Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 Cdo 1300/2023

22 Cdo 1300/2023-245

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Havlíka a soudců Mgr. Michala Králíka, Ph.D., a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce P. R., proti žalované České republice– Ministerstvu spravedlnosti, IČO: 00025429, se sídlem v Praze 2, Vyšehradská 424/16, o 1 700 000 Kč s příslušenstvím, o žalobě pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. -61, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. -50, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalobce proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 19. 1. 2022, č. j. -212, takto:

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

1. Městský soud v Praze (dále „soud prvního stupně“) usnesením ze dne 30. 9. 2021, č. j. -204, vyloučil k samostatnému řízení podle , e) a f) , , (dále jen „ “), řízení ve věci žaloby pro zmatečnost podané žalobcem proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. -61, a proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. -50. Uvedl, že k jejímu projednání není věcně příslušný a současně účastníky poučil, že proti tomuto usnesení není odvolání přípustné, ale lze podat námitky.

2. Žalobce podal odvolání, které Vrchní soud v Praze (dále „odvolací soud“) usnesením ze dne 19. 1. 2022, č. j. -212, odmítl. Rozhodnutí odůvodnil tím, že odvolání účastníka není přípustné proti usnesení, jímž se upravuje vedení řízení [ ]

3. Žalobce, aniž by byl zastoupen advokátem nebo doložil své právnické vzdělání, podává proti všem výrokům usnesení soudu prvního stupně i odvolacího soudu dovolání, ve kterém namítá nesprávnou aplikaci procesních předpisů ze strany soudů nižších stupňů a porušení svých ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména práva na spravedlivý proces a práva na přístup k soudu. Domáhá se přezkumu postupu soudů nižších stupňů dovolacím soudem, v čemž shledává rovněž přípustnost a důvodnost dovolání, neboť je namítáno porušení základních práv a svobod dovolatele. Současně požádal o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce pro dovolací řízení.

4. Vyjádření ostatních účastníků k dovolání žalobce nebylo požadováno.

5. Podle není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

6. Ustanovení dále obsahuje výčet rozhodnutí, proti nimž dovolání podle není objektivně přípustné.

7. Podle dovolání podle není přípustné proti usnesením, proti nimž je přípustná žaloba pro zmatečnost podle Podle tohoto ustanovení může účastník žalobou pro zmatečnost napadnout mimo jiné pravomocné usnesení odvolacího soudu, kterým bylo odmítnuto odvolání.

8. S ohledem na to, že napadeným usnesením odvolací soud rozhodl o odmítnutí odvolání žalobce, proti kterémuž rozhodnutí je podle přípustná žaloba pro zmatečnost, je dovolání žalobce proti napadenému rozhodnutí objektivně nepřípustné [ ].

9. Na základě výše uvedených důvodů proto dovolací soud dovolání žalobce podle bez dalšího odmítl.

10. Vzhledem k objektivní nepřípustnosti dovolání nebylo nutné se zabývat nedostatkem povinného zastoupení žalobce v dovolacím řízení (srov. část věty za středníkem ).

11. Bylo však nutné zabývat se poplatkovou povinností žalobce. Soudnímu poplatku totiž podléhá i dovolání, které není přípustné, popřípadě je opožděné či podané neoprávněnou osobou (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. ).

12. Z výše citovaného rozhodnutí se dále podává, že soud prvního stupně je zásadně povinen účastníka, který podal nepřípustné dovolání, vyzvat k zaplacení soudního poplatku, případně předtím rozhodnout o návrhu dovolatele na osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. Poplatková povinnost podle , o soudních poplatcích, (dále jen „ “), zásadně vzniká podáním dovolání. Avšak v případě odmítnutí dovolání nepřípustného podle vzniká poplatková povinnost podle zákona o soudních poplatcích až uložením povinnosti zaplatit poplatek v souvislosti s rozhodnutím soudu o odmítnutí dovolání pro nepřípustnost podle

13. Vzhledem k ustanovení § 11a zákona o soudních poplatcích – podle něhož osvobození od poplatku podle , jakož i osvobození podle rozhodnutí předsedy senátu o přiznání osvobození od soudních poplatků, se neuplatní, je-li dovolání odmítnuto pro nepřípustnost podle – není překážkou odmítnutí dovolání nepřípustného podle okolnost, že soud prvního stupně nerozhodl o žádosti dovolatele o osvobození od soudních poplatků pro dovolací řízení. I kdyby totiž bylo osvobození dovolateli rozhodnutím podle přiznáno, vzhledem k nepřípustnosti dovolání dle by to nemělo na povinnost dovolatele zaplatit soudní poplatek za dovolání žádný vliv (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2019, sen. zn. ). Za této situace by rozhodování o žádosti o osvobození od soudních poplatků bylo nadbytečné, bezúčelné a nehospodárné.

14. Ve smyslu § 3 odst. 3 zákona o soudních poplatcích soud prvního stupně rozhodne o povinnosti žalobce k zaplacení soudního poplatku za podané dovolání, aniž by se (vzhledem k zákona o soudních poplatcích) zabýval věcně žádostí dovolatele o osvobození od soudních poplatků, která je s ohledem na odmítnutí dovolání dovolacím soudem z důvodu objektivní nepřípustnosti podle bezpředmětná.

15. Žalobce rovněž požádal o osvobození od soudního poplatku a ustanovení zástupce pro dovolací řízení, aniž tvrdil změnu poměrů.

16. Nejvyššímu soudu je z úřední činnosti známo, že žalobce dlouhodobě zneužívá svého práva na soudní ochranu opakovaným podáváním neurčitých, popřípadě nedůvodných žalob, přičemž po zahájení řízení podává mimořádné množství vesměs neodůvodněných procesních podání, včetně opakovaně zamítaných návrhů na osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce, jakož i opravných prostředků včetně opravných prostředků nepřípustných. Takové dlouhodobé a cílené počínání žalobce lze jednoznačně označit za obstrukční a sudičské (srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 12. února 2009, sp. zn. , či ze dne 27. 10. 2011, sp. zn. , nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 27. 9. 2016, sp. zn. , ze dne 4. 3. 2021, sp. zn. , nebo ze dne 13. 9. 2022, sp. zn. ).

17. Nejvyšší soud vzhledem k výše uvedenému má za nepochybné, že záměrem počínání žalobce při podání žádostí o osvobození od soudních poplatků a ustanovení zástupce je nikoliv sledování ochrany jím tvrzeného subjektivního práva ( ), nýbrž vyvolání procesních obtíží na straně soudu. Takový zneužívající procesní úkon žalobce pak dle a nemůže požívat právní ochrany, a proto se k němu podle nepřihlíží (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. ). Z obsahu procesního spisu se přitom podává, že i v řízení, jež předcházelo vydání žalobou pro zmatečnost napadeného rozhodnutí, nebylo žádosti žalobce o osvobození od placení soudních poplatků a ustanovení zástupce vyhověno (usnesením Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 4. 4. 2019, č. j. -50, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2019, č. j. -61).

18. Žalobce v dovolání vedle usnesení odvolacího soudu napadl výslovně i usnesení soudu prvního stupně. Funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána; řízení o takovém podání Nejvyšší soud zastaví podle (k tomu srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. , uveřejněné pod č. 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dovolací soud proto řízení o dovolání žalobce proti rozhodnutí soudu prvního stupně podle zastavil.

19. V souladu s větou druhou neobsahuje rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodnění.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 9. 2023

Mgr. David Havlík předseda senátu