Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 2841/15

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Zemánka a soudců Ludvíka Davida a Milady Tomkové (soudce zpravodaj) - ze dne 7. ledna 2016

sp. zn.

ve věci ústavní stížnosti Karoliny Frolíkové, zastoupené Mgr. Dagmar Vítů Peckovou, advokátkou, advokátní kancelář se sídlem Biskupský dvůr 2095/8, 110 00 Praha 1, proti rozsudku Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 7. 2015 č. j. -30, jímž byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit České kanceláři pojistitelů částku 4 740 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 5 119 Kč, za účasti Okresního soudu v Mostě jako účastníka řízení a České kanceláře pojistitelů jako vedlejšího účastníka řízení.

I. Rozsudkem Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 7. 2015 č. j. -30 byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v a d. II. Rozsudek Okresního soudu v Mostě ze dne 3. 7. 2015 č. j. -30 se ruší.

Odůvodnění

1. Včas podanou ústavní stížností se stěžovatelka s tvrzením o porušení svých práv ústavně zaručených a d (dále jen " ") domáhala zrušení shora označeného rozsudku, jímž ji Okresní soud v Mostě zavázal povinností zaplatit žalobkyni České kanceláři pojistitelů částku 4 740 Kč s příslušenstvím a nahradit jí náklady řízení ve výši 5 119 Kč.

2. Ze spisu Okresního soudu v Mostě sp. zn. , který si Ústavní soud vyžádal k ověření stěžovatelčiných tvrzení vyplynulo, že Česká kancelář pojistitelů žalovala stěžovatelku jako vlastníka motorového vozidla tovární značky PEUGEOT 309 1.2. SPZ X o zaplacení žalované částky, představující nezaplacený příspěvek dle ustanovení , o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), ve znění pozdějších předpisů, za dobu od 10. 6. 2010 do 7. 9. 2010 a náklady spojené s uplatněním nároku. Okresní soud v Mostě vydal dne 14. 7. 2014 elektronický platební rozkaz č. j. -8, který stěžovatelka v zastoupení JUDr. Věrou Ptáčkovou, advokátkou, včas a řádně napadla odporem. V něm tvrdila, že v žalovaném období nebyla vlastníkem vozidla, a na podporu svých tvrzení předložila soudu y, ze kterých bylo podle ní zřejmé, že v žalovaném období neměla povinnost platit požadovaný příspěvek. Okresní soud v Mostě vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez jednání, a vyzval žalobkyni, aby předložila další listinné důkazy k prokázání svých tvrzení; výzva byla zaslána k rukám stěžovatelky. Následně dne 3. 7. 2015 Okresní soud v Mostě vyhlásil ústavní stížností napadený rozsudek, z jehož odůvodnění je zřejmé, že skutkový stav byl zjištěn provedením důkazů navržených pouze žalobkyní. Rozsudek byl doručen k rukám stěžovatelky dne 21. 7. 2015, poté soud vydal opravné usnesení ze dne 24. 7. 2015 č. j. -32, kterým doplnil do záhlaví rozsudku jméno a adresu právní zástupkyně stěžovatelky, jíž následně doručil rozsudek do datové schránky dne 28. 7. 2015. Proti rozsudku Okresního soudu v Mostě nebylo odvolání přípustné. Součástí spisu je úřední záznam ze dne 24. 7. 2015 (č. l. 30), ve kterém se konstatuje, že ze systému CEPR (centrální elektronický platební rozkaz) nebyly vytištěny a do spisu založeny stěžovatelkou navržené důkazy a plná moc její tehdejší právní zástupkyně.

3. V ústavní stížnosti stěžovatelka zrekapitulovala průběh řízení a závěrům Okresního soudu v Mostě oponovala i s poukazem na nosné rozhodovací důvody nálezů Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 31. 3. 2014 (N 48/72 SbNU 543) a

sp. zn.

ze dne 9. 6. 2014 (N 117/73 SbNU 811). Stěžovatelka vytkla soudu, že zcela pominul jí předložené důkazy, kterými prokazovala nedostatek své pasivní legitimace. Uvedla, že společně s podáním odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu předložila Okresnímu soudu v Mostě potvrzení Magistrátu města Teplice ze dne 29. 7. 2014, z něhož je patrné, že předmětné vozidlo vlastnila pouze do dne 9. 9. 2009, dále žádost o depozit registrační značky ze dne 31. 8. 2009 a velký technický průkaz, ve kterém bylo v části B potvrzeno, že "dne 31. 8. 2009 byla registrační značka a ORV uloženy na OÚ"; okresní soud se však jejími návrhy na provedení důkazů nezabýval, navíc v průběhu řízení obesílal přímo stěžovatelku, a nikoliv její právní zástupkyni. Příčinu těchto závažných pochybení stěžovatelka zjistila po nahlédnutí do soudního spisu po ukončení řízení z úředního záznamu soudu, podle kterého nebyly ze systému CEPR vytištěny a do spisu založeny jí navržené listinné důkazy a plná moc její tehdejší právní zástupkyně. Stěžovatelka vyjádřila přesvědčení, že v důsledku zjevně chybného administrativního postupu nemohl Okresní soud v Mostě o nároku žalobkyně řádně rozhodnout, a proto navrhla, jak je shora uvedeno.

4. Ústavní soud vyzval účastníka a vedlejšího účastníka řízení, aby se k ústavní stížnosti vyjádřili.

5. Okresní soud v Mostě ve vyjádření k ústavní stížnosti ze dne 10. 11. 2015 uvedl, že při svém rozhodování vyšel z důkazů předložených žalobkyní. Připustil, že do soudního spisu nebyly vytištěny ze systému CEPR stěžovatelkou předložené důkazy a plná moc její právní zástupkyně, z čehož vyplývá, že ve svém rozhodnutí nezohlednil důkazy předložené stěžovatelkou, neboť nebyly do dne vydání rozsudku ve spise založeny, přestože byly soudu řádně doručeny a vedeny v systému CEPR. Okresní soud též připustil, že stěžovatelce, která byla zastoupena, nebylo řádně doručeno usnesení ze dne 6. 3. 2015 č. j. -11, jímž soud vyzval účastníky řízení, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání. Okresní soud v Mostě uzavřel, že stěžovatelka bez své viny nemohla použít důkazy, které pro ni mohou přivodit příznivější rozhodnutí ve věci.

6. Česká kancelář pojistitelů nevyužila svého práva a k ústavní stížnosti se nevyjádřila.

7. Ústavní soud po ověření formálních náležitostí ústavní stížnosti a její přípustnosti přistoupil k meritornímu přezkumu napadeného rozsudku. Ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání, neboť měl za to, že by žádné další objasnění nepřineslo ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen " ").

8. Ústavní soud po seznámení se s argumentací přednesenou v ústavní stížnosti, s vyjádřením účastníka řízení a se spisem Okresního soudu v Mostě sp. zn. dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

9. Jak je z vyjádření Okresního soudu v Mostě a soudního spisu zjevné, nebyly stěžovatelčiny důkazní návrhy a plná moc její právní zástupkyně včas vytištěny z elektronického systému a založeny do spisu v listinné podobě. Tento nedostatek způsobil, že Okresní soud v Mostě při zjišťování skutkového stavu vycházel pouze z důkazů předložených žalobkyní a měl za to, že žalovaná stěžovatelka žádné důkazy soudu nepřeložila, což však objektivně neodpovídalo skutečnosti. V tomto postupu spatřuje Ústavní soud porušení stěžovatelčina práva na spravedlivý proces podle y a práva na rovnost účastníků řízení podle y, neboť obecný soud musí věnovat pozornost všem skutečnostem, které jsou důležité pro jeho rozhodování. Je nerozhodné, že se důkazní návrhy stěžovatelky a plná moc k jejímu zastoupení nedostaly včas v listinné podobě do sféry dispozice příslušného soudce okresního soudu, neboť oběh písemností je věcí vnitřní organizace práce každého soudu [srov. nález

sp. zn.

ze dne 21. 6. 2006 (N 126/41 SbNU 575)]. Z ústavněprávního hlediska lze považovat postup soudu při nakládání s důkazními návrhy za bezdůvodné opomenutí, což představuje pochybení, jež má ústavněprávní relevanci pro posouzení řádného dodržení pravidel při zjišťování skutkového stavu věci samé.

10. Zrušením napadeného rozsudku se Okresnímu soudu v Mostě otevírá možnost napravit svůj postup v důkazním řízení a vypořádat se s důkazy navrženými stěžovatelkou a jejími argumentačními tvrzeními za dodržení všech ústavních procesních principů. Námitkami dotýkajícími se merita věci se Ústavní soud nezabýval, neboť prostor pro jejich uplatnění stěžovatelkou je prvotně v řízení před Okresním soudem v Mostě.

11. Z výše uvedených důvodů Ústavní soud podle ustanovení a odst. 3 písm. a) ústavní stížnosti vyhověl a napadený rozsudek Okresního soudu v Mostě zrušil.