Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 1084/14

Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Českého rybářského svazu, místní organizace Ostrov, adresa: Ostrov nad Ohří PS 95, 363 01 Ostrov nad Ohří, zastoupené Mgr. Petrem Šindelářem, LLM., advokátem ve sdružení advokátů TOCIK ŠINDELÁŘ & PARTNEŘI, advokátní kancelář se sídlem Moskevská 66, 360 01 Karlovy Vary, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 9. ledna 2014 č. j. -647 a proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. září 2013 č. j. -605, za účasti Krajského soudu v Plzni a Okresního soudu v Karlových Varech, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti ze dne 21. 3. 2014, doplněné po výzvě Ústavního soudu dne 4. 4. 2014, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označená rozhodnutí pro údajné porušení a d (dále jen"Listina").

Stěžovatelka (dále rovněž "žalobkyně") po zevrubné rekapitulaci obsahu dovolání a s odkazem na závěry uvedené v nálezu Ústavního soudu ze dne 18. 3. 2010

sp. zn.

uvádí, že se původní žalobou domáhala po žalované Vodárny a kanalizace Karlovy Vary, a. s. (dále jen "žalovaná") náhrady škody ve výši 375 119,20 Kč z titulu náhrady škody za provozní činnost žalované; i když se posléze stěžovatelka po žalované domáhala náhrady škody ve smyslu , nebylo třeba navrhnout připuštění změny žalobního návrhu, neboť identita skutku i výše způsobené škody zůstala i nadále zachována. V důsledku vadného postupu soudu nebyla stěžovatelka řádně a včas poučena ve smyslu o doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů, a to jak v řízení nalézacím, ale i odvolacím. V této souvislosti stěžovatelka tvrdí, že jí uplatněný nárok nemohl být promlčen, neboť měl přímou souvislost s úhynem ryb způsobeným činností žalované. Proto obecné soudy měly projednávanou věc posuzovat jako náhradu škody, přičemž změna právního hodnocení projednávané věci byla odrazem jen upřesnění a doplnění rozhodných skutkových tvrzení, nikoli změnou nároku v důsledku změny skutkových tvrzení.

Porušení práva na ochranu vlastnictví a na spravedlivý proces spatřuje stěžovatelka v postupu obou obecných soudů, které nejprve nesprávně připustily námitku promlčení a nesprávně posoudily počátek běhu promlčecí lhůty v návaznosti na nesprávný závěr, že nárok stěžovatelky na náhradu škody nelze ztotožnit s původním žalobním návrhem, přičemž námitka promlčení měla být posouzena jako rozporná s dobrými mravy.

II.

Z připojených rozhodnutí se zjišťuje, že Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 30. 9. 2013 č. j. -605 zamítl žalobu na zaplacení částky 286 079,- Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že původní žalobou se žalobkyně domáhala nároku, který představoval hodnotu uhynulých ryb, přičemž "nyní" se však domáhá náhrady marně vynaložených nákladů na obnovu populace. Z hlediska skutkového tak jde o nově vymezený nárok, na který se vztahuje i nový běh promlčecí doby. Dobu uplatněného původního nároku tak nelze ztotožnit s dobou uplatnění nároku původního. Běh promlčecí doby započal dne 7. 10. 1999 a skončil dne 7. 10. 2001. Vzhledem k době uplatnění nároku by byl promlčen vždy, pokud by podmínky pro jeho uplatnění nastaly před 27. 5. 2011. Námitku promlčení neshledal nalézací soud za rozpornou s dobrými mravy.

Krajský soud v Plzni rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé potvrdil.

III.

Ústavní soud se nejprve zabýval splněním formálních podmínek a předpokladů projednání předmětné ústavní stížnosti a dospěl k závěru, že ústavní stížnost je nepřípustná.

Dotazem u Okresního soudu v Karlových Varech bylo zjištěno, že stěžovatelka podala proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, které bylo dne 22. 5. 2014 postoupeno k dalšímu řízení Nejvyššímu soudu ČR a do doby rozhodnutí o projednávané ústavní stížnosti nebylo o dovolání rozhodnuto.

Za této procesní situace je ústavní stížnost nepřípustná, protože ve věci bude ještě rozhodovat dovolací soud.

Pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ( ), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud do jeho postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než tento orgán. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Ústavní soud si je vědom toho, že otázku (ne)přípustnosti dovolání ve smyslu , jež v dané věci může být sporná, náleží posuzovat dovolacímu soudu ( ) a jeho rozhodnutí nelze předjímat. Nynějším odmítnutím ústavní stížnosti však stěžovatelka poškozena být nemůže. Pokud by se totiž ukázalo, že stěžovatelčino dovolání nebylo efektivním opravným prostředkem kupříkladu proto, že bylo objektivně nepřípustné, nelze než tuto situaci interpretovat tak, že tím byl (dodatečně) zpochybněn implicitní předpoklad, na jehož podkladu Ústavní soud o nepřípustnosti této ústavní stížnosti rozhodl [totiž že podané dovolání (naopak) je způsobilé otevřít relevantní řízení, ve vztahu k němuž je řízení o ústavní stížnosti řízením subsidiárním]; v takovém případě Ústavní soud ústavní stížnost, nově podanou v zákonné lhůtě po rozhodnutí dovolacího soudu, projedná.

Z toho důvodu Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout pro nepřípustnost dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj