Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 2713/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Josefem Fialou o ústavní stížnosti stěžovatele K. B., t. č. Věznice Bělušice, zastoupeného Mgr. Štěpánem Knézelem, advokátem, sídlem Modlanská 1856, Teplice, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29. července 2015 č. j. -200 a rozsudku Okresního soudu v Teplicích ze dne 27. května 2015 č. j. -140, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení a násl. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen " "), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů v jeho trestní věci s tím, že došlo k porušení práva na obhajobu zaručeného d (dále jen " ").

Okresní soud v Teplicích shora uvedeným rozsudkem stěžovatele uznal vinným zvlášť závažným zločinem loupeže podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku a odsoudil jej podle § 173 odst. 1 tr. zákoníku k trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků, pro jehož výkon ho s poukazem na § 56 odst. 2 písm. c) tr. zákoníku zařadil do věznice s ostrahou. Dále podle § 228 odst. 1 tr. řádu stěžovateli uložil povinnost zaplatit společně a nerozdílně s dalším konkretizovaným odsouzeným poškozené škodu ve specifikované výši.

Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností rovněž napadeným usnesením stěžovatelovo odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podle § 256 tr. řádu zamítl.

V ústavní stížnosti stěžovatel namítá, že obecné soudy nerespektovaly právo na obhajobu tím, že nevyhověly jeho návrhu na provedení osobního výslechu poškozeného a připustily provedení důkazu pouhým čtením jeho výpovědi, kterou učinil ve fázi přípravného řízení. V dané souvislosti dále vytýká, že mu nebyla poskytnuta možnost se seznámit s obsahem spisové dokumentace ve fázi přípravného řízení a nebylo vyhověno ani jeho požadavku na změnu ustanoveného obhájce.

Dříve, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené .

Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; ve smyslu zde odkazovaného ustanovení je takovým prostředkem i dovolání.

Ústavní soud dotazem u Okresního soudu v Teplicích (č. l. 18 spisu Ústavního soudu) ověřil, že stěžovatel v dané věci nepodal dovolání, přičemž ani z ústavní stížnosti nevyplývá opak.

Bez ohledu na to, zda by bylo možné námitky obsažené v nyní projednávané ústavní stížnosti podřadit pod dovolací důvody uvedené v ustanovení tr. řádu, podání dovolání podmínku přípustnosti ústavní stížnosti ve smyslu shora citovaného ustanovení - oproti očekávání stěžovatele - přesto představuje.

Ve stanovisku svého pléna ze dne 4. 3. 2014 sp. zn. (č. 40/2014 Sb.) Ústavní soud uvedl, že:

"Z dikce ustanovení , ve znění účinném od 1. 1. 2013, jednoznačně vyplývá povinnost stěžovatelů vyčerpat všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje - tedy i mimořádný opravný prostředek v podobě dovolání v trestních věcech, pokud je dovolání v dané věci přípustné. Pokud je v ustanovení stanovena povinnost vyčerpat i mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení, tím spíše musí stěžovatelé vyčerpat mimořádný opravný prostředek v případě, kdy je tento přípustný (§ 265a trestního řádu).

Ústavní stížnost je prostředkem ochrany práv, který je subsidiární ke standardním "neústavním" institutům. Především obecné soudy jsou povolány k ochraně práv fyzických a právnických osob, a teprve není-li dosaženo nápravy v rámci režimu obecného soudnictví, může se v rozsahu omezeném hledisky ústavnosti uplatnit ochrana poskytovaná přezkumem Ústavního soudu. Ústavní soud tak nemůže sám posuzovat splnění podmínek, které otevírají prostor k meritornímu dovolacímu přezkumu, tato role mu nepřísluší. Otázku, zda námitky stěžovatele naplňují některý z dovolacích důvodů, musí posuzovat Nejvyšší soud, neboť kdyby tak Ústavní soud učinil bez tohoto posouzení, nepřípustně by zasahoval do činnosti Nejvyššího soudu a potažmo i obecné justice."

V bodě 28 stanoviska Ústavní soud rovněž ohlásil, že se přijaté závěry uplatní ve vztahu k ústavním stížnostem podaným dnem následujícím po dni jeho vyhlášení ve Sbírce zákonů; jestliže se tak stalo 17. 3. 2014, musí být aplikováno i v dané věci.

Návrh, který je podle nepřípustný, musí být podle odmítnut, a to bez jednání a soudcem zpravodajem (obdobně viz usnesení Ústavního soudu ze dne 29. 7. 2014

sp. zn.

).

Nad rámec řečeného je přiléhavé stěžovateli připomenout, že dovozoval-li by, že dovolání by bylo bezpochyby "neefektivní", a současně by namítal porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, nedocenil by tím závěry, jež judikatura Ústavního soudu již dříve formulovala; kupříkladu v nálezu ze dne 23. 3. 2004

sp. zn.

Ústavní soud v restriktivním výkladu dovolacího důvodu spatřoval porušení zejména a 90 y (dále jen " "), jestliže uvedl, že: "... je třeba vyjít z premisy, že soudy poskytují jednotlivci ochranu jeho práv ( y); tuto premisu musí mít soud na vědomí vždy, když rozhoduje o právech jednotlivce. Rozhodování soudu (...) se nemůže ocitnout mimo ústavní rámec ochrany základních práv jednotlivce tím spíše, že y staví základní práva pod ochranu soudní moci."

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. ledna 2016

Josef Fiala v. r.

předseda senátu