Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 3609/15

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Janem Filipem o ústavní stížnosti stěžovatelky Violy Kosňovské, zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem Přívozská 703/10, Ostrava - Moravská Ostrava, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. října 2014 č. j. -198 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. května 2013 č. j. -63, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

1. Stěžovatelka se ústavní stížností domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů, a to pro porušení svého práva na spravedlivý proces ve smyslu d (dále jen ""), jakož i vlastnického práva ve smyslu y.

2. Předmětem soudního řízení v prvním stupni byla žaloba na vyklizení bytu vůči stěžovatelce, kterou Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 3. 9. 2012 sp. zn. zamítl. Tento rozsudek byl následně změněn napadeným rozsudkem krajského soudu, který žalobě naopak vyhověl. Dovolání stěžovatelky proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud napadeným usnesením odmítl pro nepřípustnost.

3. Pochybení soudů, jímž mělo být zasaženo do jejích základních práv, spatřovala stěžovatelka v nesprávném právním posouzení věci. Obsah ústavní stížnosti nicméně nebylo třeba s ohledem na výsledek řízení blíže reprodukovat.

4. Aby totiž mohl Ústavní soud přistoupit k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je nejprve povinen zkoumat, zda jsou naplněny všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). V projednávaném případě k takovému závěru nedospěl.

5. Podle lze ústavní stížnost podat ve lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

6. Ústavní stížnost byla podána zjevně opožděně. Napadené usnesení Nejvyššího soudu bylo vydáno dne 22. 10. 2014 a právní zástupkyni stěžovatelky doručeno dne 11. 12. 2014. Ústavní stížnost byla podána k poštovní přepravě až dne 10. 12. 2015, tedy po lhůtě stanovené podle . K včasnosti podání ústavní stížnosti přitom stěžovatelka uvádí, že ji podává "v zachované lhůtě jednoho roku dle ust. ". Lhůtu jednoho roku pro podání ústavní stížnosti podle tohoto ustanovení (proti tzv. jinému zásahu orgánu veřejné moci) by však bylo možné uplatnit pouze za situace, kdy by zákon stěžovatelce neposkytoval žádný procesní prostředek k ochraně jejího práva. Jedná se přitom o lhůtu objektivní, jež počíná běžet ode dne, kdy k domnělému zásahu do základních práv stěžovatele došlo. To však zjevně není případ stěžovatelky, která takový procesní prostředek (dovolání) k ochraně svého práva (proti rozhodnutí odvolacího soudu) měla a využila jej. Odkazované ustanovení ( ) tak není možné pro posouzení včasnosti této ústavní stížnosti použít.

7. Na základě výše uvedeného Ústavnímu soudu nezbylo, než aby ústavní stížnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení odmítl podle ustanovení .

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. ledna 2016

Jan Filip v. r.

soudce Ústavního soudu