Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 2594/15

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Vladimíra Sládečka a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Petra Cieslara, zastoupeného JUDr. Martinem Mikyskou, advokátem, se sídlem advokátní kanceláře Malá Skála 397, 468 31 Malá Skála, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 7. 2015 č. j. -301, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítá.

Odůvodnění:

Včas učiněným podáním splňujícím formální náležitosti ústavní stížnosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví určeného usnesení Krajského soudu v Ostravě (dále jen ""). Stěžovatel se domnívá, že toto usnesení porušuje jeho základní práva na spravedlivý proces zaručená a následujícíd (dále jen "").

Z ústavní stížnosti a napadeného usnesení zjistil Ústavní soud následující skutečnosti pojící se k předmětu ústavní stížnosti. Okresní soud v Ostravě (dále jen "okresní soud") rozsudkem ze dne 30. 3. 2015 č. j. - 222 rozhodl, že OKD, a.s. (dále též "vedlejší účastník") je povinna stěžovateli zaplatit náhradu škody na zdraví spolu s úrokem z prodlení, a to do dvou měsíců od doručení rozsudku (výrok I). Dále okresní soud stanovil vedlejšímu účastníkovi povinnost platit peněžitý důchod (výrok II), a rozhodl o nákladech řízení (výroky III a IV). V odůvodnění k předběžné vykonatelnosti rozsudku okresní soud uvedl, že příjmy stěžovatele jsou nižší než jeho výdaje. Z tohoto důvodu mu hrozí ztráta bydlení, propadnutí zástavy, tj. nemovitosti, kterou stěžovatel zajistil poskytnutý úvěr, což pro soud představuje nebezpečí těžko nahraditelné či značné újmy ve smyslu ustanovení Soud vzal v úvahu i skutečnost, že vedlejší účastník je silný ekonomický subjekt, a tudíž mu nehrozí značná újma vyvolaná předběžnou vykonatelností rozsudku.

Ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že rozsudek nalézacího soudu ve výroku I změnil tak, že změnil lhůtu k plnění na tři dny od právní moci rozsudku okresního soudu. V odůvodnění uvedl, že případné propadnutí zástavy, kterou je úvěr zajištěn, nepředstavuje nebezpečí újmy těžko nahraditelné nebo značné ve smyslu ustanovení Odvolací soud k tomu konstatoval, že si stěžovatel může opatřit jiné, dostupnější, bydlení.

Ve skutkové i právní argumentaci krajského soudu ke zrušení předběžné vykonatelnosti prvoinstančního rozsudku spatřuje stěžovatel extrémně nesprávnou aplikaci podústavního práva, tedy ustanovení Odvolací soud, dle názoru stěžovatele, vyšel z extrémně nesprávně zjištěného skutkového stavu tím, že nekriticky přijal argumentaci vedlejšího účastníka o finanční nezodpovědnosti stěžovatele. Rozhodování krajského soudu považuje stěžovatel za procesně vadné a rozporné s literou, duchem i smyslem . Podle stěžovatele byl postup krajského soudu, kterým samostatně rozhodl o předběžné vykonatelnosti bez jednání a bez provedení dokazování, procesně vadný. Stěžovatel rovněž zdůrazňuje, že odvolací soud nebyl oprávněn hodnotit důkazy jinak než soud prvního stupně, aniž by provedl dokazování v rámci ústního jednání. Tím měl připravit stěžovatele o možnost vyjádřit se k důkazu, čímž zasáhl do jeho práva na spravedlivý proces, jak je zaručeno y. V závěru své argumentace stěžovatel navrhuje, aby Ústavní soud napadené usnesení krajského soudu zrušil a vytvořil tím na něj tlak, aby urychleně došlo k meritornímu rozhodnutí. Stěžovatel dále navrhoval přednostní projednání ve smyslu a odklad vykonatelnosti ústavní stížností napadeného usnesení dle ustanovení .

vymezuje zvláštní kategorii návrhů, a to návrhy zjevně neopodstatněné [viz ustanovení , o kterých je zpravidla přípustné rozhodnout bez dalšího pouze na základě obsahu napadených soudních rozhodnutí a sdělení obsažených v ústavní stížnosti. Pokud Ústavní soud dospěje k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, je bez dalšího odmítnuta. Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadené usnesení krajského soudu z hlediska porušení ústavně zaručených práv a svobod stěžovatele a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ve svých rozhodnutích opakovaně připomíná, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( a y), tudíž ani další řádnou odvolací instancí. Nemá proto v zásadě pravomoc zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tento princip lze prolomit pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele ústavní stížností napadenými rozhodnutími vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [, písm. d)y]. Postup v soudním řízení, včetně provádění důkazů, vyvození skutkových a právních závěrů a interpretace a aplikace právních předpisů, je proto záležitostí obecných soudů.

Proto i hodnocení splnění podmínek pro aplikaci ustanovení náleží primárně do pravomoci obecných soudů a Ústavní soud má pravomoc zasáhnout pouze v případě jejich vykročení z mezí daných ústavním pořádkem České republiky. Tak tomu ovšem v tomto případě není. řádně a konzistentně vysvětlil, proč dospěl k odlišným právním závěrům, než soud nalézací. Ústavní soud k tomu připomíná, že se v tomto případě nejedná o odlišné hodnocení důkazů, a tedy o porušení principů stanovených ustanovením a zásah do práva stěžovatele na spravedlivý proces (srovnej nález

sp. zn.

ze dne 17. 2. 2015). Jedná se spíše o vyvození odlišného právního závěru na základě stejných skutkových zjištění (viz usnesení

sp. zn.

ze dne 30. 10. 2014). Posouzení těchto podmínek a vyvození právních závěrů je plně v pravomoci obecných soudů, v tomto případě krajského soudu. Ten ve svém rozhodování nejednal v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, ani se nedopustil svévole, což by odůvodňovalo kasační zásah Ústavního soudu (viz např. nález ze dne 13. 3. 2014

sp. zn.

), navzdory tvrzení stěžovatele. Na závěr Ústavní soud připomíná, že jeho zásah není určen k vyvíjení tlaku na obecné soudy. Takové pojímání jeho role by bylo v rozporu s dělbou moci a s ústavními základy jeho existence.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Stěžovatel se také domáhal toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného usnesení podle ustanovení . Tento postup by však byl důvodný, pouze pokud by Ústavní soud ústavní stížnost přijal, neboť takový návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit. Pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti. O žádosti o přednostní projednání ústavní stížnosti (dle ) Ústavní soud pak již výslovně nerozhodoval, jelikož jí vyhověl fakticky.

Složení senátu doznalo změn v souvislosti se změnami v obsazení Ústavního soudu a jeho rozvrhu práce (viz Rozvrh práce dostupný na www.usoud.cz).

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. ledna 2016

Jan Musil v. r.

předseda senátu