Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

29 Cdo 2299/2023

29 Cdo 2299/2023-136

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Zavázala a soudců JUDr. Petra Gemmela a Mgr. Hynka Zoubka v právní věci žalobce Bohemia Faktoring, a. s.,sesídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, identifikační číslo osoby 27242617, zastoupeného JUDr. Ing. Karlem Goláněm, Ph.D., advokátem, se sídlem v Praze 1, Letenská 121/8, PSČ 118 00, proti žalovaným 1)P. N., a 2) P. N., oběma zastoupeným Mgr. Tiborem Stano, advokátem, se sídlem v Táboře, Husovo náměstí 529/6, PSČ 390 02, o námitkách proti směnečnému platebnímu rozkazu, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaných proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 7. února 2023, č. j. -109, takto:I. Dovolání se odmítá. II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 26.910,40 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění:

2. Rozsudkem ze dne 22. února 2022, č. j. -49, soud prvního stupně ponechal k námitkám žalovaných směnečný platební rozkaz v celém rozsahu v platnosti (bod I. výroku) a uložil žalovaným zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů námitkového řízení částku 80.731,20 Kč (bod II. výroku).

3. Vrchní soud v Praze k odvolání žalovaných rozsudkem ze dne 7. února 2023, č. j. -109, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně v bodě I. výroku (první výrok), v bodě II. výroku rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 53.820,80 Kč (druhý výrok), a uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 53.820,80 Kč (třetí výrok).

4. Odvolací soud – vycházeje z čl. I. , , , , a 2, , , , a 2, , zákona směnečného a šekového (dále jen „ “), a poukazuje na (v rozhodnutí blíže označenou) judikaturu Nejvyššího soudu – dospěl k následujícím závěrům:

[1] Směnka, jejíhož zaplacení se žalobce v dané věci domáhá [směnka vlastní, vystavená 5. února 2008 prvním žalovaným na řad GE Money bank, a. s. (nyní s obchodní firmou MONETA Money Bank, a. s.), znějící na směnečný peníz 3.389.351 Kč, splatná 15. října 2018, za jejíž zaplacení převzala druhá žalovaná směnečné rukojemství], je platnou směnkou vlastní podle čl. I. . Po indosaci směnky na řad žalobce se subjektem oprávněným ze směnky stal ve smyslu čl. I. žalobce.

[2] Námitka žalovaných týkající se promlčení práva na vyplnění blankosměnky není důvodná, neboť právo na vyplnění blankosměnky se nepromlčuje. Právo vyplnit blankosměnku není směnečným nárokem, pročež nepřichází v úvahu aplikace čl. I. , jakož i , , či a násl. , obchodního zákoníku. Jde o právo závislé na existenci blankosměnky, trvající po dobu existence blankosměnky, není-li smluvně omezeno.

[3] Námitka vyplnění údaje směnečné sumy a data splatnosti do blankosměnky v rozporu s dohodou o způsobu jejího vyplnění ze dne 5. února 2008 je neprojednatelná, neboť žalovaní neuvedli přesně, jaká částka mohla být podle nich do blankosměnky jako směnečný peníz doplněna, k datu splatnosti pak uvedli několik variant. Vzhledem k tomu, že břemeno tvrzení a břemeno důkazní vždy tíží žalovaného, jak vyplývá z věty první , (dále též jen „ “), musí být z podaných námitek jasně a nezaměnitelně patrno, která konkrétní skutečnost je namítána. I v případě konkrétního vymezení námitky nesprávného vyplnění blankosměnky v údajích data splatnosti a směnečného peníze by s touto námitkou žalovaní nemohli být úspěšní, neboť indosament připojený na směnce není datován, v důsledku čehož se má za to, že směnka byla na žalobce indosována před splatností směnky, respektive před uplynutím lhůty k protestu (dle čl. I. ). Žalobce jako indosatář nabyl práva ze směnky originárně, tedy neodvozeně od právního postavení indosanta, a nevstoupil tak do jeho práv a povinností.

[4] Důvodná není ani námitka, že žalovaným nebyla směnka předložena k placení. Žalovaní jsou přímými dlužníky ze směnky, přičemž předložení směnky takovému dlužníku má účinky toliko legitimační; nepředložením směnky nedochází k zániku práva majitele směnky se plnění domáhat. Doručení směnečné žaloby má navíc význam prezentace směnky a za stavu, kdy žalovaní ani po doručení směnečného platebního rozkazu povinnost ze směnky nesplnili, trvá jejich prodlení se splněním směnečného závazku od data splatnosti směnky.

5. Proti rozsudku odvolacího soudu (a to výslovně proti všem jeho výrokům) podali žalovaní dovolání a požadují, aby Nejvyšší soud rozhodnutí obou soudů zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

6. Žalobce ve vyjádření navrhuje dovolání odmítnout, neboť v něm zcela chybí jakékoliv tvrzení o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání. Napadené rozhodnutí má navíc za plně souladné s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu.

7. Pro dovolací řízení je rozhodný v aktuálním znění.

8. V rozsahu, v němž dovolání směřuje proti druhému výroku napadeného rozsudku, jímž odvolací soud změnil bod II. výroku rozsudku soudu prvního stupně o nákladech námitkového řízení, a třetímu výroku napadeného rozsudku o nákladech odvolacího řízení, je Nejvyšší soud odmítl jako objektivně nepřípustné ( a ).

9. Ve zbývajícím rozsahu Nejvyšší soud dovolání odmítl podle ustanovení , neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srov. ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

10. Podle ustanovení v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až 238a) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

11. Dle ustanovení pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

12. Požadavek, aby dovolatel v dovolání uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení či jeho části. K tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. května 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. září 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, jakož i stanovisko pléna Ústavního soudu ze dne 28. listopadu 2017, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 460/2017 Sb.

13. Tomuto požadavku přitom dovolatelé, neuvádějíce v podaném dovolání ohledně předpokladů jeho přípustnosti ničeho, zjevně nedostáli.

14. Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení , a , když dovolání žalovaných bylo odmítnuto a vznikla jim tak povinnost nahradit žalobci účelně vynaložené náklady řízení. Ty v daném případě sestávají z mimosmluvní odměny za zastoupení advokátem za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání ze dne 30. června 2023), která podle ustanovení bodu 6., a vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), činí (z tarifní hodnoty ve výši 3.400.648 Kč) částku 21.940 Kč, dále z paušální částky náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč ( advokátního tarifu) a z náhrady za 21% daň z přidané hodnoty ( , 3 ) ve výši 4.670,40 Kč. Celkem činí přiznaná náhrada nákladů dovolacího řízení částku 26.910,40 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce (výkonu rozhodnutí).

V Brně dne 30. 8. 2023

JUDr. Jiří Zavázal předseda senátu