Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 3129/15

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka a soudců Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje) a Vladimíra Sládečka o ústavní stížnosti Aleny Kukové, zastoupené JUDr. Kateřinou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Českých Budějovicích, U Malše 128/8, proti rozsudku Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 23. 7. 2015, č. j. -61, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností došlou dne 22. 10. 2015, splňující formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku nalézacího soudu, kterým byl zamítnut její návrh na zaplacení úroků z prodlení.

Napadeným rozsudkem bylo dle stěžovatelky porušeno její právo na majetek ve smyslu . d, Dodatkového protokolu k Úmluvě ve spojení s a y, dále právo na spravedlivý proces ve smyslu , a d a ve smyslu Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod, ve spojení se , a 96 odst. 1 y. Stěžovatelka rovněž poukazuje na rozpor rozhodnutí s y.

Stěžovatelka uvádí, že porušení uvedených základních práv spočívá především ve značných průtazích zaviněných soudem; za předpokladu nařízení jednání v přiměřené době by stěžovatelka patrně ve sporu uspěla. Nezávisle na činnosti nalézacího soudu totiž došlo v mezidobí od podání žaloby do konání prvního jednání ke změně právní situace natolik zásadní, že způsobila neúspěch stěžovatelky ve věci. V důsledku rozhodnutí Nejvyššího soudu totiž bylo zrušeno dřívější konstitutivní rozhodnutí, na němž stěžovatelka svůj nárok v napadeném řízení stavěla. Nalézací soud pak žalobu zamítl pro odpadnutí právního důvodu, ze kterého plynul žalovaný nárok.

Stěžovatelka je přesvědčena, že pokud by nedošlo v řízení k průtahům, soud by byl nucen rozhodnout v její prospěch. Nalézací soud však nařídil první jednání ve věci až téměř deset měsíců po podání žaloby, a to přes žádost stěžovatelky o určení lhůty k tomuto procesnímu úkonu podle , o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů. S touto žádostí nalézací soud navíc naložil v rozporu se zákonem, neboť ji v souladu se třetím odstavcem uvedeného ustanovení nepostoupil nadřízenému soudu ani úkon ve stanovené lhůtě sám neprovedl.

Ústavní soud zkoumal opodstatněnost ústavní stížnosti. Předmětem sporu rozsouzeného napadeným rozsudkem byla částka 8 753 Kč (resp. 8 746 Kč po částečném zpětvzetí žaloby stěžovatelkou) s příslušenstvím, tudíž jde z pohledu civilního procesu o tzv. bagatelní spor. Jak již Ústavní soud několikrát konstatoval (srov. nález ze dne 10. 4. 2014,

sp. zn.

), vyloučením možnosti podání opravných prostředků v případě soudních rozhodnutí, která se týkají peněžitých plnění nedosahujících určité hranice ( , ), dal zákonodárce zřetelně najevo, jaké případy nepovažuje za významné natolik, aby i za cenu eventuálních vad v nich vydaných rozhodnutí byla dále přezkoumávána, a to v rovině právního řádu jako celku, natož pak v rovině konformity s ústavním pořádkem. Nelze též přehlédnout onu podstatnou okolnost, že podle (a contrario ) se v tzv. bagatelních sporech v odůvodnění rozsudku uvádí pouze předmět řízení, závěr o skutkovém stavu a stručné právní posouzení věci. V případě přezkumu takového rozhodnutí (a jeho odůvodnění) Ústavním soudem by tak byly na postup Ústavního soudu kladeny vyšší nároky, než na rozhodování obecného soudu v (nota bene) jednoinstančním řízení, když by pro uplatnění úplné kognice musel postupovat tak, že by chybějící části odůvodnění ve smyslu domýšlel.

V principu tak platí, že Ústavní soud rozhodnutí bagatelního charakteru v právním smyslu zásadně nepřezkoumává, a pokud tak výjimečně učiní, pak proto, že rozpor s ústavněprávními zásadami dosahuje zvlášť vysoké intenzity. Ústavní soud v žádném případě nemůže hrát roli "náhradní" přezkumné instance mimo soustavu obecných soudů, tím spíše ne v případech, kdy jsou běžné opravné prostředky pro malý právní význam vyloučeny. Stěžovatelka případně může uplatnit svůj nárok u příslušného orgánu postupem podle , o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci.

Ústavní soud po posouzení ústavní stížnosti neshledal, že by napadeným rozhodnutím došlo k zásahu do ústavně zaručených práv zvlášť vysoké intenzity, proto setrvává v rovině právního názoru, že vzhledem k výši žalované částky rozhodnutím ani nemohlo dojít k zásahu do těchto práv. Závěrem Ústavní soud dodává i to, že celková délka řízení před nalézacím soudem (necelý rok) nenasvědčuje, že by v řízení docházelo k nepřiměřeným průtahům.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků podle ustanovení tak, že návrh jako zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. prosince 2015

Tomáš Lichovník v. r.

předseda senátu