Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 166/16

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. P., t. č. Věznice Heřmanice, Ostrava, zastoupeného Mgr. Janem Drevňakem, advokátem se sídlem Sadová 553/8, Ostrava, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 30. 7. 2014, č. j. -2855, a proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 11. 2014, č. j. -2950, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížností doručenou dne 15. 1. 2016 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označených rozhodnutí, neboť soudí, že jimi obecné soudy porušily jeho základní právo na spravedlivý proces zaručené d (dále jen " "), právo na rovnost stran dle y, právo na osobní svobodu dle a 2 y a dále tvrdí porušení y. Napadená rozhodnutí se týkají započtení trestu odnětí svobody.

2. Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat důvodností podaného návrhu, je povinen přezkoumat procesní podmínky řízení. Jen v případě, že jsou splněny, se jím totiž může zabývat také věcně.

3. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je zachování lhůty k jejímu podání. Tato lhůta činí dva měsíce a začíná běžet od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Toto zákonné ustanovení je kogentní a neumožňuje proto prominout zmeškání lhůty k podání ústavní stížnosti odmítnout (viz např. usnesení

sp. zn.

, veškerá judikatura je dostupná na http://nalus.usoud.cz).

4. V nyní projednávaném případě stěžovatel uvádí (viz bod III. ústavní stížnosti), že napadené usnesení Vrchního soudu v Olomouci mu bylo doručeno dne 23. 11. 2014, tedy více než rok před podáním ústavní stížnosti, a tedy zjevně opožděně. Této skutečnosti si je vědom a včasnost ústavní stížnosti dovozuje toliko z údajného podstatného přesahu vlastních zájmů stěžovatele.

5. K tomu je však třeba uvést, že tvrzený "přesah vlastních zájmů stěžovatele" může mít za určitých okolností relevanci pouze v případě nesplnění jiné podmínky řízení o ústavní stížnosti - tzn. nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva [ a 2 písm. a) ]. Případ stěžovatele je však odlišný: jediný dostupný opravný procesní prostředek totiž marně vyčerpal a ústavní stížnost podal opožděně, což je však okolnost, kterou Ústavní soud s ohledem na shora uvedené není oprávněn prominout.

6. Ústavní soud nemohl ostatně ani přehlédnout, že ústavní stížnost stejného stěžovatele podaná proti stejným rozhodnutím obecných soudů již dříve odmítl, a to také pro její opožděnost (usnesení ze dne 1. 12. 2015

sp. zn.

). Není proto dán žádný rozumný důvod, aby nyní postupoval odlišně.

7. Za této situace nelze než uzavřít, že stěžovatel podal ústavní stížnost opožděně a Ústavní soud ji proto soudcem zpravodajem podle ustanovení odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 25. ledna 2016

Vojtěch Šimíček v. r.

soudce zpravodaj