Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 2539/2023

22 Cdo 2539/2023-333

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a Mgr. Petry Kubáčové ve věci žalobce J. F., zastoupeného Mgr. Bc. Josefem Benešem, advokátem se sídlem v Chomutově, Čechova 1695/2, proti žalované M. F., zastoupené JUDr. Janem Růžkem, advokátem se sídlem v Mostě, Moskevská 12, o vypořádání společného jmění manželů, vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19. 4. 2023, č. j. -313, takto:

Odůvodnění:

I. Dosavadní průběh řízení

1. Okresní soud v Lounech (dále jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 22. 9. 2022, č. j. -228, uložil žalované povinnost zaplatit žalobci do 2 měsíců od právní moci rozsudku na vypořádání zaniklého společného jmění manželů vypořádací podíl ve výši 187 097,50 Kč (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení (výrok II). Soud prvního stupně rozhodoval o vnosech, které k vypořádání uplatnil žalobce a které představovaly prostředky vynaložené ze společného jmění manželů na splátky hypotečního úvěru poskytnutého na dostavbu a rekonstrukci nemovitosti ve vlastnictví žalované, na splátky úvěru poskytnutého na pořízení vozidla, které žalovaná nabyla před uzavřením manželství, na daň z její výlučné nemovitosti a na pojištění vozidla. Žalované uložil povinnost zaplatit žalobci polovinu částky vynaložené za trvání manželství na splátky hypotečního úvěru. Ostatní vnosy posoudil jako nedůvodné. Soud prvního stupně neshledal důvody pro disparitu podílů, které se dovolávala žalovaná s odůvodněním, že žalobce byl podstatnou část manželství v pracovní neschopnosti, a to bez nároku na nemocenské, náklady domácnosti nesla proto žalovaná ze svých příjmů, což vedlo až k nutnosti jejího oddlužení v insolvenčním řízení, nebo nepracoval z důvodu častých změn zaměstnání, a dům ve výlučném vlastnictví žalované užíval k bydlení společně se žalovanou.

2. Krajský soud v Ústí nad Labem (dále jen „odvolací soud“) rozsudkem ze dne 19. 4. 2023, č. j. -313, rozsudek soudu prvního stupně změnil ve výroku I tak, že žalované uložil povinnost zaplatit žalobci na vypořádání zaniklého společného jmění manželů vypořádací podíl ve výši 36 658,40 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok I) a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů (výroky II a III). Odvolací soud vyšel ze skutkového zjištění soudu prvního stupně, že za trvání manželství bylo na hypoteční úvěr poskytnutý žalované zaplaceno ze společných prostředků 374 195,28 Kč. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , uzavřel, že prostředky vynaložené ze společného jmění na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti se nenahrazují, částky vynaložené na potřebu rodinného bydlení tedy nejsou předmětem vypořádání. Může však nastat situace, kdy jsou prostředky ze společného jmění manželů vynakládány na společné bydlení a současně i na výlučný majetek. V takovém případě je třeba věc individuálně posoudit v souladu s hledisky uvedenými v , (dále jen „o. z.“), zejména zvážit, zda takto vynaložená částka by musela být vydána na zajištění totožné potřeby rodiny i v případě, kdy by nebyla současně vynaložena na výlučný majetek, a zda jde o částky přiměřené. Podle výsledku této úvahy pak lze rozhodnout o úhradě vnosu úplné, částečné nebo žádné. Poukázal na to, že žalovaná v rámci požadavku na disparitu podílů po celou dobu řízení tvrdila, že žalobce její dům spolu s ní a s rodinou užíval, nejde tedy o nepřípustnou novotu. Žalovanou proto podle , (dále jen „ “) vyzval k prokázání výše obvyklého nájemného v období let 2011 – 2016 a poučil ji o následcích nesplnění této výzvy, tím prolomil koncentraci řízení. Žalovaná označila důkaz znaleckým posudkem, kterým bylo prokázáno, že obvyklé měsíční nájemné nemovitosti žalované je vyšší, než byla měsíční splátka hypotečního úvěru. Po zjištění, že žalobce užíval nemovitost žalované do května 2015, uložil žalované nahradit, co bylo ze společných prostředků vynaloženo na splátky hypotečního úvěru v období od května 2015 do 9. 2. 2016, kdy žalovaná přestala být vlastníkem nemovitosti a mimořádnou splátkou hypoteční úvěr zcela splatila.

II. Dovolání a vyjádření k němu

3. Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání.

4. Přípustnost dovolání spatřuje žalobce v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu.

5. Dovolání odůvodnil tím, že odvolací soud poskytl v odvolacím řízení žalované poučení dle a provedl důkaz, který na základě takového poučení žalovaná navrhla, v rozporu s , neboť nešlo o důkaz podle (odkazoval na nález Ústavního soudu ze dne 8. 12. 2015, sp. zn. , a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2014, sp. zn. ). Další odchylku odvolacího soudu od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu spatřoval v tom, že odvolací soud přihlédl k důkaznímu návrhu žalované, přestože ten byl označen až po uplynutí lhůty stanovené v poučení poskytnutém dle , a odchýlil se tak např. od rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. . Odvolacímu soudu rovněž vytýkal, že se nevypořádal se všemi právně relevantními námitkami, které účastníci uplatnili. Navrhoval, aby dovolací soud rozsudek odvolacího soudu změnil tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdí. Domáhal se rovněž odkladu vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu, neboť prostředky na zaplacení náhrady nákladů řízení nemá ve stanovené třídenní lhůtě k dispozici, a hrozí mu tak exekuce, jež by měla vliv i na nezletilého syna, kterého má ve výlučné péči.

6. Žalovaná se k dovolání nevyjádřila.

III. Přípustnost dovolání

7. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

8. Dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden ( ). Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu nesprávného právního posouzení věci ( ). Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v , a b) a , jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, i když nebyly v dovolání uplatněny ( ).

9. Podle zjistí-li předseda senátu v průběhu jednání, že účastník dosud nenavrhl důkazy potřebné k prokázání všech svých sporných tvrzení, vyzve jej, aby tyto důkazy označil bez zbytečného odkladu, a poučí jej o následcích nesplnění této výzvy.

10. Podle ve věcech, v nichž byla provedena příprava jednání podle , mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení přípravného jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která jim byla poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností ( ). Pokud nebyla provedena příprava jednání podle , mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle až 3.

11. Podle v odvolacím řízení se postupuje podle ; tento postup však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná.

12. Podle skutečnosti nebo důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně, jsou u odvolání proti rozsudku nebo usnesení ve věci samé odvolacím důvodem jen tehdy, jestliže a) se týkají podmínek řízení, věcné příslušnosti soudu, vyloučení soudce (přísedícího) nebo obsazení soudu; b) jimi má být prokázáno, že v řízení došlo k vadám, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci; c) jimi má být zpochybněna věrohodnost důkazních prostředků, na nichž spočívá rozhodnutí soudu prvního stupně; d) jimi má být splněna povinnost tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnosti nebo důkazní povinnost, a to za předpokladu, že pro nesplnění některé z uvedených povinností neměl odvolatel ve věci úspěch a že odvolatel nebyl řádně poučen podle až 3; e) odvolatel nebyl řádně poučen podle ; f) nastaly (vznikly) po vyhlášení (vydání) rozhodnutí soudu prvního stupně.

13. Podle porušení ustanovení až 3 soudem prvního stupně je vadou řízení, jen jestliže potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy vyplyne z odlišného právního názoru odvolacího soudu.

IV. Důvodnost dovolání

K uplatnění důkazního návrhu po lhůtě stanovené ve výzvě dle :

14. Nejvyšší soud ve svém usnesení z 28. 11. 2017, sp. zn. (dostupném, stejně jako níže citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu, na www.nsoud.cz), uvedl, že lhůta stanovená podle je lhůtou soudcovskou, a nikoli propadnou, a že soud může přihlédnout i k důkazům navrženým po uplynutí lhůty stanovené ve výzvě podle , jestliže z nedodržení této výzvy nedovodil již jiné procesní důsledky.

15. Lhůta poskytnutá ve výzvě a poučení dle tak může vést k nemožnosti důkazy po uplynutí lhůty přípustně uplatnit jen v případě, že jde zároveň o lhůtu poskytnutou podle věta druhá a nejde o výluku z koncentrace podle věta třetí Také poučení podle je přitom od 1. 1. 2013 výlukou z koncentrace řízení. Postup odvolacího soudu není proto v rozporu s rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2013, sp. zn. , na který dovolatel odkazuje a podle kterého „činí-li soud výzvu podle v řízení, v němž se uplatní koncentrace podle , pak k tvrzením a důkazním návrhům předloženým na základě takové výzvy po uplynutí stanovené lhůty nepřihlíží (vyjma případů stanovených zákonem)“, neboť poučení podle poskytnuté po okamžiku koncentrace představuje výjimku stanovenou zákonem. V uvedeném rozhodnutí byl řešen případ poskytnutí poučení podle při prvním jednání ve věci, tedy před okamžikem koncentrace. Poučení dle navíc představuje výjimku z koncentrace až podle ve znění účinném od 1. 1. 2013, Nejvyšší soud se proto v citovaném rozhodnutí odlišností mezi poučením podle poskytnutým před uplynutím koncentrace a poskytnutým později nezabýval ani z tohoto důvodu.

16. Samotné uplynutí lhůty poskytnuté ve výzvě a poučení dle odvolacím soudem tedy odvolacímu soudu v této věci nebránilo, aby k návrhu na provedení důkazu znaleckým posudkem přihlížel.

K poskytnutí poučení podle v odvolacím řízení a provedení důkazu označeného na základě takového poučení:

17. Poučovací povinnost podle neplní v občanském soudním řízení jen soud prvního stupně. Povinnost poskytovat účastníkům potřebná poučení, včetně poučení podle ustanovení , zákon ukládá – jak je zřejmé z ustanovení – také odvolacímu soudu, který ji plní při odvolacím jednání. Postup odvolacího soudu podle však nemůže vést k uplatnění nových skutečností nebo důkazů v rozporu s ustanovením nebo 211a nebo k uplatnění procesních práv, která jsou za odvolacího řízení nepřípustná (srov. ).

18. Odvolací soud vyzval dle žalovanou k prokázání tvrzení, „jaká byla výše obvyklého nájemného v období let 2011-2016“ a poučil ji o následcích nevyhovění takové výzvě. Následně provedl důkaz znaleckým posudkem, který žalovaná v reakci na uvedenou výzvu a poučení navrhla, a ze zjištění o výši obvyklého nájemného při svém rozhodnutí vycházel. V odůvodnění svého rozsudku pak uvedl, že žalovaná už v řízení před soudem prvního stupně tvrdila, že žalobce spolu s ní předmětnou nemovitou věc užíval. Tuto skutečnost považoval odvolací soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , za právně významnou pro posouzení výše vnosu spočívajícího ve vynaložení prostředků ze společného jmění manželů na splátky hypotečního úvěru poskytnutého žalované na dostavbu a rekonstrukci nemovitosti v jejím výlučném vlastnictví.

19. V rozsudku ze dne 28. 1. 2021, sp. zn. , Nejvyšší soud uvedl, že „je-li v době trvání společného jmění manželů ze společných prostředků hrazen hypoteční úvěr na nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů, ve které bydlí (respektive ji užívá) rodina manželů, a jde-li tedy i o peníze vynaložené na potřeby života rodiny a rodinné domácnosti, je třeba zjistit, jakou částku by bylo nutno vynaložit na zajištění stejného či podobného bydlení na základě jiného právního důvodu (zejména nájmu). Kdyby částka vynaložená na splátky hypotečního úvěru byla stejná nebo nižší, neměl by ten, na jehož nemovitost byly prostředky takto vynaloženy, v zásadě povinnost tento vnos nahrazovat. Kdyby však měsíční splátky hypotečního úvěru byly vyšší než náklady na zajištění obdobného bydlení z jiného právního důvodu, bude třeba přistoupit k poměrné úhradě toho, co bylo vynaloženo na splátky hypotečního úvěru“. Rozsudek Nejvyššího soudu byl vydán ve věci, kde se žalovaný už před soudem prvního stupně domáhal úhrady toho, co rodina ‚ušetřila‘ tím, že za užívání nemovitosti v jeho vlastnictví nemusela hradit tržní nájemné. V rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. , pak Nejvyšší soud zdůraznil, že v řízení o vypořádání společného jmění manželů, ovládaném zásadou dispoziční a projednací, je zcela v rukou účastníků, jaké vnosy či odpočty budou uplatňovat, a že soud nemůže bez návrhu snižovat výši vnosu o částky, které rodina tzv. odbydlela. Z toho je zřejmé, že ke skutečnosti, že nemovitost ve výlučném vlastnictví jednoho z manželů byla využívána k bydlení obou manželů a jejich rodiny, není důvodem, ke kterému by soud při určení výše vnosu spočívajícího ve vynaložení společných prostředků na splátky hypotečního úvěru na takovou nemovitost, přihlížel i bez návrhu.

20. Soud prvního stupně se sice tvrzením žalované o tom, že její nemovitost žalovaný a její rodina rovněž k bydlení užívali, zabýval, ale pouze při posouzení disparity podílů, které se žalovaná s odkazem na (mimo jiné) tuto skutečnost domáhala, a to „nejméně“ v poměru 60:40 v její prospěch. Důvody pro disparitu podílů neshledal. Ve vztahu k vnosu, který žalobce uplatnil k vypořádání, nepovažoval soud tvrzení žalované o užívání nemovitosti žalobcem, a tedy ani zjištění hodnoty takového užívání, za právně významné.

21. Tvrzení, že žalobce nemovitost žalované užíval, byla sice uplatněna v řízení před soudem prvního stupně, „hodnota užívání nemovitosti“ a důkazy k jejímu prokázání však nepředstavují přípustný odvolací důvod dle

22. Vyplynula-li potřeba uvést další tvrzení nebo důkazy z odlišného právního názoru odvolacího soudu, je porušení ustanovení až 3 ze strany soudu prvního stupně vadou řízení (srov. ). Právní názor odvolacího soudu je totiž v tomto případě považován za „příčinu“ toho, proč soud prvního stupně nesplnil poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 Vzhledem k tomu, že poučovací povinnost je v ustanovení založena na objektivním principu a že tedy není významný důvod, proč ji soud prvního stupně nesplnil, došlo za řízení před soudem prvního stupně – objektivně vzato – bez ohledu na jeho „příčinu“ k porušení V takovém případě odvolací soud sám nemůže zjednat nápravu poskytnutím poučení podle , 2 nebo 3 , neboť by to v rozporu s ustanovením vedlo k uplatnění nových skutečností nebo nových důkazů, ačkoliv to ustanovení neumožňuje. Výjimka ze zákazu uplatnění nových skutečností a důkazů uvedená v ustanovení se totiž v tomto případě neuplatní, neboť odvolatel neměl ve věci úspěch nikoliv proto, že by (podle závěrů soudu prvního stupně) neunesl břemeno tvrzení nebo břemeno důkazní, ale z důvodu, že soud prvního stupně dospěl (podle názoru odvolacího soudu) k nesprávnému právnímu posouzení věci. V takovém případě musí mít uvedená vada řízení za následek zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně podle ustanovení Soud prvního stupně v dalším řízení přitom (logicky) musí umožnit účastníkovi řízení vylíčit chybějící rozhodné skutečnosti a označit důkazy, a to bez ohledu na to, že již došlo ke koncentraci řízení (srov. například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. , ze dne 30. 11. 2011, sp. zn. , nebo ze dne 23. 11. 2021, sp. zn. ).

23. V projednávané věci zaujal odvolací soud právní názor, že pro posouzení věci je právně významná výše obvyklého nájemného (stejné nemovitosti) v letech 2011 – 2016. Důvodem neúspěchu žalované v řízení před soudem prvního stupně přitom nebylo neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene ve vztahu k takové skutečnosti, důkaz znaleckým posudkem nelze v dané věci podřadit ani pod jinou výjimku ze systému neúplné apelace dle Účastníci byli v souladu s poučeni o tom, že všechny rozhodné skutečnosti musí uvést a že důkazy musí být označeny dříve, než ve věci vyhlásí rozhodnutí, neboť později uplatněné skutečnosti a důkazy jsou odvolacím důvodem jen za podmínek uvedených v .

24. Pokud tedy odvolací soud doplnil dokazování o důkazy, které žalovaná k prokázání výše obvyklého nájemného navrhla v návaznosti na jeho poučení dle , postupoval v rozporu s a , neboť přihlédl k důkazu, který nebyl uplatněn v souladu s Takový postup je v rozporu s výše uvedenou ustálenou praxí dovolacího soudu. Potřebu dalšího důkazu a závěr o absenci poučení podle ze strany soudu prvního stupně založil odvolací soud na odlišném právním názoru, přes tuto vadu řízení před soudem prvního stupně, u které neměl možnost zjednat nápravu, však odvolací soud nepostupoval podle a rozsudek soudu prvního stupně nezrušil. Danou otázku procesního práva tak odvolací soud posoudil v rozporu s rozhodovací praxí dovolacího soudu. Dovolání je proto nejen přípustné, ale i důvodné.

V. Závěr

25. Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud rozsudek odvolacího soudu podle zrušil a věc mu podle věty první v tomto rozsahu vrátil k dalšímu řízení.

26. Odvolací soud v následujícím řízení znovu přezkoumá, zda lze k důkazu znaleckým posudkem a k tvrzení žalované o tom, že nemovitost v jejím výlučném vlastnictví užíval také žalovaný, přihlížet v odvolacím řízení, zejména zda žalovaná návrh na snížení žalobou uplatněného vnosu z důvodu společného užívání nemovitosti řádně uplatnila, případně v jaké výši. Přihlédne přitom k závěrům vyjádřeným dovolacím soudem v tomto kasačním rozhodnutí.

27. Odvolací soud je vysloveným právním názorem dovolacího soudu vázán ( věta první, část věty za středníkem ve spojení s ).

28. O návrhu žalobce na odklad vykonatelnosti rozsudku odvolacího soudu dovolací soud samostatným rozhodnutím nerozhodoval, neboť napadené rozhodnutí odvolacího soudu bylo tímto rozhodnutím zrušeno, čímž byl požadavek žalovaného v přiměřené lhůtě fakticky zcela uspokojen (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 1. 2018, sp. zn. ).

29. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení rozhodne odvolací soud v novém rozhodnutí o věci ( in fine ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 9. 2023

Mgr. David Havlík

předseda senátu