Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3036/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti V. F., zastoupeného JUDr. Ing. Jiřím Němcem, advokátem se sídlem v Brně, Štefánikova 114/45, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. června 2015, č. j. -64, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaného rozhodnutí, neboť má za to, že jím byla narušena jeho nespecifikovaná práva.

Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 24. září 2014, sp. zn. , byl stěžovatel uznán vinným ze spáchání přečinu ohrožení pod vlivem návykové látky podle odstavce 1 a odsouzen k trestu odnětí svobody na tři měsíce, odloženému na zkušební dobu jednoho roku; dále mu byl uložen peněžitý trest s alternativním trestem odnětí svobody a trest zákazu řízení motorových vozidel. Odvolání stěžovatele Krajský soud v Brně, usnesením ze dne 4. února 2015, sp. zn. , zamítl jako nedůvodné; napadeným usnesením Nejvyšší soud odmítl dovolání stěžovatele jako zjevně neopodstatněné.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti uvedl, že soudy se nesprávně vypořádaly s okolnostmi jeho nepřítomnosti u jednání, což doložil dokladem o pracovní neschopnosti. Nejvyšší soud pak nepřezkoumatelným rozhodnutím odmítl opravný prostředek stěžovatele, neboť nevzal v úvahu, že stěžovatel neměl zlý úmysl mařit hlavní líčení. Stěžovatel uvedl, že dovolání bylo zamítnuto podle § 265i odstavce 1 písmeno c) trestního řádu (dovolání podáno opožděně nebo osobou neoprávněnou...), přestože v odůvodnění Nejvyšší soud rovněž konstatuje, že bylo podáno včas a osobou oprávněnou a splňuje formální a obsahové náležitosti. Za daného stavu pokládá stěžovatel rozhodnutí Nejvyššího soudu za nekonzistentní a nepřezkoumatelné; proto navrhl, aby je Ústavní soud zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Předně Ústavní soud konstatuje, že ústavně právní argumentace stěžovatele se zúžila na pouhé výtky spojené s konstatováním o zkrácení v právech, aniž by stěžovatel uvedl, čím a jaká zaručená práva měla být rozhodnutím Nejvyššího soudu dotčena.

Jak Ústavní soud ve své judikatuře (například stanovisko sp. zn. , či usnesení sp., zn.

, a další viz http://nalus.usoud.cz) opakovaně uvedl, účelem institutu povinného právního zastoupení je, aby Ústavní soud, jakožto specializovaný orgán nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání, a tedy bylo garantováno kvalifikované uplatňování práv i vyšší stupeň objektivity účastníků řízení při posouzení vlastního postavení. Ústavní soud totiž představuje soudní orgán ochrany ústavnosti ( y); není dalším stupněm obecných soudů, jejich součástí, a ani jim není instančně nadřazen. V projednávaném případě je již při pouhém seznámení se s napadeným usnesením patrné, že institut povinného právního zastoupení selhal. Jak již výše uvedeno, dovolání stěžovatele bylo odmítnuto jako zjevně neopodstatněné podle ustanovení § 265i odstavce 1 písmeno e) trestního řádu (strana 5 usnesení, poslední odstavec dole, řádek 2. a 3.), a nikoliv podle písmene c) téhož ustanovení, jak uvedl ve svém podání stěžovatel, a na čemž založil svoji jedinou námitku.

Jak je z odůvodnění napadeného usnesení patrné, Nejvyšší soud se námitkami stěžovatele důkladně zabýval, zhodnotil všechny tři předestřené dovolací důvody a vypořádal se s nimi. Zhodnotil rovněž důvody, které vedly nalézací soud k rozhodnutí v nepřítomnosti stěžovatele a shledal je jako opodstatněné i dobře odůvodněné šetřením, které soud provedl. Zopakoval přitom i závěr nalézacího soudu, že jednání stěžovatele považuje za účelové a svědčící o zlém úmyslu obžalovaného zmařit hlavní líčení. Ve svém rozhodnutí se i Nejvyšší soud zabýval, zda v projednávaném případě byl naplněn účel povinného právního zastoupení, jakožto záruky právní erudice obhájce.

Obsahem ústavní stížnosti je opakování námitek při současné deformaci faktů stěžovatelem, respektive jeho zástupcem, a to způsobem hraničícím s přezíravostí. Stěžovatel neuvedl vůbec nic, co by svědčilo o tom, že mohl být postupem Nejvyššího soudu zkrácen ve svých právech. Jak je z napadeného rozhodnutí patrné, soud se důkladně zabýval jeho námitkami, které však oprávněně neshledal jako důvodné.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelem tvrzené pochybení Nejvyššího soudu, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu