Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

24 Cdo 2637/2023

24 Cdo 2637/2023-123

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Romana Fialy a soudců JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a JUDr. Davida Vláčila v právní věci žalobců a) K. K., a b) M. K., zastoupených JUDr. Martinem Šenkýřem, advokátem se sídlem v Praze 6, Na Viničních horách č. 1834/24, proti žalované Z. V., zastoupené JUDr. Dagmar Zadákovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Pražská č. 810/16, o 1 250 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. , o dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. ledna 2023, č. j. -95, takto:

I. Dovolání žalobců a) a b) se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. -95, není přípustné, neboť dovolatelé v dovolání uplatňují jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení věta první , dle kterého lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z obsahu dovolání žalobců proti rozsudku odvolacího soudu je zřejmé, že jejich námitky nejsou dovolacím důvodem způsobilým založit přípustnost dovolání podle ustanovení věta první , ale že jimi odvolacímu soudu vytýkají tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (k nimž však dovolací soud může přihlédnout - jak vyplývá z ustanovení věta druhá - pouze tehdy, je-li dovolání přípustné; uvedený předpoklad však v projednávané věci naplněn není), které dovolatelé shledávají v opomenutí důkazů, namítají-li, že odvolací soud (ani soud prvního stupně) neprovedl dokazování k rozhodným skutkovým okolnostem ohledně „rodinné dohody“, na základě které měla být žalobcům vyplacena ½ kupní ceny předmětných nemovitostí, jež odpovídá předmětu tohoto řízení, a v souvislosti s tím napadají také správnost a úplnost skutkových zjištění stran „rodinné dohody“, ačkoliv neberou náležitě v úvahu, že odvolací soud dovodil nedůvodnost provedení jimi navržených důkazů, dospěl-li k závěru již o neunesení břemene tvrzení stran jimi tvrzené „rodinné dohody“, přestože žalobci byli soudem prvního stupně (při jednání konaném před soudem prvního stupně dne 24. 11. 2021) dle ustanovení poučeni k doplnění tvrzení ohledně dohody, na základě které měla být žalobcům vyplacena ½ kupní ceny předmětných nemovitostí, a to k doplnění: „kde byla uzavřena dohoda, resp. jak měla být a kde a v jaké formě uzavřena dohoda“, s tím, že byli soudem prvního stupně také poučeni, že nebude-li řádně ve stanovené lhůtě doplněno tvrzení a k těmto tvrzením navrženy důkazy, vystavují se nebezpečí neunesení břemene tvrzení a břemene důkazního. Odvolací soud proto - poté, co dovodil, že navrhovanými důkazy žalobci „zjevně chtěli zacelit mezery ve svých tvrzeních, či dokonce jejich absenci, což je nepřípustné“ - přiléhavě podotkl, že „provedení důkazů k prokázání rozhodných skutečností může nastoupit v situaci, kdy je zřejmé, jaká konkrétní tvrzení jimi mají být prokázána“ (k tomu srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 7. 2014, sp. zn. ). Přípustnost dovolání proto není způsobilá založit ani další dovolateli uplatněná námitka vady řízení, která dle dovolatelů spočívá v tom, že odvolací soud „měl postupovat v souladu s “, měl-li za to, že tvrzení žalobců jsou neúplná nebo nedostatečná, neboť se nejedná (jak je uvedeno výše) o způsobilý dovolací důvod, k němuž by byl dovolací soud oprávněn přihlédnout dle ustanovení věta druhá

S ohledem na dovolateli uplatněné námitky má dovolací soud za to, že dovolatelé nevzali náležitě v úvahu, že přípustnost dovolání může (podle platné a účinné právní úpravy dovolání) založit toliko odvolacím soudem řešená otázka hmotného či procesního práva, nikoliv „pouhá“ (ať již domnělá nebo skutečná) vada řízení (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2018, sp. zn. ). Poukazují-li dovolatelé na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 2. 2014, sp. zn. , s nímž má být rozsudek odvolacího soudu v projednávaném případě v rozporu, přehlíží, že v dané věci se Nejvyšší soud zabýval otázkou vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a to na základě právní úpravy dovolání ve znění , , účinném do 31. 12. 2012, dle kterého byly přípustným dovolacím důvodem též vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci [srov. , , ve znění účinném do 31. 12. 2012]; o takový případ se však v projednávané věci nejedná, a proto není-li dovolání žalobců přípustné, nemůže dovolací soud přihlédnout ani k dovolateli namítaným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (srov. věta druhá ).

V této souvislosti nemůže být důvodná ani námitka žalobců stran porušení práva na spravedlivý proces, neboť právo na spravedlivý proces nelze interpretovat tak, že by znamenalo právo na příznivé rozhodnutí ve věci.

Nejvyšší soud z výše uvedených důvodů dospěl k závěru, že dovolací námitky, jimiž žalobci uplatnili jiný dovolací důvod než ten, který je uveden v ustanovení věta první , a z nichž nevyplývá žádná právní otázka, jež by splňovala předpoklady vymezené v ustanovení , nejsou způsobilé založit přípustnost dovolání.

Pro úplnost dovolací soud dodává, že z výslovného vyjádření žalobců, že dovolání podávají proti rozsudku odvolacího soudu „v plném rozsahu“, je zřejmé, že dovolání podávají rovněž proti části rozsudku odvolacího soudu, v níž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. Ani v tomto směru však není dovolání žalobců přípustné [srov. ].

Není-li tedy dovolání žalobců a) a b) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 1. 2023, č. j. -95, přípustné, Nejvyšší soud jej podle ustanovení odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 10. 2023

JUDr. Roman Fiala předseda senátu