Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3102/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka ve věci ústavní stížnosti Ireny Štrochové, zastoupené Mgr. Petrem Ošmerou, advokátem se sídlem v Brně, Kounicova 271/13, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. července 2015, č. j. -990, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností splňující i další náležitosti podání podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví napadeného rozhodnutí, neboť má za to, že jím bylo narušeno její ústavně zaručené právo zakotvené v odstavci 1d (dále jen "").

Napadeným usnesením bylo zastaveno řízení o dovolání pro nezaplacení soudních poplatků. Stěžovatelka ve své ústavní stížnosti uvádí, že ačkoliv v průběhu celého řízení řádně a včas předkládala doklady prokazující její nemajetnost, byla v důsledku toho osvobozena od soudních poplatků, Nejvyšší soud v dovolacím řízení tuto možnost stěžovatelce upřel. V tomto přístupu stěžovatelka spatřuje zkrácení ve svých právech a navrhuje, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí zrušil.

Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností a napadeného rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:

Ústavní soud představuje soudní orgán ochrany ústavnosti (y), není obecným soudem dalšího stupně, součástí obecných soudů, jimž není ani instančně nadřazen. Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí a nezabývá se eventuálním porušením běžných práv fyzických osob, pokud současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti tomu, že dovolací řízení bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku. Jak je přitom v napadeném rozhodnutí výslovně uvedeno, Nejvyšší soud k tomuto kroku přistoupil s odkazem na ustanovení , podle kterého se osvobození od soudního poplatku nepřizná v případě zřejmě bezúspěšného uplatňování práva, což je zákonem předvídaná výluka z možnosti osvobodit účastníka od soudního poplatku. Závěr o naplnění této skutečnosti je zcela v kompetenci obecného soudu.

Podle odstavce 1y se může každý domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu; podle odstavce 4y podmínky a podrobnosti stanoví zákon. V projednávaném případě tedy Nejvyšší soud postupoval v mezích svého oprávnění a svým rozhodnutím o zastavení řízení stěžovatelku v jejím právu na spravedlivý proces nezkrátil.

Podle ustanovení písmeno a) senát mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, jde-li o návrh zjevně neopodstatněný. V projednávané věci neshledal senát Ústavního soudu stěžovatelkou tvrzená pochybení obecných soudů, a proto mu nezbylo, než ústavní stížnost podle tohoto ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. února 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu