Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 2282/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Davidem Uhlířem o ústavní stížnosti stěžovatelky L. K., zastoupené Mgr. Lucií Horákovou, advokátkou se sídlem Praha 2, Karlovo nám. 317/5, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. března 2015 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. srpna 2014 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 28. července 2015, stěžovatelka podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), navrhovala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí s tvrzením, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno její právo na spravedlivý proces podle , a d.

2. Obvodní soud pro Prahu 7 rozsudkem ze dne 22. srpna 2014 sp. zn. uznal stěžovatelku vinnou z trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 a 4 písm. b) trestního zákona č. 140/1961 Sb., ve znění účinném do 31. prosince 2009 a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání 2 roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků; dále jí bylo uloženo, aby v průběhu zkušební doby uhradila dle svých možností způsobenou škodu. Proti tomuto rozsudku podala stěžovatelka do všech jeho výroků odvolání. Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 13. března 2015 sp. zn. rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil, když shledal odvolání za nedůvodné.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti uvedla, že rozsudek odvolacího soudu napadla dovoláním k Nejvyššímu soudu.

4. Před tím, než přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, zkoumá Ústavní soud, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jeho projednání stanovené , a to včetně podmínky ustanovení , která vyžaduje před podáním ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně práva poskytuje (), a to i těch, které orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodu jeho uvážení ().

5. Jedním ze základních znaků ústavní stížnosti, jakožto ochrany ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita k jiným procesním prostředkům, které zákon stěžovateli poskytuje k ochraně jeho práv, což znamená, že k jejímu věcnému projednání může dojít pouze za předpokladu, že stěžovatel tyto prostředky (efektivně) vyčerpal. V opačném případě by byla ústavní stížnost podle nepřípustná, neboť by bylo proti logice, aby se další přezkum pouze automaticky přesunul do roviny ústavní.

6. Ústavní soud ve svém stanovisku ze dne 4. března 2014, publikovaném pod č. 40/2014 Sb., vyslovil, že ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel v trestním řízení nepodá zákonem předepsaným způsobem dovolání. Stěžovatelka dovolání podala, Nejvyšší soud o něm dosud nerozhodl. Ústavní stížnost je proto předčasná.

7. Ústavní soud připomíná, že odmítnutí stávající ústavní stížnosti stěžovatelku nijak nepoškozuje. Pokud totiž v řízení o dovolání stěžovatelka nebude úspěšná a bude mít i nadále za to, že v pravomocně skončeném řízení byla porušena její ústavně zaručená práva, nebrání jí toto rozhodnutí Ústavního soudu v podání nové ústavní stížnosti ve lhůtě k tomu stanovené , v níž může zohlednit

i průběh a výsledky dovolacího řízení.

8. Z obsahu ústavní stížnosti přitom nevyplynulo, že by měly (mohly) být naplněny předpoklady pro projednání jinak nepřípustné části ústavní stížnosti stanovené v . Ústavní soud proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2016

David Uhlíř v. r.

soudce zpravodaj