Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3130/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelů 1) Jiřího Macka a 2) Hany Mackové, zastoupených Mgr. Ivo Šotkem, advokátem se sídlem v Olomouci, Ostružnická 6, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 8. 2015, č. j. -140, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud usnesením ze dne 3. 8. 2015, č. j. -140, odmítl dovolání stěžovatelů proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 18. 12. 2014, č. j. -92, ve znění usnesení téhož soudu ze dne 18. 2. 2015, č. j. -103, podle , neboť dovolání směřovalo proti usnesení krajského soudu, kterým bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50 000 Kč, v exekuční věci oprávněné České kanceláře pojistitelů, proti stěžovateli 1) jako povinnému, za účasti stěžovatelky 2) - jako jeho manželky.

Proti usnesení Nejvyššího soudu se stěžovatelé brání ústavní stížností ze dne 21. 10. 2015, ve které navrhují, aby Ústavní soud toto rozhodnutí zrušil a věc vrátil Nejvyššímu soudu k dalšímu řízení. Namítají zásah do práva na spravedlivý proces podle , a 3 a d, který spatřují v tom, že exekuční soudy při posouzení návrhu stěžovatelů na zastavení exekuce řádně nezohlednily závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014,

sp. zn.

, a v něm vymezených pravidel pro uložení povinnosti vlastníku vozidla platit příspěvky do garančního fondu spravovaného Českou kanceláří pojistitelů.

Ústavní soud nejprve ohledně náležitostí ústavní stížnosti zkonstatoval, že byla podána včas a osobami oprávněnými, přičemž stěžovatelé jsou zastoupeni advokátem v souladu s , ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "). Ústavní stížnost rovněž není nepřípustná ve smyslu .

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti; k zásahu do činnosti obecných soudů a dalších orgánů veřejné moci je povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod. Nejvyšší soud nemohl zasáhnout do ústavně zaručených práv stěžovatelů, pokud dovolání odmítl podle zákonného ustanovení, které stanoví nepřípustnost dovolání v tzv. bagatelních věcech, u nichž je předmětem řízení peněžité plnění nepřevyšující 50 000 Kč. Stěžovatelé naplnění podmínky nepřípustnosti dovolání podle ostatně nezpochybňují a svoji argumentaci směřují výhradně k meritu věci projednávanému nikoliv před exekučními soudy, nýbrž v předcházejícím řízení před soudem nalézacím, v němž bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 17. 7. 2013, č. j. -71.

Stěžovatelé brojí výslovně a výhradně proti usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí jejich dovolání pro nepřípustnost, jinými slovy proti aplikaci na jejich věc. Nedomáhají se zrušení předcházejících rozhodnutí exekučních soudů, jimiž bylo negativně rozhodnuto o jejich návrhu na zastavení exekuce, a to ani petitem, ani argumentací předestřenou v ústavní stížnosti. Setrvávají v obecné rovině tvrzení o tom, že exekuční soudy dostatečně nezohlednily závěry nálezu Ústavního soudu ze dne 31. 3. 2014,

sp. zn.

(N 48/72 SbNU 543), dostupný na http://nalus.usoud.cz.

Stěžovatelé však především opomíjejí, že k posouzení meritu věci, tedy povinnosti doplatit dlužný příspěvek do garančního fondu spravovaného Českou kanceláří pojistitelů podle , v tehdy účinném znění, byl příslušný nalézací Okresní soud v Olomouci, který rozhodoval v odlišném řízení a z jehož pravomocného rozsudku jako exekučního titulu exekuční soudy vycházely, aniž by jej byly oprávněny meritorně přehodnocovat. Stěžovatelé přitom neuvádějí, jak a zda vůbec se proti rozsudku (prvostupňového) nalézacího soudu bránili opravnými prostředky, ani z jakých konkrétních skutečností dovozují jeho nezákonnost.

Na základě výše uvedených důvodů byla ústavní stížnost Ústavním soudem mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením odmítnuta podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu