Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

23 Cdo 2436/2023

23 Cdo 2436/2023-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Jiřího Němce a soudců JUDr. Kateřiny Hornochové, a JUDr. Hany Poláškové Wincorové, ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice – Ministerstvu spravedlnosti, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 427/18, o zaplacení 150 000 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp. zn. , o žalobách pro zmatečnost proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. -135, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. -139, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. -123, a usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j. -147 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. -154, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. -163, o dovolání žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 6. 2022, č. j. -200, , a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 25. 1. 2023, č. j. -205, takto:

Odůvodnění:

Městský soud v Praze usnesením ze dne 24. 6. 2022, č. j. -200, , zastavil řízení o žalobách pro zmatečnost proti v usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2020, č. j. -135, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 15. 12. 2020, č. j. -139, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 7. 2020, č. j. -123, a usnesení Vrchního soud v Praze ze dne 30. 3. 2021, č. j.4 Co 53/2021-147 a proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. 5. 2021, č. j. -154, a usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021, č. j. -163 (první výrok), a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (druhý výrok).

Vrchní soud v Praze usnesením ze dne 25. 1. 2023, č. j. -205, opravil usnesení soudu prvního stupně v prvním výroku a v záhlaví u žalobou pro zmatečnost napadeného usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 14. 7. 2021 tak, že se nesprávné číslo jednací „4 Co 53/2021-163“ nahrazuje správným číslem jednacím „4 Co 236/2021-163“ (výrok I), dále usnesení soudu prvního stupně potvrdil (výrok II) a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení (výrok III).

Proti usnesení soudu prvního stupně i proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce včasné dovolání. Navrhl zrušení napadených rozhodnutí a současně navrhl, aby Nejvyšší soud odložil jejich právní moc a vykonatelnost. Požádal též o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro řízení o tomto jeho dovolání.

Nejvyšší soud v dovolacím řízení postupoval a o dovolání rozhodl podle , , ve znění pozdějších předpisů [srov. čl. II bod 1 , kterým se mění , , ve znění pozdějších předpisů, , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony], dále jen „ “.

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští (srov. ). Žalobce svým dovoláním výslovně napadá nejen usnesení odvolacího soudu, ale i rozhodnutí soudu prvního stupně. neupravuje funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Jelikož nedostatek funkční příslušnosti je neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, Nejvyšší soud řízení o „dovolání“ žalobce proti usnesení soudu prvního stupně podle ve spojení s věty první zastavil (srov. například usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč., jež je veřejnosti též dostupné – stejně jako dále citovaná rozhodnutí Nejvyššího soudu – na https://www.nsoud.cz).

Podle , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, vzniká podáním dovolání dovolateli povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání, jenž je splatný vznikem poplatkové povinnosti ( věta první zákona o soudních poplatcích).

Podle § 9 zákona o soudních poplatcích nebyl-li poplatek za řízení splatný podáním návrhu na zahájení řízení, odvolání, dovolání nebo kasační stížnosti zaplacen, soud vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží (odstavec 1). Zjistí-li odvolací soud poté, co mu byla věc předložena k rozhodnutí o odvolání, že nebyl zaplacen poplatek splatný podáním odvolání, vyzve poplatníka k jeho zaplacení ve lhůtě, kterou mu určí v délce alespoň 15 dnů; výjimečně může odvolací soud určit lhůtu kratší. Po marném uplynutí této lhůty odvolací soud řízení zastaví. K zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží. Obdobně se postupuje při řízení před dovolacím soudem (odstavec 2). Soud poplatníka ve výzvě poučí o tom, že řízení zastaví, jestliže poplatek nebude ve stanovené lhůtě zaplacen (odstavec 3).

Nejvyšší soud z předloženého spisu zjistil, že Městský soud v Praze usnesením ze dne 21. 6. 2023, č. j. -241, , vyzval žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení a poučil jej o následcích včasného nezaplacení soudního poplatku. Žalobce byl soudem prvního stupně rovněž upozorněn, že se nepřihlíží k opakovaným žádostem žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce, neboť sama žaloba pro zmatečnost je nepřípustná a ze strany žalobce se tak jedná o zřejmě bezúspěšné uplatňování práva. Soud dále konstatoval, že postup žalobce je obstrukční a sudičský, což bylo opakovaně konstatováno též Nejvyšším soudem. Žalobce soudní poplatek ve lhůtě (ani poté) nezaplatil a soud prvního stupně věc poté předložil dovolacímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání.

Podáním dovolání vznikla žalobci povinnost zaplatit soudní poplatek za dovolání [srov. § 4 odst. 1 písm. c) zákona o soudních poplatcích] a tímto okamžikem byl soudní poplatek též splatný (srov. § 7 odst. 1 větu první zákona o soudních poplatcích). Protože žalobce nezaplatil soudní poplatek za dovolání ani poté, co k tomu byl vyzván, Nejvyšší soud dovolací řízení zastavil podle § 9 odst. 2 zákona o soudních poplatcích. Při zastavení dovolacího řízení pro nezaplacení soudního poplatku za dovolání není rozhodné, že žalobce nebyl při podání dovolání zastoupen advokátem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2012, sen. zn. , uveřejněné pod č. rozh. obč.). Tím je vypořádán i akcesorický návrh žalobce na odklad právní moci a vykonatelnosti napadených rozhodnutí, o němž není nutné samostatně rozhodovat.

Pro úplnost dovolací soud doplňuje, že nepřihlížel k opakované žádosti žalobce o osvobození od soudních poplatků, resp. též k žádosti o ustanovení zástupce pro toto dovolací řízení, jež byla obsažena v dovolání, v níž oproti dřívějším obdobným opakovaným (neúspěšným) žádostem žalobce nebyly obsaženy žádné nové skutečnosti. Současně je zřejmé (jak ostatně správně naznačil už soud prvního stupně), že záměrem počínání žalobce při podání těchto žádostí je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní postup účastníka řízení ve shodě s a 6 nemůže požívat právní ochrany (srov. například usnesení Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. ). K zneužívajícímu procesnímu úkonu se proto podle nepřihlíží [srov. Lavický, P. a kol. ( až 250l). Řízení sporné. Praktický komentář. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2016, s. 9-10, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení není třeba odůvodňovat ( věta druhá ).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 26. 9. 2023

Mgr. Jiří Němec

předseda senátu