Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 1805/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře, soudce Tomáše Lichovníka a soudkyně Kateřiny Šimáčkové, o ústavní stížnosti Saxon System s. r. o., se sídlem v Praze 3, Kubelíkova 1224/42, IČ: 29137233, zastoupené Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2015 č. j. -61, za účasti Vrchního soudu v Praze, jako účastníka řízení a ELEKTRO BRNO a.s., jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. V návrhu, doručeném Ústavnímu soudu dne 16. června 2015, stěžovatel podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhoval zrušení usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 24. března 2015 č. j. -61 z důvodu porušení jeho základního práva zaručeného ústavním pořádkem, konkrétně práva na spravedlivý proces podle d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

2. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. listopadu 2013 č. j. -13 bylo rozhodnuto o úpadku dlužníka ELEKTRO BRNO a.s. Dne 11. listopadu 2014 věřitelský výbor dlužníka na své schůzi mimo jiné zvolil za svého předsedu stěžovatele a dále hodnotil dosavadní postup insolvenční správkyně v insolvenčním řízení. Podáním doručeným Městskému soudu v Praze dne 18. listopadu 2014 navrhl věřitelský výbor zproštění insolvenční správkyně funkce. Městský soud usnesením ze dne 20. ledna 2015 č. j. -45 návrh věřitelského výboru zamítl.

3. K odvolání podanému stěžovatelem Vrchní soud v Praze jako soud odvolací, usnesením napadeným ústavní stížností, podané odvolání odmítl z důvodu, že odvolatel není osobou oprávněnou podat návrh na zproštění správkyně z funkce, a není ani legitimován k podání odvolání proti usnesení, jímž byl návrh na zproštění správkyně z funkce zamítnut, a to ve smyslu ustanovení , o úpadku a způsobech jeho řešení ( ), ve znění pozdějších předpisů.

4. Stěžovatel v ústavní stížnosti namítal, že z pozice člena věřitelského výboru, jehož funkci dočasně vykonával insolvenční soud, se považuje za aktivně legitimovaného k podání odvolání, když toto své právo dovozuje z tzv. subjektivní legitimace, které je dáno zejména jeho členstvím ve věřitelském výboru, pozicí jeho předsedy, pověřením věřitelského výboru k podání návrhu na zproštění insolvenční správkyně funkce a dále skutečností, že podle ustanovení došlo k faktickému sloučení subjektů, který vydal rozhodnutí a který současně měl/mohl proti němu podat odvolání.

5. Ústavní soud vzal v úvahu tvrzení předložená stěžovatelem, přezkoumal ústavní stížností napadené rozhodnutí z hlediska kompetencí daných mu y (dále jen " ") a dovodil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. Ústavní soud opakovaně zdůraznil, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti. Ústavní soud není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem obecným soudům nadřízeným, a jak již dříve uvedl ve své judikatuře, postup v občanském soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou záležitostí obecných soudů [ , písm. d) y].

7. Ústavní soud současně ve svých četných rozhodnutích zřetelně definoval podmínky, při jejichž existenci má vadná aplikace podústavního práva obecným soudem za následek porušení základních práv či svobod jednotlivce. Je tomu tak tehdy, jestliže nepřípustně postihuje některé ze základních práv a svobod, případně pomíjí možný výklad jiný, ústavně konformní, nebo je výrazem zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů výkladu, jenž je v soudní praxi respektován (a představuje tím nepředvídatelnou interpretační libovůli), případně je v extrémním rozporu s požadavky věcně přiléhavého a rozumného vypořádání posuzovaného právního vztahu či v rozporu s obecně sdílenými zásadami spravedlnosti.

8. Pochybení tohoto charakteru v přezkoumávané věci Ústavní soud nezjistil. Posuzovaná ústavní stížnost představuje polemiku se závěry, učiněnými ve věci odvolacím soudem, vedenou v rovině práva podústavního, a stěžovatel předpokládá, že již na jejím základě Ústavní soud podrobí napadené rozhodnutí běžnému instančnímu přezkumu. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí vyplývá, že odvolací soud se celou věcí zabýval, své rozhodnutí náležitým způsobem odůvodnil, přičemž rozvedl, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil a podle kterých zákonných ustanovení postupoval a v jeho rozhodování nelze spatřovat svévoli či nerespektování obecných principů soudního uvážení.

9. Ústavní soud uzavírá, že ústavní stížností napadené rozhodnutí není v extrémním nesouladu s principy spravedlnosti, které by měly za následek porušení tvrzeného základního práva stěžovatele na spravedlivý proces, zaručeného ústavním pořádkem České republiky.

10. Z uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl jako zjevně neopodstatněnou podle ustanovení .

Poučení : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

David Uhlíř v. r.

předseda senátu