Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 175/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení v senátě složeném z předsedy Davida Uhlíře a soudců Kateřiny Šimáčkové a Tomáše Lichovníka ve věci stěžovatelky Václavy Mikulenkové, právně zastoupené Mgr. René Gemmelem, advokátem se sídlem Poštovní 39/2, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2015 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavnímu soudu byl dne 17. 1. 2016 doručen návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí obecných soudů.

Předtím, než se Ústavní soud začal věcí zabývat, přezkoumal podání po stránce formální a konstatoval, že podaná ústavní stížnost obsahuje veškeré náležitosti, jak je stanoví .

II.

Usnesením Okresního soudu v Karviné ze dne 30. 7. 2015 sp. zn. bylo zastaveno řízení o zaplacení částky 5 898 Kč a ve výroku II. rozhodnuto, že je žalobce povinen zaplatit stěžovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 2 178 Kč, a to k rukám právního zástupce. K odvolání žalobce bylo usnesení soudu prvního stupně v nákladovém výroku II. usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2015 sp. zn. změněno tak, že stěžovatelka je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 1 000 Kč, dále bylo rozhodnuto o její povinnosti zaplatit na nákladech odvolacího řízení částku 300 Kč.

Se závěrem krajského soudu stěžovatelka zásadně nesouhlasí, neboť odvolací soud podle jejího mínění nebyl vůbec nadán pravomocí ve věci rozhodovat. Důvodem je pak především ta skutečnost, že se jedná o tzv. bagatelní spor, kde není odvolání přípustné. Je sice pravdou, že ustanovení hovoří o tom, že odvolání není přípustné v bagatelních sporech proti rozsudku, v němž bylo rozhodováno o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000 Kč, ale tento princip jednoinstančnosti je podle stěžovatelky nutno vztáhnout i na usnesení o zastavení řízení.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

K předloženému návrhu stěžovatelky je předně třeba konstatovat, že Ústavní soud není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví, neposuzuje celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí ani nenahrazuje hodnocení důkazů či jiné samostatné úvahy obecných soudů svými vlastními závěry. Jeho úkolem není zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob chráněných např. nebo dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody zaručené ústavním zákonem. Výklad zákonů a jejich aplikace na jednotlivé případy je tedy v zásadě věcí obecných soudů. Ústavní soud nelze považovat za "superrevizní" instanci v systému všeobecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí.

Podle náhledu Ústavního soudu je především věcí zákonodárce, proti kterým rozhodnutím obecných soudů připustí který opravný prostředek. Z dikce zákona i z nastolené judikatury zcela jasně vyplývá, že odvolání není přípustné proti rozsudku a Ústavní soud na tomto nemíní nic měnit. Navíc se v předmětném případě jedná o věc bagatelní. Stěžovatelka neuvedla žádné konkrétní okolnosti případu, pro které by bylo lze nahlížet na nově uloženou povinnost, jako na zásah do jejich základních práv a svobod.

Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnout jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu