Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3138/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Pavla Choce, zastoupeného Mgr. Zuzanou Horákovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Ovocný trh 1096/8, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2015, č. j. -800, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 23. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedeného rozhodnutí soudu. Soud jím nevyhověl námitce podjatosti stěžovatele a rozhodl, že soudkyně rozhodující ve věci péče o jeho nezletilou dceru není z projednávání věci vyloučena. Napadeným rozhodnutím došlo podle stěžovatele k nepřípustnému zásahu do jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu d a k porušení práva na zákonného soudce ve smyslu y.

Stěžovatel v ústavní stížnosti s ohledem na způsob jednání soudkyně dospívá k přesvědčení, že k němu zaujala zjevně nepřátelský vztah, v důsledku čehož je vyloučena z projednávání věci. Vznesenou námitku podjatosti však příslušný nadřízený soud nevyhodnotil jako důvodnou a rozhodl, že soudkyně z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena není. V odůvodnění rozhodnutí poukázal Městský soud v Praze především na skutečnost, že převážná většina přednesených důvodů údajné podjatosti spočívá v postupu soudkyně ve věci, což není podle důvodem k jejímu vyloučení z projednávání a rozhodování ve věci. Stěžovatel vytýká napadenému rozhodnutí, že vzhledem k závažnosti jeho jednotlivých tvrzení měl soud při posuzování důvodnosti námitky podjatosti postupovat mnohem pečlivěji. Druhé pochybení spočívá podle stěžovatele v tom, že řízení o námitce podjatosti bylo přiděleno k projednání nepříslušnému senátu nadřízeného soudu. Námitka byla přidělena soudnímu oddělení 39 Co, ač byl podle názoru stěžovatele příslušný senát soudního oddělení 21 Co, který již dříve ve věci péče o nezletilou dceru stěžovatele rozhodoval jako odvolací soud.

Ústavní soud posoudil stížnost a dospěl k závěru, že je zjevně neopodstatněná; ani jeden ze stěžovatelem namítaných nedostatků napadeného rozhodnutí neshledal opodstatněným, proto ani nemohl dovodit, že by jím bylo porušeno některé z ústavně zaručených práv stěžovatele.

Soud rozhodující o námitce podjatosti v napadeném usnesení předně akcentoval, že naprostá většina tvrzení dokazujících nepřátelský vztah soudkyně ke stěžovateli spadá do okruhu nepřípustných okolností ve smyslu ; takové okolnosti nejsou způsobilé prolomit nepřípustnost ani při jejich vyšší četnosti. Je běžným jevem, že si soudce v průběhu déle trvajícího sporu vytvoří určitý názor na jeho účastníky; sama tato skutečnost však ještě příslušného soudce z projednávání věci nevylučuje. Situace, kterou pociťuje stěžovatel jako nepřátelství soudkyně vůči své osobě, byla soudem rozhodujícím o námitce podjatosti řádně projednána a v rámci odůvodnění rozhodnutí se s ní soud dostatečně vypořádal způsobem, který vyhovuje požadavkům kladeným na rozhodnutí v rovině ústavní konformity (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 12. 6. 2006,

sp. zn.

).

Z vyjádření Městského soudu v Praze a jeho rozvrhu práce Ústavní soud zjistil, že samostatné námitky podjatosti jsou přidělovány soudním oddělením na základě speciálního ustanovení v rozvrhu práce bez ohledu na skutečnost, že soud již ve věci rozhodoval. Ústavní soud proto dospěl k závěru, že o námitce rozhodoval zákonný soudce, takže ani tvrzení stěžovatele o porušení práva na zákonného soudce neshledal opodstatněným.

Vzhledem k výše uvedenému rozhodl Ústavní soud o ústavní stížnosti stěžovatele mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu