Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
90942.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 3162/15
Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jaromíra Jirsy jako soudce zpravodaje a soudců Jana Musila a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Vrtišky, zastoupeného Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 8. 2015, č. j. 21 Cdo 3502/2015 -319, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 11. 2014, č. j. 11 Co 259/2014 -267, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 9. 12. 2013, č. j. 6 C 314/2006 -228, takto:
Ústavní stížnost se odmítá.
Odůvodnění:
Ústavní stížností došlou Ústavnímu soudu dne 25. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí. Obecné soudy jimi rozhodly v neprospěch stěžovatele ve věci neplatnosti zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Napadenými rozhodnutími bylo podle tvrzení stěžovatele porušeno jeho ústavně zaručené právo na spravedlivý proces ve smyslu čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d, neboť soudy nepostupovaly v řízení stanoveným způsobem.
Se stěžovatelem byl po měsíci a dvou dnech trvání rozvázán pracovní poměr zrušením ve zkušební době ze strany zaměstnavatele. Stěžovatel namítal, že ač formálně pracovní poměr vznikl na základě pracovní smlouvy, ve skutečnosti šlo o jeho založení jmenováním, neboť pracovní poměr na pozici vedoucího pracovníka vzniká podle § 27 odst. 4 zákona č. 65/1965 Sb. , zákoníku práce , ve znění před jeho zrušením (dále jen "zákoník práce zákoník práce "), výhradně jmenováním. Podle ustálené judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 1. 2014, č. j. 21 Cdo 1527/2003 -136) nelze u pracovního poměru založeného jmenováním ukončit pracovní poměr zrušením ve zkušební době, neboť zkušební dobu nelze platně sjednat (zkušební dobu lze sjednat pouze v pracovní smlouvě, která se však při založení pracovního poměru jmenováním neuzavírá). Obecné soudy po provedeném dokazování dospěly k závěru, že stěžovatel nepůsobil na pozici vedoucího pracovníka, proto u něj nedošlo ke vzniku pracovního poměru jmenováním; uzavřely, že pracovní poměr platně vznikl na základě uzavřené pracovní smlouvy, jeho ukončení zrušením ve zkušební době nic nebránilo, a proto jej považují za platné.
Ústavní soud poté, co se seznámil s obsahem ústavní stížností napadených rozhodnutí, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, a to z následujících důvodů:
Stěžovatel ve své ústavní stížnosti toliko polemizuje s právními názory obecných soudů; za porušení svých ústavně zaručených práv považuje nesprávné právní posouzení věci a zhodnocení provedených důkazů. Ve stížnosti prezentuje svůj právní názor a dožaduje se, aby Ústavní soud závěr obecných soudů přehodnotil; ústavněprávní argumentace, týkající se zkrácení v jeho zaručených právech, se však zúžila na pouhé konstatování. S ohledem na skutkový stav zjištěný obecnými soudy nelze ani přisvědčit názoru stěžovatele, že by soudy postupovaly v rozporu s ustálenou judikaturou. Obecné soudy nedovodily, že by byl pracovní poměr skutečně založen jmenováním, jak tvrdí stěžovatel, proto by bylo nelogické, aby na situaci aplikovaly právní normy a judikaturu týkající se pracovního poměru založeného jmenováním.
Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republik y soudním orgánem ochrany ústavnosti; není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje proto ani další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Vedení vlastního řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ, náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany došlo k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele. Pro přezkum Ústavním soudem není sama o sobě rozhodná věcná správnost či konkrétní odůvodnění rozhodnutí obecných soudů, nýbrž výhradně dodržení ústavního rámce jejich činnosti. Právě naznačené však obecným soudům vytknout nelze; proto dospěl Ústavní soud k závěru, že přezkumem napadeného rozhodnutí by překročil své pravomoci. Ústavní soud neshledal v průběhu řízení nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, způsobilo tak nepřípustný zásah do ústavně zaručených práv stěžovatele a dospěl k závěru, že k porušení namítaného ústavně zaručeného práva nedošlo.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.
Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 5. ledna 2016
Jaromír Jirsa v. r.
předseda senátu