Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3142/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Ing. Petra Novotného, zastoupeného JUDr. Vladimírem Šmeralem, advokátem se sídlem v Praze 4, Staňkova 922/44, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 7. 2015, č. j. -129, rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 6. 1. 2014, č. j. -80, a rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočka Valašské Meziříčí ze dne 17. 6. 2013, č. j. -34, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stížností došlou Ústavnímu soudu dne 23. 10. 2015, u které byly po výzvě v poskytnuté lhůtě odstraněny formální nedostatky a podání tak splňuje požadavky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), se stěžovatel domáhá zrušení ve výroku uvedených rozhodnutí obecných soudů. Napadenými rozhodnutími byly zamítnuty stěžovatelovy žaloby o zaplacení neoprávněně stržené částky na základě exekučního příkazu, čímž mělo být porušeno jeho právo na spravedlivý proces zaručené v d.

Na stěžovatele byl jako povinného v exekučním řízení vydán exekuční příkaz, kterým bylo jeho zaměstnavateli nařízeno, aby prováděl srážky ze mzdy. V souvislosti s ukončením pracovního poměru bylo stěžovateli přiznáno odstupné, které zaměstnavatel podle exekučního příkazu srazil a poukázal příslušnému exekutorovi. Stěžovatel s tímto postupem nesouhlasil. Podle jeho názoru nemělo být odstupné sraženo, neboť zákon neumožňuje postihnout odstupné na základě exekučního příkazu srážkami ze mzdy. Žalobou se proto domáhal po exekutorovi, oprávněném, i zaměstnavateli, aby mu bylo sražené odstupné vráceno. Obecné soudy žalobě nevyhověly, čímž podle stěžovatele posvětily nezákonný postup žalovaných. Stěžovatel se domnívá, že soudy nepřípustně rozšířily výklad právních norem v jeho neprospěch; podle jeho přesvědčení lze odstupné vyplacené po skončení pracovního poměru postihnout toliko na základě exekuce přikázáním jiných peněžitých pohledávek.

Poté, co se Ústavní soud seznámil s obsahem stížnosti a napadenými rozhodnutími, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud je podle y soudním orgánem ochrany ústavnosti, není součástí soustavy obecných soudů a nepředstavuje další instanci přezkumu jejich rozhodnutí. Hodnocení skutkového stavu věci, jakož i výklad a aplikace práva na daný případ náleží obecným soudům. K zásahu do činnosti orgánů veřejné moci je Ústavní soud povolán výhradně tehdy, pokud z jejich strany dojde k porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatele.

Výklad práva, který obecné soudy provedly, koresponduje se smyslem a účelem aplikovaných ustanovení, exekučního řízení a je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Proto dospěl Ústavní soud k závěru, že rozhodnutí obecných soudů nejsou v rozporu se základními právy stěžovatele. Přezkumem napadeného rozhodnutí by Ústavní soud navíc překročil své pravomoci. Okrajové tvrzení o povaze odstupného a nutnosti na ně aplikovat ustanovení o nepostižitelné části mzdy stěžovatel před obecnými soudy zjevně nenadnesl a nebyla předmětem jejich posuzování; z toho důvodu je nepřípustné, aby o ni rozhodoval přímo Ústavní soud.

Ústavní soud vzhledem k výše uvedenému neshledal, že by napadenými rozhodnutími bylo porušeno stěžovatelem tvrzené základní právo, proto o ústavní stížnosti stěžovatele rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že ji jako zjevně neopodstatněnou odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu