Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 187/16

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci ústavní stížnosti Vlastimila Prokůpka, zastoupeného JUDr. Alenou Prchalovou, Ph. D., advokátkou se sídlem Husova 1288/25, 586 01 Jihlava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. -27 ze dne 18. 11. 2015, rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. -107 ze dne 10. 9. 2015, rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí č. j. MPSV-UM/7413/13/4S-VYK ze dne 5. 12. 2013 a rozhodnutí Úřadu práce České republiky - krajské pobočky v Jihlavě č. j. MPSV-UP/996028/13/AIS-ZDP ze dne 21. 10. 2013, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí orgánů veřejné moci, jimiž mělo dojít zejména k porušení ustanovení a 3, a d (dále jen " ").

Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že shora označeným rozhodnutím Úřad práce České republiky - krajská pobočka v Jihlavě (dále jen "úřad práce") stanovil stěžovateli povinnost vrátit část vyplacené dávky, konkrétně část příspěvku na pořízení zvláštní pomůcky - motorového vozidla, a to ve výši 33 620 Kč. Následné odvolání stěžovatele Ministerstvo práce a sociálních věcí (dále jen "ministerstvo") v záhlaví uvedeným rozhodnutím jako nedůvodné zamítlo a prvostupňové rozhodnutí potvrdilo. Rozhodnutí ministerstva napadl stěžovatel žalobou u Krajského soudu v Brně, který ji dle (dále též " ") jako nedůvodnou zamítl. Proti rozhodnutí krajského soudu podal stěžovatel kasační stížnost, již Nejvyšší správní soud vpředu citovaným rozsudkem jako nedůvodnou dle věty poslední zamítl.

Proti rozhodnutím správních soudů i správních orgánů brojí stěžovatel ústavní stížností, domáhaje se jejich kasace. Stěžovatel uvedl, že mu bylo prokazatelně vydáno vadné rozhodnutí s nejednoznačně a nepřesně formulovaným výrokem. Rozhodnutí prý neobsahuje žádný odkaz na objasnění nebo přesné vymezení pojmu motorové vozidlo, ani na použitelný právní předpis. Stěžovatel tak byl dle svých slov nesprávně poučen, a to ještě pouze o povinnosti vrátit příspěvek v případě, že jej nevyčerpá nebo nevyčerpá ve stanovené lhůtě. Jiná povinnost mu rozhodnutím nebyla stanovena. V dalším stěžovatel odkázal na ustanovení , o poskytování dávek osobám se zdravotním postižením a o změně souvisejících zákonů, dle kterého se příspěvek poskytuje na pomůcku v základním provedení, avšak tato věta se výslovně nevztahuje na pořízení motorového vozidla, kdy předpis nezakazuje extenzívní interpretaci pojmu motorové vozidlo, naopak dle stěžovatele potvrzuje nezbytnost přesného vymezení v rámci výroku rozhodnutí správního orgánu. Stěžovatel dále namítl, že v rámci rozhodování Nejvyššího správního soudu a jeho rozsudku jsou uvedeny opakovaně nepřesné a nepravdivé skutečnosti. Upozornění na nesplnění poučovací povinnosti správního orgánu nebylo uplatněno až v rámci kasační stížnosti, ale jednoznačně již při jednání před krajským soudem. Tyto své argumenty stěžovatel v ústavní stížnosti blíže rozvedl. Závěrem navrhl, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí a přiznal mu náhradu nákladů právního zastoupení.

Ústavní soud zvážil argumentaci stěžovatele i obsah naříkaných právních aktů a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K námitkám uvedeným v ústavní stížnosti je předně nutno poznamenat, že se jedná toliko o opakování argumentace před správními soudy, s níž se tyto soudy již patřičným způsobem vypořádaly. Sama skutečnost, že se stěžovatel subjektivně se způsobem vypořádání svých výhrad z jejich strany neztotožňuje, ještě nečiní ústavní stížnost důvodnou. Ústavní soud v dané právní věci zejména předesílá, že napadená rozhodnutí posuzuje kritériem, jímž je ústavní pořádek a jím zaručená základní práva a svobody; není tedy jeho věcí perfekcionisticky přezkoumat případ sám z pozice podústavního práva. Ústavní soud totiž není primárně povolán k výkladu právních předpisů v oblasti veřejné správy, nýbrž z y samé k ochraně práv a svobod zaručených ústavním pořádkem.

Pokud jde o námitky tvrzené nejednoznačnosti (neurčitosti) výroku správního rozhodnutí a údajné nesplnění poučovací povinnosti, nelze než uzavřít, že Nejvyšší správní soud se jimi zabýval a náležitě i vypořádal (srov. body 30 - 35 napadeného rozsudku kasačního soudu), přičemž Ústavní soud v tomto vypořádání žádný exces neshledal. Skutečnost, že se stěžovatel s důvody, které kasační soud vedly k odmítnutí dané námitky jako nepřípustné, neztotožňuje, nečiní ústavní stížnost důvodnou. Nelze přehlédnout, že stejnými námitkami se předtím v dostatečném rozsahu zabýval též krajský soud (str. 9).

Pokud jde o odkaz stěžovatele na ustanovení , nutno poznamenat, že si stěžovatel toto ustanovení vykládá nesprávně. Výjimka týkající se motorových vozidel se váže toliko na podmínku nejmenší ekonomické náročnosti, která jinak musí být u zvláštních pomůcek splněna. Ústavní soud nepovažuje za svévolný výklad soudů, že částky vynaložené na pojištění vozidla a na zakoupení příslušenství vozidla nejsou částkami na pořízení vozidla.

Za daných okolností tak Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost odmítl dle jako návrh zjevně neopodstatněný. O návrhu na odklad vykonatelnosti napadených rozhodnutí, pro který ze stejných důvodů nenašel oporu, pak již Ústavní soud nerozhodoval, neboť přijetím tohoto usnesení pozbyl význam. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost byla odmítnuta pro zjevnou neopodstatněnost, nebylo možno stěžovateli přiznat ani náhradu nákladů právního zastoupení s ohledem na znění věta druhá .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 2. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu