Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 167/16

Ústavní soud rozhodl soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou o ústavní stížnosti T. S., zastoupeného Mgr. Barborou Barcalovou, advokátkou se sídlem Klimentská 36, 110 00 Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2015 sp. zn. a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 23. 9. 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Projednávanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv garantovaných , , , a a 6d.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, bylo výrokem I. ústavní stížností napadeného usnesení Obvodního soudu pro Prahu 9 rozhodnuto o tom, že předsedkyně senátu JUDr. Petra Benešová a přísedící Renáta Hodanová a Václav Poláček nejsou vyloučeni z vykonávání úkonů trestního řízení ve věci odsouzeného stěžovatele vedené u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. . V této věci se stěžovatel domáhal obnovy řízení. Výrokem II. bylo rozhodnuto, že se zamítá návrh na opravu a doplnění protokolu z veřejného zasedání ze dne 16. 4. 2015 sepsaného u Obvodního soudu pro Prahu 9. Městský soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením stížnost proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl.

Stěžovatel v ústavní stížnosti argumentuje zejména právem na zákonného soudce, přičemž namítá i skutečnost, že o všech jeho návrzích na obnovu řízení rozhoduje soudkyně JUDr. Benešová, o stížnostech proti jejím rozhodnutím pak soudkyně JUDr. Lišková. Stěžovatel konečně nesouhlasí ani se zamítnutím návrhu na opravu a doplnění protokolu z veřejného zasedání.

Ústavní soud se stížností nejdříve zabýval z hlediska procesních podmínek její přípustnosti a došel k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Jedním z pojmových znaků ústavní stížnosti je její subsidiarita a s ní korespondující princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti ostatních orgánů veřejné moci, včetně rozhodování obecných soudů. Konstantní judikatuře Ústavního soudu pak odpovídá, že ústavní soudnictví je především vybudováno na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž navíc případná protiústavnost již není napravitelná jiným způsobem, tj. procesními prostředky, jež se podávají z právních předpisů, jež upravují příslušné řízení. Ústavnímu soudu nepřísluší obcházet běžný pořad práva již proto, že stojí vně systému ostatních orgánů veřejné moci, a není ani součástí soustavy obecných soudů (, y).

Z uvedených důvodů Ústavní soud obvykle odmítá ústavní stížnosti, kterými stěžovatelé brojí proti dílčím rozhodnutím, které soudy v rámci určité trestní či civilní věci činí, a to s výjimkou případů, kdy tato rozhodnutí představují relativně uzavřené části řízení (např. vazební rozhodnutí či příkazy k domovním prohlídkám). Opačný přístup by vedl k tomu, že by Ústavní soud nepřípustně zasahoval do činnosti obecných soudů za situace, kdy stěžovateli tvrzené následky mohou být odčiněny v rámci jejich soustavy.

Pokud jde o trestní řízení, nelze dále přehlížet, že Ústavní soud obvykle hodnotí trestní řízení jako celek, a není tudíž až na výjimky opodstatněné, aby postupně kontroloval jednotlivé úkony orgánů činných v trestním řízení. Přezkumu proto obvykle podléhají až konečná rozhodnutí nalézacího, odvolacího a dovolacího soudu, přičemž v rámci tohoto "konečného" přezkumu se Ústavní soud může vypořádat právě i s námitkami týkajícími se práva na zákonného soudce (srov. např. usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 19. 11. 2014).

Ústavnímu soudu je známo, že stěžovatel spolu s nyní projednávanou ústavní stížností podal také ústavní stížnost, kterou napadá usnesení nalézacího a stížnostního soudu, jimiž byl zamítnut jeho návrh na obnovu řízení. Tato ústavní stížnost je u Ústavního soudu vedena pod

sp. zn.

. Právě v tomto řízení může stěžovatel uplatnit i námitky, které uplatnil v nyní projednávané ústavní stížnosti.

Ze všech výše uvedených důvodů se tudíž jedná o návrh nepřípustný podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2016

Milada Tomková v. r.

soudkyně zpravodajka