Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 109/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Radovanem Suchánkem ve věci ústavní stížnosti společnosti UniCredit Factoring Czech Republic and Slovakia, a.s., sídlem Praha 4, Želetavská 1525/1, zastoupené JUDr. Borisem Vacou, advokátem se sídlem Praha 1, Dlouhá 16, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. září 2015 č. j. -317, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Stěžovatelka podanou ústavní stížností žádá o zrušení shora označeného rozhodnutí odvolacího soudu, jímž měla být porušena její základní práva zakotvená v ustanoveních a 4, a d.

Vrchní soud v Praze ústavní stížností napadeným usnesením změnil nákladový výrok rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 29. 1. 2015 č. j. -303 (jímž na základě aplikace ustanovení rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení) tak, že uložil stěžovatelce zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 147 016 Kč; současně jí uložil rovněž povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 4 610 Kč.

Stěžovatelka podává ústavní stížnost, neboť má za to, že v dané věci byla namístě aplikace ustanovení , pročež odvolací soud svým rozhodnutím přímo zasáhl do jejích majetkových práv.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

Stěžovatelka odvozuje přípustnost ústavní stížnosti od skutečnosti, že odvolací soud v poučení napadeného usnesení vyloučil přípustnost dovolání.

Jelikož podstatou ústavní stížnosti je tvrzení stěžovatelky, že jí neměla být uložena povinnost zaplatit žalované náhradu nákladů řízení výrazně přesahující částku 50 000 Kč, vychází Ústavní soud v posuzované věci ze skutečnosti, že předmětem nákladového výroku je částka zjevně přesahující zákonnou hranici pro přípustnost dovolání [ustanovení , v rozhodném znění].

Navzdory poučení odvolacího soudu proto je namístě závěr, že by dovolání proti napadenému usnesení vrchního soudu mělo být přípustné, přesněji řečeno, dovolání proti napadenému rozhodnutí odvolacího soudu není a priori (ex lege) nepřípustné.

Řídí-li se přitom dovolatel nesprávným poučením, je dovolání dle ustanovení přípustné ve lhůtě tří měsíců od doručení napadeného rozhodnutí odvolacího soudu.

Ústavní soud tedy odmítá stěžovatelčinu ústavní stížnost v otevřené lhůtě pro podání dovolání, pročež odmítnutí ústavní stížnosti nemůže představovat (ani hypoteticky) denegationis iustitiae.

Odmítnutím posuzované ústavní stížnosti tak Ústavní soud stěžovatelku nikterak nepoškozuje; veden zásadou subsidiarity, jež řízení před Ústavním soudem zpravidla ovládá, však musí náležitě reflektovat skutečnost, že má-li se ke stěžovatelkou nastolené právní otázce přinejmenším kvazimeritorně vyjádřit, musí mít takovou možnost nejprve dovolací soud (srov. dikci ustanovení ).

Ústavní soud proto shledal ústavní stížnost nepřípustnou, pročež ji musel podle ustanovení odmítnout; o nepřípustnosti podání rozhoduje bez jednání soudce zpravodaj, jenž tak učinil ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2016

JUDr. Radovan Suchánek v.r.

soudce zpravodaj