či rozhodnutích orgánů veřejné moci (a tedy ani případné průtahy) v oblasti "podústavního" práva. Jeho povinností je reagovat pouze na zásahy svým charakterem nejzávažnější, dosahující svojí intenzitou roviny ústavněprávní.

8. Stěžovatel podal ústavní stížnost na průtahy v trestním řízení zahájeném proti němu před necelými dvaceti měsíci, kdy takovouto délku řízení obecně nelze považovat za neobvyklou, zejména když s ohledem na charakter trestné činnosti, ke které mělo dojít, zjevně nejde o věc jednoduchou. Zároveň nejde ani o situaci, kdy by orgány činné v trestním řízení byly zcela nečinné, kdy sám stěžovatel uvádí, že byly prováděny určité výslechy svědků. Tvrdí-li stěžovatel, že obsah těchto výslechů postrádá relevanci pro jeho trestní věc, Ústavní soud je nucen konstatovat, že není orgánem dozoru na zákonností přípravného řízení a hodnocení důkazů, tedy i těchto výpovědí, mu, a to obzvláště v této fázi trestního řízení, nepřísluší. Nutno přisvědčit stěžovateli v tom, že se jeví na místě, aby znalecké zkoumání probíhalo rychleji než je tomu v jeho věci, protože je odpovědností státu, aby si v tomto směru zajistil dostatečné kapacity, nicméně Ústavní soud má za to, že nedostatky v tomto směru ještě nemají takovou intenzitu, aby dosahovaly ústavněprávní dimenze. K tomuto závěru přitom dospěl i s přihlédnutím k tomu, že stěžovatel se nenachází ve vazbě, a ani nezmiňuje žádná jiná zajišťovací opatření vůči své osobě, kterým by byl v souvislosti s trestním řízením vystaven. Možno dodat, že předmětný znalecký posudek, jak Ústavní soud zjistil dotazem na Obvodní státní zastupitelství pro Prahu 1, již byl v mezidobí po podání ústavní stížnosti vyhotoven.

9. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud musel považovat ústavní stížnost z ústavněprávního hlediska za zjevně neopodstatněnou a podle ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2016

Josef Fiala v.r.

předseda senátu