Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1887/15

Ústavní soud rozhodl dne 2. února 2016 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Jana Musila (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti stěžovatele M. H., zastoupeného JUDr. Andreou Rečkovou, advokátkou AK se sídlem v Plzni, Anglické nábřeží 2434/1, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 1. 4. 2015 č. j. -405 a proti rozsudku Okresního soudu Plzeň - jih ze dne 13. 1. 2015 č. j. -354, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu Plzeň - jih, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 22. 6. 2015, doručené Ústavnímu soudu dne 25. 6. 2015, M. H. (dále jen "otec" případně "stěžovatel") navrhl, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o úpravě styku otce s nezletilou dcerou.

II.

Z ústavní stížnosti a napadených rozhodnutí, vyplývají následující skutečnosti.

Dne 13. 1. 2015 rozsudkem č. j. -354 Okresní soud Plzeň - jih (dále jen "nalézací soud") o návrhu R. H. (dále jen "matka") rozhodl tak, že nezletilou B. H. (dále jen "nezletilá") svěřil po dobu před rozvodem do výchovy matky s účinností od 7. 7. 2014 (výrok I), otci uložil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 3 500 Kč měsíčně ve stanovené době k rukám matky (výrok II) a povinnost uhradit dlužné výživné ve výši 3 000 Kč k rukám matky ve stanovené době (výrok III), a dále - pro dobu po rozvodu - nezletilou svěřil do výchovy a výživy matky (výrok IV), otci stanovil povinnost přispívat na výživu nezletilé částkou 3 500 Kč měsíčně ve stanovené době k rukám matky (výrok V), otci uložil povinnost uhradit státu prostřednictvím nalézacího soudu na nákladech zálohovaných státem částku 26 250 Kč ve stanovené době, upravil a specifikoval styk otce s nezletilou (výrok VII) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II).

Dne 1. 4. 2015 rozsudkem č. j. -405 Krajský soud v Plzni (dále jen "odvolací soud") k odvolání otce rozsudek nalézacího soudu ze dne 13. 1. 2015 č. j. -354 ve výroku v odst. I, II, IV a V potvrdil (výrok I) a ve výroku v odst. III změnil (výrok II); dále odvolací soud napadený rozsudek nalézacího soudu ve výroku v odst. VI, VII a VIII zrušil dle , a v tomto rozsahu věc vrátil nalézacímu soudu k dalšímu řízení (výrok III).

III.

V ústavní stížnosti stěžovatel tvrdil, že napadená soudní rozhodnutí považuje za nesprávná a že ve věci rozhodující soudy porušily jeho základní práva zaručená v , , d (dále jen " ") a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod (dále jen "Úmluva"). Byl toho názoru, že již fakticky vyčerpal všechny opravné prostředky před obecnými soudy, a podrobně uvedl skutkové okolnosti své věci. Poukázal na rozhodnutí Ústavního soudu týkající se svěření dítěte do střídavé výchovy rodičů (nálezy ze dne 26. 5. 2014

sp. zn.

, ze dne 30. 5. 2014

sp. zn.

a ze dne 25. 9. 2014

sp. zn.

) a tvrdil, že nalézací soud ani odvolací soud při rozhodování o výchově a výživě nezletilé zásadně nerespektovaly principy z těchto nálezů plynoucí, byť v řízení bylo jednoznačně prokázáno, že oba rodiče jsou způsobilí nezletilou vychovávat, oba mají o její výchovu zájem a oba dbali též o její výchovu po stránce citové, rozumové a mravní. Právo na spravedlivý proces dle y a Úmluvy bylo dle stěžovatele porušeno tím, že závěry soudů o nenaplnění podmínek pro svěření nezletilé do střídavé péče rodičů postrádají relevantní odůvodnění.

IV.

Ústavní soud posoudil splnění podmínek řízení a dospěl k závěru, že v části směřující proti konečnému pravomocnému rozhodnutí, tj. směřující proti výrokům I, II, IV a V rozsudku nalézacího soudu ze dne 13. 1. 2015 č. j. -354, a proti výroku v odst. I a odst. II rozsudku odvolacího soudu ze dne 1. 4. 2015 č. j. -405, je ústavní stížnost přípustná, neboť byla podána včas oprávněným stěžovatelem, který byl účastníkem řízení, ve kterém byla vydána rozhodnutí napadená ústavní stížností a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky až 31 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") a vyčerpal zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

Ústavní soud shledal ústavní stížnost v projednatelné části zjevně neopodstatněnou, neboť neobsahuje jakoukoliv relevantní ústavněprávní argumentaci. Z ústavní stížnosti totiž zjevně plyne, že veškerá stěžovatelova argumentace směřuje výlučně proti zrušeným výrokům napadeného rozsudku nalézacího soudu, přičemž z důvodu nepřípustnosti této části ústavní stížnosti se jí Ústavní soud nemohl zabývat.

V.

V části směřující proti zbývajícím výrokům napadených rozhodnutí, tj. proti zrušeným výrokům VI, VII a VIII napadeného rozsudku nalézacího soudu, a proti zrušujícímu výroku v odstavci III napadeného rozsudku odvolacího soudu, jde o ústavní stížnost nepřípustnou pro nevyčerpání všech zákonných procesních prostředků k ochraně svého práva ve smyslu ustanovení a . V době podání ústavní stížnosti byla věc v tomto rozsahu vrácena nalézacímu soudu k dalšímu řízení a Ústavnímu soudu nepřísluší do probíhajícího řízení jakkoli zasahovat.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost zčásti podle ustanovení a zčásti podle ustanovení odmítl, a to mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu Ústavního soudu