Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3157/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti JUDr. Dany Novákové, zastoupené JUDr. Jaroslavem Pavlasem, Ph.D., advokátem se sídlem ve Velkém Meziříčí, Náměstí 22/24, proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 24. 7. 2015, č. j. l Ko 1/2015-3804, a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 12. 2014, č. j. -3658, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně usnesením ze dne 10. 12. 2014, č. j. -3658, zamítl návrh stěžovatelky na zproštění Ing. Petra Sedláčka výkonu funkce konkursního správce úpadce BOS, a. s. V odůvodnění konstatoval, že nesouhlas stěžovatelky (bývalé konkursní správkyně úpadce) s postupem konkursního soudu v řízení nemůže být důvodem pro zproštění funkce správce, přičemž ze spisu se navíc podává, že ten svoji funkci vykonává řádně a již dříve byl obdobný návrh stěžovatelky zamítnut. Vrchní soud v Olomouci usnesením ze dne 24. 7. 2015, č. j. l Ko 1/2015-3804, usnesení krajského soudu potvrdil.

Proti usnesením vrchního a krajského soudu se stěžovatelka brání ústavní stížností ze dne 22. 10. 2015, v níž navrhuje, aby Ústavní soud tato rozhodnutí zrušil. Namítá zásah do práva na spravedlivý proces podle d, který spatřuje v tom, že nebylo vyhověno jejímu návrhu na zproštění funkce konkursního správce, přestože ten od svého ustanovení spravuje konkursní podstatu v rozporu se svými povinnostmi, s cílem řízení i se zájmy věřitelů. Konkursní správce navíc dlouhodobě šikanuje stěžovatelku jako bývalou konkursní správkyni úpadce, a to i účelovým vyvoláváním soudních sporů a trestních řízení.

Ústavní soud nejprve přezkoumal náležitosti ústavní stížnosti a konstatuje, že byla podána včas a osobou oprávněnou, přičemž stěžovatelka je v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), zastoupena advokátem. Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu téhož zákona.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů. Úkolem Ústavního soudu je výhradně přezkoumávat, zda ze strany obecných soudů nedošlo k vykročení z ústavního rámce jejich činnosti; žádné takové pochybení však v daném případě neshledal.

Obecné soudy dostatečně odůvodnily svůj závěr, že nebyly naplněny zákonné podmínky pro zproštění konkursního správce výkonu funkce. Ústavní soud není povolán k tomu, aby opakovaně zkoumal a hodnotil skutkový stav a aplikaci relevantních právních předpisů v dané věci, tedy fakticky nahrazoval činnost obecných soudů. Právě o takový přístup ovšem usiluje stěžovatelka, která v ústavní stížnosti pokračuje v polemice se závěry obecných soudů obou stupňů, a nadále obhajuje své přesvědčení, že nový konkursní správce při správě podstaty neplní své zákonné povinnosti.

K meritornímu přezkumu ústavní stížnosti nemůže vést ani tvrzení, že konkursní správce, jehož zproštění z funkce navrhovala, dlouhodobě šikanuje stěžovatelku jako bývalou konkursní správkyni daného úpadce, a to mj. účelovým vyvoláváním soudních sporů a trestních řízení. Ústavní soud je nucen konstatovat, že tyto okolnosti nemůže žádným způsobem přezkoumávat již proto, že nesouvisí s předmětem řízení a nebyly ani předmětem posouzení ze strany obecných soudů.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu