Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tdo 697/2023

3 Tdo 697/2023-580

USNESENÍ

L. F.

Podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu se dovolání obviněného L. F. odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

1.

Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 1. 11. 2022, sp. zn.

, byl obviněný L. F. uznán vinným ze spáchání jednak zločinu vydírání podle , 2 písm. c) , jednak přečinu ublížení na zdraví podle . Za to a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. -184, který mu byl doručen dne 20. 1. 2020 a nabyl právní moci dne 29. 1. 2020, byl podle za použití odsouzen k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl podle zařazen do věznice s ostrahou. Podle byl současně zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. -184, který nabyl právní moci dne 29. 1. 2020, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu.

2. O odvolání obviněného a státního zástupce proti předmětnému rozsudku rozhodl ve druhém stupni

Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 27. 3. 2023, sp. zn.

, jímž je podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a podle § 259 odst. 3 trestního řádu znovu rozhodl tak, že obviněného odsoudil za zločin vydírání podle , 2 písm. c) a přečin ublížení na zdraví podle , kterými byl uznán vinným napadeným rozsudkem, a za sbíhající se přečin maření výkonu úředního rozhodnutí a vykázání podle , kterým byl uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. -184, který mu byl doručen dne 20. 1. 2020, podle za užití k souhrnnému trestu odnětí svobody ve výměře čtyř roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej podle zařadil do věznice s ostrahou. Současně se zrušil výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Ústí nad Labem ze dne 31. 12. 2019, č. j. -184, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo tímto zrušením, pozbyla podkladu. Podle § 256 trestního řádu odvolání obviněného jako nedůvodné zamítl.

3. Shora citované rozhodnutí odvolacího soudu napadl

obviněný dovoláním

, v němž uplatnil dovolací důvody uvedené v § 265b odst. 1 písm. d) a

l

) trestního řádu. Obviněný namítl, že odvolací soud rozhodl o odvolání ve veřejném zasedání konaném v nepřítomnosti obviněného navzdory tomu, že se obviněný řádně a včas omluvil ze zdravotních důvodů, které doložil zprávou ošetřujícího lékaře, a požádal o odročení veřejného zasedání na jiný termín. Odvolací soud se oprávněností omluvy nijak nezabýval a zdravotní důvody nijak neověřil, ačkoliv obviněný v omluvě uvedl, že je připraven udělit souhlas s vyžádáním jeho zdravotní dokumentace. Obviněný zdůraznil, že právo být přítomen projednání své trestní věci a uplatňovat při něm svou obhajobu je základním právem zakotveným v d.

4. Obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 265k odst. 1 trestního řádu zrušil napadený rozsudek, jakož i řízení, které mu předcházelo, a podle § 265l odst. 1 trestního řádu přikázal soudu, o jehož rozhodnutí jde, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

5. Opis dovolání obviněného byl předsedou senátu soudu prvního stupně za podmínek § 265h odst. 2 trestního řádu zaslán k vyjádření nejvyššímu státnímu zástupci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství k dovolání uvedl, že krajský soud obviněného o veřejném zasedání toliko vyrozuměl, čímž dal zřetelně najevo, že jeho osobní účast při jednání nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho případné absenci nespatřuje takovou překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci. Co se týká obsahu omluvy obviněného z účasti na veřejném zasedání spojené s žádostí o jeho odročení, je podle názoru státního zástupce namístě přisvědčit odvolacímu soudu, že dovolatelem akcentovaná zdravotní indispozice mu v účasti u veřejného zasedání nebránila. S ohledem na to odvolací soud konal veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného při splnění všech zákonných podmínek pro takový procesní postup. Proto nedošlo k porušení d a naplnění dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu. Z tohoto důvodu nedošlo ani k naplnění důvodu dovolání podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu [v dovolání chybně označeného jako § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu].

6. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl, protože je zjevně neopodstatněné.

7. V reakci na vyjádření státního zástupce obviněný namítl, že tématem uplatnění mimořádného opravného prostředku nebyla otázka, zda účast obviněného při veřejném zasedání byla či nebyla nutná. Obviněný od počátku nesouhlasí s předmětem jeho trestního stíhání. Měl proto zájem být přítomen projednání jeho odvolání, čemuž ovšem odvolací soud nepřivolil. Obviněný rovněž nesouhlasí se závěrem, že zdravotní indispozice nebránila účasti obviněného u veřejného zasedání. Odvolací soud ani státní zástupce nejsou oprávněni posuzovat odbornou otázku, kterou je v tomto případě hodnocení zdravotního stavu a komplikací s tím spojených. Pro toto hodnocení by byl kompetentní pouze lékař nebo soudní znalec. Je-li odvolací soud shodně jako státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství názoru, že vícekrát stíhaný obviněný nemůže být nemocný, nejedná se o zákonný způsob vedení trestního řízení. Obviněný proto setrval na svém návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu.

8. Obviněný L. F. je podle § 265d odst. 1 písm. b) trestního řádu osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Dovolání bylo podáno v zákonné dvouměsíční dovolací lhůtě (§ 265e odst. 1 trestního řádu), prostřednictvím obhájce (§ 265d odst. 2 věta první trestního řádu) a současně splňuje formální a obsahové náležitosti předpokládané v § 265f odst. 1 trestního řádu.

9.

Nejvyšší soud

jako soud dovolací (§ 265c trestního řádu) zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle § 265a trestního řádu. Shledal, že dovolání je přípustné podle § 265a odst. 1, 2 písm. h) trestního řádu, neboť napadá pravomocné rozhodnutí soudu druhého stupně, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek (odvolání) proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, kterým byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest.

10. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v § 265b trestního řádu, bylo dále zapotřebí posoudit, zda konkrétní důvody, o které obviněný dovolání opírá, lze podřadit pod dovolací důvody podle § 265b odst. 1 písm. d) a

l

) trestního řádu, na které je v dovolání odkazováno. Toto zjištění má zásadní význam z hlediska splnění podmínek pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (srov. § 265i odst. 1, 3 trestního řádu).

11. Důvod dovolání podle

§ 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu

předpokládá, že v rozporu se zákonem se konalo hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. V případě konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného nemá trestní řád obdobné ustanovení jako pro hlavní líčení v § 202 odst. 2 až 5 trestního řádu. Proto vzhledem k formulaci dovolacího důvodu, který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného mimo jiné ve veřejném zasedání, může k jeho naplnění dojít především porušením § 263 odst. 4 trestního řádu a § 314q odst. 1 věty čtvrté trestního řádu a § 64 odst. 1 zákona o soudnictví ve věcech mládeže, neboť jde prakticky o jediná zákonná ustanovení, která výslovně vymezují podmínky, za nichž nelze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného. S ohledem na ústavní právo obviněného vyplývající z d je třeba umožnit obviněnému účast u veřejného zasedání též v případě, kdy na tom on sám trvá, výslovně projeví svůj zájem zúčastnit se veřejného zasedání, resp. vysloví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které obviněnému objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. ). Dovolací výhrady obviněného sice deklarovanému důvodu dovolání odpovídají, nelze jim však přisvědčit.

12. Podle d má každý v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Obecné ustanovení § 234 trestního řádu přítomnost obviněného při veřejném zasedání neupravuje. Na nutnost účasti obviněného lze usuzovat buď podle toho, zda jej soud ve smyslu § 233 odst. 1 věta první trestního řádu k veřejnému zasedání předvolal (čímž dává najevo, že jeho přítomnost je nutná), nebo jej o něm pouze vyrozuměl (což naopak znamená, že jeho osobní účast nepokládá za nezbytnou, resp. že v jeho absenci nespatřuje překážku, která by bránila pravomocnému skončení věci), anebo s ohledem na § 263 odst. 4 trestního řádu. Účelem práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti ve veřejném zasedání odvolacího soudu je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před odvolacím soudem k napadenému rozsudku z hlediska vad vytýkaných v odvolání (srov. § 263 odst. 5 větu druhou před středníkem trestního řádu). Toto právo není porušeno konáním veřejného zasedání odvolacího soudu v nepřítomnosti obviněného, jestliže se obviněný, který byl řádně a včas vyrozuměn o veřejném zasedání, k tomuto veřejnému zasedání nedostavil, aniž jeho účasti bránily závažné překážky, jež nebyl sám schopen předvídat a které nezavinil (usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2002, sp. zn. ). Naopak, pokud by bylo konáno veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, který o něm byl sice pouze vyrozuměn podle § 233 odst. 1 trestního řádu, avšak zaslal soudu řádnou omluvu s žádostí o odročení veřejného zasedání a sdělil, že na své účasti trvá a nesouhlasí s jednáním ve své nepřítomnosti, došlo by k porušení práva zakotveného v y (srov. nález Ústavního soudu ze dne 9. 7. 2009, sp. zn. , či ze dne 17. 12. 2010, sp. zn. ).

13. Z předloženého trestního spisu dovolací soud zjistil, že odvolací soud nařídil veřejné zasedání o odvolání na den 27. 3. 2023, o čemž byl obviněný řádně vyrozuměn dne 17. 2. 2023 doručením do datové schránky. Dne 20. 3. 2023 doručil obviněný do datové schránky krajského soudu podání označené jako „Omluva z veřejného zasedání, žádost o odročení“ ze dne 17. 3. 2023, v němž jako důvod zmínil vážné zdravotní problémy spočívají v tom, že od předešlého roku je opakovaně léčen s ledvinovými kolikami, které mu působí velké obtíže a bolesti. K podání přiložil zprávy ošetřujících lékařů. Krajský soud reagoval písemným sdělením, doručeným obviněnému do datové schránky dne 21. 3. 2023, že jeho žádosti o odročení veřejného zasedání nevyhovuje. Z předložených lékařských zpráv totiž podle krajského soudu vyplývá, že obviněný normálně pracuje v SRN a pokud se dne 4. 3. 2023 dostavil na pohotovost v Nemocnici Litoměřice pro náhlé bolesti, nabídnutou hospitalizaci odmítl. Podle doporučení uvedeného lékařem měl obviněný pouze užívat léky a urologickou ambulanci volat po jejich dobrání. Ze zpráv tudíž podle názoru odvolacího soudu neplyne, že obviněný není skutečně schopen účasti u jednání soudu, resp. že jeho zdravotní stav vylučuje možnost účastnit se takového jednání. Dne 24. 3. 2023 se z nařízeného veřejného zasedání obviněný opětovně omluvil a požádal o jeho odročení s tím, že jeho zdravotní stav se nelepší a nezlepší se ani do dne nařízeného jednání. Ani tuto omluvu odvolací soud neakceptoval, neboť nebyla doložena aktuální zprávou příslušného lékaře, ale vycházela pouze z tvrzení obviněného. Dne 27. 3. 2023 se obviněný k veřejnému zasedání nedostavil, a proto odvolací soud rozhodl o jeho konání v nepřítomnosti obviněného.

14. Jestliže byl obviněný o veřejném zasedání o jeho odvolání řádně a včas vyrozuměn, poskytl mu tím odvolací soud prostor k uplatnění práva účastnit se řízení před soudem a být slyšen. Poté již bylo na obviněném upravit své poměry tak, aby své právo účastnit se projednání věci mohl realizovat. V případě, že na své účasti trval, ale současně mu v ní bránila závažná překážka, bylo na něm, aby nejen výslovně projevil nesouhlas s konáním veřejného zasedání v jeho nepřítomnosti, ale také aby tuto překážku doložil konkrétním objektivním důkazem natolik, aby z něj bylo možné učinit spolehlivý závěr o tom, že mu je skutečně z vážných důvodů účast u veřejného zasedání odvolacího soudu znemožněna. Právě povinnosti řádně doložit existenci překážky bránící mu v účasti na projednání věci obviněný nedostál, jak správně uvedl již odvolací soud. Z lékařských zpráv předložených obviněným v žádném smyslu nevyplývalo, že by mu zdravotní stav bránil v účasti ve veřejném zasedání o odvolání. Jak zdůraznil odvolací soud, je v nich naopak uvedeno, že obviněný normálně pracuje v SRN, odmítá hospitalizaci a nebyla mu lékařem uložena žádná léčebná opatření, pouze měl užívat léky. O tom, že předložené lékařské zprávy nepovažuje za dostatečné k prokázání existence závažné překážky bránící v účasti ve veřejném zasedání o odvolání, odvolací soud obviněného informoval v dostatečném předstihu před termínem veřejného zasedání. Nepřípadná je v této souvislosti výhrada obviněného, že odvolacímu soudu nepříslušelo hodnotit závažnost zdravotního stavu obviněného, jelikož jde o otázku odbornou, ke které mělo být opatřeno vyjádření lékaře nebo soudního znalce. Odvolací soud zdravotní stav obviněného nehodnotil, nýbrž v souladu s § 9 odst. 1 trestního řádu jako předběžnou otázku posuzoval, zda z předložených lékařských zpráv vyplývá, že obviněný se z objektivních důvodů nemůže veřejného zasedání zúčastnit. Jelikož tomu tak z pohledu odvolacího soudu nebylo, bylo na obviněném, aby případně předložil jiný dostatečný důkaz pro své tvrzení. Obviněný žádný takový důkaz nepředložil (a nedoložil jej ostatně ani v rámci dovolání), odvolací soud proto důvodně vycházel z toho, že obviněný svoji neúčast ve veřejném zasedání řádně neomluvil. Lze proto uzavřít, že obviněný se k veřejnému zasedání o odvolání, o jehož konání byl v dostatečném časovém předstihu vyrozuměn, nedostavil a svou neúčast řádně neodůvodnil. Pokud za této situace rozhodl odvolací soud o konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného, neporušil nejen žádné zákonné ustanovení upravující přítomnost obviněného ve veřejném zasedání o odvolání, ale ani nezasáhl do jeho práva na projednání věci v jeho přítomnosti ve smyslu d. Deklarovaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu proto nemohl být naplněn.

15. Obviněný rovněž odkázal na dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu [nesprávně uvedl § 265b odst. 1 písm. l) trestního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2021]. Z dovolací argumentace obviněného je zřejmé, že dovolací důvod uplatnil ve variantě, podle které bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku uvedenému v § 265a odst. 2 písm. a) trestního řádu, přestože byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenu d) trestního řádu. Jelikož na základě dovolací argumentace obviněného nebylo zjištěno žádné pochybení zakládající vytýkaný důvod dovolání podle § 265b odst. 1 písm. d) trestního řádu, nemohl být opodstatněný ani poukaz obviněného na § 265b odst. 1 písm. m) trestního řádu.

16. Vzhledem k tomu, že relevantně uplatněné dovolací námitky obviněného nebyly shledány opodstatněnými, Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) trestního řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek § 265r odst. 1 písm. a) trestního řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran [srov. § 265r odst. 1 písm. c) trestního řádu].

Poučení:

Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§ 265n trestního řádu).

V Brně dne 13. 9. 2023

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu