Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 10/16

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jaromírem Jirsou ve věci návrhu Karla Horvátha, t. č. ve Vazební věznici v Litoměřicích, zastoupeného JUDr. Pavlem Marečkem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Vaníčkova 1070/29, směřujícího proti usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Ústeckého kraje, Odboru HK - 2. oddělení, ze dne 8. října 2015, č. j. KRPU-151124-578/TČ-2014-040082-KAV, a Krajského státního zastupitelství v Ústí nad Labem, ze dne 5. listopadu 2015, č. j. 1 KZV 68/2015-70, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se na Ústavní soud obrátil podáním označeným jako ústavní stížnost, v němž namítá zásah do svých zaručených práv ( ; ; , a d), k němuž mělo dojít usnesením policejního orgánu, který zahájil (rozšířil) trestní stíhání navrhovatele pro zločin podvodu dle odstavců 1 a 4 písmeno a) a odstavce 5 písmeno a) dílem dokonaného a dílem ve stádiu pokusu pro 454 dílčích útoků, a pro přečin úvěrového podvodu podle odstavce 1 formou pomoci podle ustanovení odstavce 1 písmeno c) tohoto zákona. Podle navrhovatele nebyly pro zahájení trestního stíhání dány podmínky a jeho stížnosti se státní zástupce nevěnoval dostatečně

Navrhovatel ke svému podání přiložil napadená usnesení, jakož i usnesení o zahájení trestního stíhání pro zločin podvodu podle odstavců 1 a 4 písmeno d) , vydaného týmž policejním orgánem dne 18. února 2015 pro 85 dílčích útoků, jež napadené usnesení rozšířilo. Po seznámení s rozhodnutími i obsahem návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je nepřípustný.

Ústavní soud v minulosti ve své judikatuře (např. v nálezu

, N 78 SbNU 4/243) opakovaně vyslovil, že ústavní soudnictví je vybudováno především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky, které vyplývají z příslušných právních norem upravujících to které řízení. Pokud orgány činné v trestním řízení postupují v souladu s hlavou pátou y, nemůže na sebe Ústavní soud atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Podle odstavce 1 , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ") [ písmeno d) y ČR], to tedy znamená, že ústavní stížnost představuje zvláštní procesní prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, který je vůči ostatním prostředkům, jež jednotlivci slouží k takové ochraně, ve vztahu subsidiarity. Ochrana ústavnosti není, a ani z povahy věci nemůže být, úkolem pouze Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice - viz nález

sp. zn.

(publ. in: N 111/19 SbNU 79). Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. Řízení o ústavních stížnostech tedy významně ovládá zásada subsidiarity, dle níž je podmínkou podání ústavní stížnosti vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje ( ve spojení s odstavci 3 a 4 ), nejsou-li dány (zvláštní) důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky podle ustanovení odstavce 2 .

Přípustné opravné prostředky nelze přitom chápat výhradně v kontextu existence možnosti nápravy příslušeného rozhodnutí (existence konkrétního opravného prostředku), ale v souvislostech pokračujícího soudního (trestního) řízení, které samou svou existencí zaručuje, až do vydání meritorního rozhodnutí, průběžnou kontrolu danou trestním řádem, podle něhož účastníku přísluší celá řada konkrétních nástrojů, včetně (případného) následného řízení v rámci obecného soudnictví (srovnej též

sp. zn.

in http://nalus.usoud.cz). Východiskem pro tyto závěry je y, který uvádí, že základní práva a svobody jsou pod ochranou soudní moci.

Podle § 160 odstavce 1 trestního řádu je v pravomoci policejního orgánu rozhodnout neprodleně o zahájení trestního stíhání, nasvědčují-li zjištěné okolnosti tomu, že byl spáchán trestný čin. Zahájení trestního řízení je počátkem trestní stíhání, nad nímž vykonává podle § 174 a násl. trestního řádu dozor příslušný státní zástupce, který je povinen podle § 172 odstavce 1 trestního řádu zastavit trestního stíhání, zjistí-li se, že k dalšímu vedení neexistuje důvod. Nastane-li tedy taková okolnost v řízení, bude úkolem orgánu veřejné moci rozhodnout v souladu s trestním řádem. Navrhovateli, právně zastoupenému, pak přísluší navrhovat zákonem definované nástroje k ochraně jeho zájmů.

Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost byla podána předčasně, a proto Ústavní soud posoudil návrh jako nepřípustný podle ustanovení odstavce 1 písmeno e) ve spojení s ustanovením odstavcem 1 .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. ledna 2016

Jaromír Jirsa v. r.

soudce zpravodaj