Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3074/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Zdeňka Pláška, zastoupeného JUDr. Ing. Adamem Černým, LL.M., advokátem se sídlem v Praze 2, Dřevná 382/2, směřující proti usnesením Krajského soudu v Brně - pobočce ve Zlíně, ze dne 24. července 2015, č. j. -6477, a Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. září 2015, č. j. -6708, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi byla narušena jeho ústavně zaručená práva zakotvená v odstavci 1 d (dále jen " "), jakož i v odstavci 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Výše uvedeným usnesením Krajský soud v Brně - pobočka ve Zlíně rozhodl, že předsedkyně senátu není vyloučena z projednání věci. Vrchní soud v Olomouci napadeným usnesením následnou stížnost stěžovatele zamítl.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že namítl podjatost předsedkyně senátu poté, co zjistil, že je smluvně spjata se stavební spořitelnou, v níž je poškozená akcionářkou; na základě této skutečnosti má pochybnosti o nestranném rozhodování. Jako další argument pak svědčí fakt, že soudkyně neumožnila provedení žádného ze stěžovatelem navržených důkazů a za dané situace považuje stěžovatel napadená usnesení za protivící se jeho právu na spravedlivý proces. S poukazem na rozhodnutí Ústavního soudu k této problematice,

sp. zn.

, navrhl, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

V souladu s ustálenou judikaturou Ústavní soud konstatuje, že není součástí soustavy obecných soudů a není oprávněn do jejich rozhodování zasahovat; tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by na úkor stěžovatele obecné soudy vybočily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv ( a písm. d) y).

Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti není, jak již mnohokrát vyslovil, další instancí v systému všeobecného soudnictví, a proto je ve vztahu k procesnímu postupu orgánů činných v trestním řízení, včetně soudů, povolán reagovat pouze na taková pochybení při aplikaci trestně-procesních předpisů, která musí u stěžovatele vyvolávat reálné negativní dopady do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobody nebo je alespoň ohrožovat. Proto se Ústavní soud v posuzované věci zabýval pouze otázkou, zda napadenými rozhodnutími soudů došlo k porušení stěžovatelova základního práva na spravedlivý proces. To však Ústavní soud nezjistil.

Jak Ústavní soud uvedl v nálezu

sp. zn.

(http://nalus.usoud.cz), výklad pojmu nezávislého a nestranného soudu je jeho doménou, stejně jako je doménou Evropského soudu pro lidská práva interpretace nezávislého a nestranného tribunálu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy. Ústavní soud proto ve své dosavadní rozhodovací praxi rozlišuje subjektivní a objektivní aspekt hodnocení nestrannosti soudu, respektive podjatosti soudce. Zatímco subjektivní nestrannost lze zjistit z projevu samotného soudce, jeho výroků, chování a je presumována, pokud není prokázán opak, o objektivní nestrannosti je třeba uvažovat s ohledem na okolnosti daného případu na základě objektivních znaků. Ty lze, podle judikatury Ústavního soudu, identifikovat rozborem skutečností vedoucích k pochybnostem o nestrannosti soudce (nálezy

sp. zn.

a

sp. zn.

). Bude se zpravidla jednat o skutečnosti objektivně zpochybňující nezávislost soudcovského rozhodování (usnesení

sp. zn.

) představující reálné obavy obviněného (jedné ze stran), které mohou na základě ověřitelných skutečností legitimně svědčit o nedostatku nestrannosti soudce (nález

sp. zn.

). Za objektivní však není možné považovat to, jak se nestrannost soudce subjektivně jeví účastníkovi řízení či obviněnému; rozhodující je reálná existenci objektivních okolností, které by mohly vést k pochybnostem, zda soudce disponuje určitým - nikoliv nezaujatým - vztahem k věci.

Jinými slovy řečeno, objektivní nestrannost soudního rozhodování lze zjistit pouze za skutečných projevů soudního orgánu a nikoliv na základě domněnek či přesvědčení účastníka řízení - takováto nesprávná interpretace by následně mohla vést k podstatné moderaci práva na zákonného soudce. Sám fakt, že předsedkyně senátu má u stavební spořitelny úvěr, či to, že neprovedla stěžovatelem navržené důkazy, není bez dalšího způsobilý zpochybnit nestrannost jejího rozhodování. K vyloučení z projednání a rozhodnutí věci by mohlo dojít teprve tehdy, pokud by bylo evidentní, že její vztah k dané věci, účastníkům, poškozeným nebo jejich zástupcům, dosahuje takové povahy a intenzity, že i přes zákonem stanovené povinnosti nebude schopna nezávisle a nestranně rozhodovat. Princip nezávislosti soudců ( y ČR) a jejich vázanost pouze zákonem ( y ČR) je z hlediska dokazování nutno chápat tak, že soudcům nelze přikazovat, jak mají ve věci rozhodnout, jaké důkazy mají před svým rozhodnutím provést a jak je hodnotit. V souladu s tím Ústavní soud judikoval, že obecné soudy v zásadě nejsou povinny vyhovět každému důkaznímu návrhu účastníka řízení; je však nezbytné, aby v této souvislosti dostály požadavkům zákona na odůvodnění svého rozhodnutí (ustanovení § 125 trestního řádu). S ohledem na tuto premisu nelze fakt, že soud neprovedl stěžovatelem navržené důkazy, chápat jako důkaz podjatosti předsedkyně senátu.

K této otázce i Evropský soud pro lidská práva realisticky vyžaduje, aby se obava z absence nestrannosti soudce zakládala na konkrétních, prokazatelných a dostatečně závažných skutečnostech (viz REPÍK B., Evropská úmluva o lidských právech a trestní právo, Orac, 2002, str. 126 a násl.). V projednávaném případě však taková situace nenastala. Z podání stěžovatele proto nelze nalézt žádné tvrzení, které by svědčilo o zkrácení jeho zaručených práv a k porušení práva na spravedlivý proces dle odstavce 1 y nedošlo.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu