Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Nd 597/2023

-608

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Zdeňka Krčmáře a soudců JUDr. Heleny Myškové a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobců: a/ C. M. F. I. K. Y C., a b/ M. B. B. M. K., obou zastoupených Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem, se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241/35, PSČ 500 03, proti žalovanému Lesům České republiky, s. p., se sídlem v Hradci Králové, Přemyslova 1106/19, PSČ 500 08, identifikační číslo osoby 42196451, o určení vlastnictví, vedené u Okresního soudu v Děčíně pod sp. zn. , o žalobě na obnovu řízení, o návrhu žalobců na přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti, takto:

Odůvodnění:

1. Rozsudkem ze dne 27. června 2007, č. j. -368, Okresní soud v Děčíně (dále též jen „okresní soud“) rozhodl o žalobě podané žalobcem F. K. proti žalovanému Lesům České republiky, s. p., tak, že:

[1] Zastavil (pro částečné zpětvzetí žaloby) řízení co do požadavku žalobce na určení, že nemovité věci označené žalobcem v podání z 24. září 2004 tvoří „k okamžiku vynesení rozsudku“ ležící pozůstalost po O. F. K. (zemřelém XY ) [bod I. výroku].

[2] Zamítl žalobu v rozsahu, v němž se žalobce domáhal vůči žalovanému určení, že je vlastníkem označených nemovitostí (bod II. výroku).

[3] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (bod III. výroku).

2. K odvolání žalobce (proti bodům II. a III. výroku rozsudkuokresního soudu) Krajský soud v Ústí nad Labem - pobočka v Libercirozsudkem ze dne 13. února 2009, č. j. -466, který nabyl právní moci dne 7. července 2012:

[1] Potvrdil rozsudek okresního soudu (první výrok).

[2] Určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (druhý výrok).

3. Žalobou na obnovu řízení (podání datované 10. července 2023, doručené okresnímu soudu osobně dne 14. července 2023, č. l. 565 až 571) se žalobci (a/ C. M. F. I. K. y C., a b/ M. B. B. M. K.) coby právní nástupci původního žalobce (zemřelého XY) domáhají obnovy řízení vedeného u okresního soudu pod sp. zn. .

4. Současně žalobci navrhli (č. l. 570), aby věc byla z důvodu vhodnosti přikázána jinému soudu prvního stupně v Plzeňském kraji nebo v „Kraji Vysočina“. Návrh na přikázání věci odůvodnili tím, že se soudy České republiky, projednávající podle místní příslušnosti jednotlivé kauzy původního žalobce vzdaly své nezávislosti (v rozporu se svým postavením nezávislého soudního orgánu a bez očekávaného odporu) podáváním zpráv o stavu jednotlivých kauz „K.“ úředníku Ministerstva spravedlnosti. Zprávy jednotlivých soudů vážně narušily důvěru původního žalobce i současných žalobců v justici České republiky. Proto v zájmu odstranění nedůvěry, kterou chovají k soudům, které se podvolily nezákonným požadavkům ministerstva a v zájmu zajištění práva na spravedlivý soudní proces, navrhují, aby projednání jejich žaloby bylo svěřeno jinému (byť místně nepříslušnému) soudu, u kterého se původní žaloby „K.“ neprojednávaly.

5. Žalovaný ve vyjádření ze dne 30. srpna 2023 (č. l. 600) s přikázáním věci jinému soudu prvního stupně nesouhlasí. Poukazuje na to, že není podstatné, zda žalobci mají subjektivní důvěru v obecné soudy, které rozhodovaly v původním řízení. Má za to, že soudy v nalézacím řízení, jakož i v odvolacím a dovolacím řízení rozhodly správně, spravedlivě a nestranně. Na výsledku předchozího řízení nic nezměnil ani Ústavní soud a žalobci se nedomohli změny ani u Evropského soudu pro lidská práva. Od vynesení rozsudku v předmětné věci navíc uplynulo více než 16 let. Skutečnost, že se v nějaké konkrétní věci dopustil soud pochybení (podávání informací Ministerstvu spravedlnosti), není důvodem pro přikázání věci jinému soudu z důvodu vhodnosti.

6. Podle ustanovení , , v aktuálním znění (dále jen „“), nemůže-li příslušný soud o věci jednat, protože jeho soudci jsou vyloučeni (, a ), musí být věc přikázána jinému soudu téhož stupně (odstavec 1). Věc může být jinému soudu téhož stupně přikázána také z důvodu vhodnosti (odstavec 2). O přikázání věci rozhoduje soud, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudu, jemuž má být věc přikázána. Účastníci mají právo se vyjádřit k tomu, kterému soudu má být věc přikázána, a v případě odstavce 2 též k důvodu, pro který by věc měla být přikázána (odstavec 3).

7. Ze spisu se podává, že o návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně v Plzeňském kraji již rozhodl (jako soud nejblíže společně nadřízený Okresnímu soudu v Děčíně, u nějž je věc vedena, a jiným soudům prvního stupně v Plzeňském kraji) Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 12. září 2023, č. j. -604, tak, že návrh na přikázání označené věci jinému soudu téhož stupně v Plzeňském kraji zamítl.

8. K otázce, v jakém rozsahu má (může) rozhodnout (jako soud nejblíže společně nadřízený) o návrhu na přikázání věci jinému soudu prvního stupně v „Kraji Vysočina“, Nejvyšší soud uvádí, že žalobci (ač zastoupeni advokátem) pominuli při podání návrhu na přikázání věci skutečnost, že územní uspořádání státu co do rozčlenění na kraje, které jsou vyššími územními samosprávnými celky (srov. článek 99y) se liší od působnosti a organizace krajských soudů patřících do soustavy obecných soudů České republiky (srov. článek 91y).

9. Z ustanovení , o územně správním členění státu a o změně souvisejících zákonů (zákon o územně správním členění státu), se podává, že ve správním obvodu Kraje Vysočina se nacházejí okresy Havlíčkův Brod, Pelhřimov, Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou.

10. V souladu s ustanovením a , o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákona o soudech a soudcích), vymezuje názvy, obvody a sídla krajských soudů Příloha č. 2 k zákonu o soudech a soudcích. Z této přílohy je pak patrno, že neexistuje „Krajský soud Kraje Vysočina“. Z okresů, které se podle územně správního členění státu nacházejí v Kraji Vysočina, patří:

[1] okresy Jihlava, Třebíč a Žďár nad Sázavou do obvodu Krajského soudu v Brně (v něm se nachází Okresní soud v Jihlavě, Okresní soud v Třebíči a Okresní soud ve Žďáru nad Sázavou),

[2] okres Havlíčkův Brod do obvodu Krajského soudu v Hradci Králové (v něm se nachází Okresní soud v Havlíčkově Brodě),

[3] okres Pelhřimov do obvodu Krajského soudu v Českých Budějovicích (v něm se nachází Okresní soud v Pelhřimově).

11. Soudem, který je nejblíže společně nadřízen příslušnému soudu a soudům, jimž má být věc přikázána, je Nejvyšší soud jen ve vztahu k těm okresním soudům, které se nacházejí v obvodu Krajského soudu v Brně (ve vztahu k Okresnímu soudu v Jihlavě, Okresnímu soudu v Třebíči a Okresnímu soudu ve Žďáru nad Sázavou). Návrhem na přikázání věci se proto Nejvyšší soud zabýval (a rozhodl o něm) jen ve vztahu k oněm okresním soudům.

12. Důvod vhodnosti pro přikázání věci jinému soudu téhož stupně ve smyslu představují takové okolnosti, které umožní hospodárnější, rychlejší nebo zejména po skutkové stránce spolehlivější a důkladnější projednání věci jiným než příslušným soudem.

13. Přikázání věci jinému soudu je výjimkou z ústavně zaručené zásady, že nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci a že příslušnost soudu a soudce stanoví zákon (článek 38d). Důvody pro odnětí věci příslušnému soudu a její přikázání jinému soudu musí být natolik významné, aby dostatečně odůvodňovaly průlom do výše citovaného ústavního principu; srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 15. listopadu 2001, sp. zn. , uveřejněný pod číslem 172/2001 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. srpna 2011, sen. zn. , uveřejněné pod číslem rozh. obč.

14. Důvody uváděné žalobci přitom Nejvyšší soud nemá za důvody, pro které by měly být prolomeny výše popsané ústavní principy (nadto v situaci, kdy žalovaný s návrhem nesouhlasí).

15. Nejvyšší soud proto návrhu žalobců na přikázání věci k projednání a rozhodnutí okresním soudům označeným ve výroku nevyhověl.

16. V rozsahu, v němž se návrh týká přikázání věci Okresnímu soudu v Pelhřimově nebo Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě, je povinen o něm rozhodnout Vrchní soud v Praze jako soud, který je těmto soudům a Okresnímu soudu v Děčíně nejblíže společně nadřízen (srov. Přílohu č. 1 k zákonu o soudech a soudcích)

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 23. října 2023

JUDr. Zdeněk Krčmář

předseda senátu