Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3306/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatelky B Digital s. r. o. se sídlem v Praze 8, Pernerova 635/57, zastoupené JUDr. Jindřiškou Kořínkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Žitná 49, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24. 3. 2015, č. j. -117, a proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 8. 2015, č. j. -133, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 11. 11. 2015, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí ve věci určení osoby předsedajícího rozhodce, přičemž protiústavnost spatřuje ve výrocích o náhradě nákladů řízení.

Napadenými rozhodnutími měla být porušena stěžovatelčina ústavně zaručená práva vyplývající z d tím, že obecné soudy nezohlednily nesporný charakter řízení a uložily stěžovatelce nahradit vedlejšímu účastníkovi náklady řízení.

Řízení před obecnými soudy inicioval vedlejší účastník, a to původně z důvodu pasivity stěžovatelky při jmenování rozhodce za její stranu sporu. Stěžovatelka po zahájení řízení rozhodce sama jmenovala, následně soud připustil změnu žaloby a rozhodoval o osobě třetího, předsedajícího rozhodce. Stěžovatelka zastává názor, že není na místě přiznat vedlejšímu účastníkovi náhradu nákladů řízení, jelikož určení osoby předsedajícího rozhodce nelze považovat za úspěch vedlejšího účastníka, ale spíše za nutný krok v zájmu obou stran řízení. Obecné soudy při rozhodování o nákladech řízení zohlednily především fakt, že původně byla žaloba podána pro pasivitu stěžovatelky, která ještě ve vyjádření k žalobě považovala rozhodčí doložku za neplatnou.

Ústavní soud po posouzení obsahu stížnosti a napadených rozhodnutí dospěl k závěru, že stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Nepředstavuje další stupeň přezkumu věcné správnosti či konkrétního odůvodnění rozhodnutí obecných soudů; popřel by svou roli a postavení v rámci výkonu soudní moci, pokud by se opakovaně zabýval konkrétními úvahami obecných soudů, které byly určující pro jejich rozhodnutí o nákladech řízení. Pro přezkum Ústavním soudem je určující výhradně dodržení ústavního rámce rozhodovací činnosti v projednávané věci.

Při posuzování problematiky náhrady nákladů řízení Ústavní soud postupuje zdrženlivě; do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje výjimečně a pouze v případech, kdy je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti [srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 2. 2007,

sp. zn.

(N 27/44 SbNU 319 dostupný na http://nalus.usoud.cz]. Věci tohoto druhu zpravidla vůbec nemohou dosáhnout ústavněprávní roviny, ledaže by se jednalo o mimořádně závažné pochybení s významnými dopady na osobu stěžovatele, resp. do jeho majetkových poměrů (usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 6. 2014,

sp. zn.

, ze dne 3. 4. 2014,

sp. zn.

, nebo ze dne 25. 11. 2010,

sp. zn.

).

Obecné soudy však odůvodnily svá rozhodnutí o náhradě nákladů řízení ústavně konformním způsobem, přičemž logicky vysvětlily, proč rozhodly o náhradě nákladů řízení tak, jak to učinily. Žádný, natož extrémní, rozpor s principy spravedlnosti ani významný dopad do majetkových poměrů stěžovatelky Ústavní soud v napadených rozhodnutích neshledal. K zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky tedy nedošlo a kasační zásah Ústavního soudu proto není na místě.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

předseda senátu