Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 3240/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele Petera Kadlubka, bez právního zastoupení, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. 10. 2015, č. j. -30, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 3. 11. 2015 a doplněnou podáním ze dne 16. 11. 2015, stěžovatel napadá v záhlaví označený rozsudek Nejvyššího správního soudu s tvrzením, že jím došlo k porušení jeho ústavně garantovaných práv.

Napadeným rozsudkem Nejvyššího správního soudu byla zamítnuta kasační stížnost stěžovatele proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 26. 8. 2015, č. j. -36, kterým krajský soud odmítl žalobu stěžovatele proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 6. 10. 2014, č. j. MV-118860-3/SO-2014, pro její opožděnost.

Krajský soud uvedl, že podle věty první , , ve znění pozdějších předpisů, a , o pobytu cizinců na území České republiky, ve znění pozdějších předpisů, platí, že žalobu proti rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců lze podat ve lhůtě 30 dnů od jeho doručení, přičemž zmeškání této lhůty nelze prominout. Dále krajský soud poukázal na , podle kterého platí, že žaloba byla podána dnem, kdy došla soudu rozhodujícímu v občanském soudním řízení, který řízení pro věcnou nepříslušnost zastavil. Žalobou napadené rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 15. 10. 2014, a tedy lhůta pro podání žaloby počala běžet dne 16. 10. 2014. Tato lhůta pak skončila v pátek 14. 11. 2014. Žalobce (stěžovatel) však podal žalobu k okresnímu soudu osobně až dne 8. 12. 2014. Je tedy patrné, že lhůta k včasnému podání předmětné žaloby (30 dnů) nebyla zachována, jelikož žaloba nebyla předána soudu nebo jemu zaslána prostřednictvím držitele poštovní licence, popř. zvláštní poštovní licence do 14. 11. 2014.

Nejvyšší správní soud v odůvodnění napadeného rozsudku uvádí, že předmětná žaloba (již první návrh doručený okresnímu soudu) byla podána opožděně, jelikož nebyla podána v zákonné 30 denní lhůtě, tj. do 14. 11. 2014, a proto krajský soud postupoval správně, jestliže žalobu jako opožděnou odmítl. Nejvyšší správní soud se rovněž zabýval námitkou stěžovatele ohledně absence přiměřeného poučení o možnosti domáhat se soudního přezkumu, přičemž dospěl k závěru, že tato námitka není důvodná. Právní úprava , , ve znění pozdějších předpisů, ani zákona o pobytu cizinců na území České republiky, nestanoví obligatorní povinnost správních orgánů poučovat dotčené osoby o možnosti podat proti správním rozhodnutím žalobu. Správní orgán je povinen poučovat účastníka pouze o odvolání a rozkladu jakožto opravných prostředcích řádných, tj. směřujících proti nepravomocným rozhodnutím. Uvedené závěry Nejvyšší správní soud podpořil odkazem na svoji předchozí judikaturu.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti opětovně namítá, že jej nikdo neinformoval a nepoučil jej o předmětné jednoměsíční lhůtě k podání správní žaloby. Podle jeho názoru protiústavnost napadeného rozsudku spočívá právě v absenci povinnosti informovat a upozornit na existenci dané lhůty. Ve své ústavní stížnosti stěžovatel rovněž žádá Ústavní soud o ustanovení právního zástupce.

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat podstatou ústavní stížnosti, je třeba zkoumat, zda návrh splňuje formální náležitosti předpokládané , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Dle , fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem musí být zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy.

Podání stěžovatele zjevně nebylo sepsáno advokátem a nebyla k němu přiložena plná moc zvolenému advokátovi. Protože šlo o podání nesplňující formální podmínky ústavní stížnosti předepsané ( ), byly stěžovateli jeho formální vady vytknuty a současně mu byla stanovena, pod následky plynoucími z ustanovení , lhůta k odstranění vad podání v trvání 30 dnů. Stěžovatel byl současně poučen, že pro zastupování v řízení před Ústavním soudem lze požádat Českou advokátní komoru na adrese ČAK - pobočka Brno, Kleinův palác, nám. Svobody 84/15, 602 00 Brno, o určení advokáta ( , o advokacii, ve znění pozdějších předpisů).

Uvedená výzva k odstranění vad byla stěžovateli doručena 20. 11. 2015 a ve lhůtě stanovené Ústavním soudem (tj. do 21. 12. 2015) na ni nereagoval a dosud vytknuté vady neodstranil. Ústavnímu soudu nezbylo, než ve věci rozhodnout odmítavým výrokem [ ].

Nad rámec uvedeného Ústavní soud k námitkám stěžovatele poznamenává, že právo na přístup k soudu ve smyslu y není absolutní a neomezitelné; je předmětem omezení, a to např. prostřednictvím zákonných lhůt. Ve formě požadavku na stanovení lhůt k podání návrhu k soudu nebo k jinému orgánu se projevuje princip právní jistoty, který je součástí ústavního pořádku České republiky a vyplývá rovněž z Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud v této souvislosti připomíná mechanismus fungování procesního práva, který je vybudován na předpokladu iniciativy jeho subjektů směřujících k realizaci svých práv a zájmů právně relevantním chováním. Obecně platná zásada "každý nechť si střeží svá práva" (vigilantibus iura scripta sunt), která je neoddělitelně spjata s oblastí ústavně zaručených lidských práv, vyžaduje od účastníka řízení pečlivou úvahu nad tím, v jakém rozsahu a jakým způsobem v souladu s hmotnými a procesními normami o ochranu svého práva zamýšlí usilovat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 12. ledna 2016

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu