Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 Cdo 2555/2022

25 Cdo 2555/2022-423

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobce: Z. R., narozený XY, bytem XY, zastoupený Mgr. Janem Vargou, advokátem se sídlem Fügnerovo náměstí 1808/3, Praha 2, proti žalovanému: Rumunsko – Velvyslanectví Rumunska, se sídlem Nerudova 256/5, Praha 1, zastoupené Mgr. Markem Zvěřinou, advokátem se sídlem U Hranic 1384/9, Praha 10, o 175 311 Kč, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. -392, takto:

I. Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění ( ):

Dovolání žalovaného proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 5. 2022, č. j. -392, není přípustné, neboť uplatněné námitky nezakládají důvody přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku stanovené v

Ve sporu o náhradu újmy na zdraví způsobené tím, že žalobce dne 22. 7. 2011 propadl poklopem šachty na chodníku v ulici Nerudova v Praze před budovou velvyslanectví žalovaného, v důsledku čehož si rozdrtil loketní kloub na levé ruce, je dovoláním vytýkána nesprávnost závěru odvolacího soudu, že dovolatel měl porušit svoji prevenční povinnost ve smyslu , , účinného do 31. 12. 2013, pokud neudržoval předmětný poklop šachty ve stavu bezpečném pro chůzi. Dovolatel namítá, že neměl takovou povinnost, neboť poklop dle něj není věcí určenou pro účely chůze, navíc musel být v daném místě a čase pro chodce zřetelně viditelný. K tomu poukazuje na rozpor napadeného rozsudku s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 6. 1986, sp. zn. , publikovaným pod č. 36/1988 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dále též jen „Sb. rozh. obč.“, podle kterého vlastník pozemku, který nemá povahu chodníku, nemá povinnost zajistit úpravu a přizpůsobení pozemku pro bezpečnou chůzi, a to bez ohledu na to, že je k chůzi fakticky využíván.

Tyto dovolací námitky, jejichž vymezením je dovolací soud vázán ( věta první ), nezakládají přípustnost dovolání, neboť rozhodnutí odvolacího soudu nestojí na jejich řešení. Rozsudek odvolacího soudu s odkazem na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně stojí na závěru, že předmětný poklop byl v čase škodní události ve vlastnictví dovolatele, který měl povinnost udržovat jej v takovém stavu, aby nikoho neohrožoval na zdraví, například jej udržovat ve stavu pro bezpečnou chůzi, případně jej odstranit. Pro tento závěr přitom postačovalo zjištění, že poklop byl zcela evidentně věcí veřejně přístupnou nacházející se na chodníku. Soudy tedy neřešily otázku, zda byl poklop věcí určenou pro účely chůze, ale zda jako věc ohrožoval své okolí (při běžném provozu na chodníku). Pokud pak dovolatel tvrdí, že k účelu chůze určen nebyl a takto měl být i pro chodce viditelný a seznatelný, činí tím vlastní skutkový závěr, kterým neuplatňuje (jediný možný) dovolací důvod uvedený v , podle nějž nesprávné právní posouzení věci může spočívat v tom, že odvolací soud věc posoudil podle nesprávného právního předpisu, nebo že správně použitý právní předpis nesprávně vyložil, případně jej na zjištěný skutkový stav věci nesprávně aplikoval. Tato námitka postrádá charakter právní otázky, kterou by měl dovolací soud řešit, nesměřuje totiž proti právnímu posouzení věci odvolacím soudem. V podstatě se dovolatel domáhá přezkumu skutkových závěrů, z nichž vychází napadené rozhodnutí; nesprávnost právního posouzení odvozuje nikoliv z důvodu mylné aplikace práva, nýbrž proto, že po právní stránce byl posouzen skutkový stav, s nímž on nesouhlasí. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu ( ) však není zpochybnění právního posouzení věci, vychází-li z jiného skutkového stavu, než z jakého vyšel při posouzení věci odvolací soud, ani zpochybnění samotného hodnocení důkazů soudem prvního stupně nebo odvolacím soudem, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky). Dovolací soud se proto těmito výhradami nezabýval, neboť skutkovým stavem je vázán a není oprávněn jeho správnost přezkoumávat ( a ).

Nelze přisvědčit ani další námitce dovolatele, že soud prvního stupně neměl relevantní skutková zjištění podložená provedenými důkazy pro závěr, že dotčený poklop byl ve vlastnictví dovolatele a odvolací soud se jeho vlastnictvím ani blíže nezabýval. K tomu je třeba poukázat na to, že soud prvního stupně k otázce vlastnictví poklopu provedl řadu důkazů, včetně znaleckého dokazování, z nichž učinil skutkový závěr, že poklop zakrýval vstupní otvor potrubí, které bylo od roku 1964 součástí topného systému na mazut (sloužilo k plnění nádrže mazutem) k vytápění budovy velvyslanectví a bylo v té době propojeno s místností v suterénu této budovy. Na podkladě tohoto skutkového závěru pak oba soudy (tedy i soud odvolací) učinily právní závěr, že poklop a prostor pod ním byl součástí budovy velvyslanectví, tudíž byl ve vlastnictví dovolatele. Jde navíc opět o námitku proti zjištěnému skutkovému stavu, která nemůže založit přípustnost dovolání, jak bylo již vysvětleno výše. Dovolatel pak k otázce vlastnictví poklopu ani nijak nevymezil přípustnost dovolání z hlediska alternativ uvedených v , což je podle obligatorní náležitostí dovolání. Dovolací soud přitom není oprávněn si k této otázce důvod přípustnosti vymezit sám, neboť by tím narušil zásady, na nichž spočívá dovolací řízení, zejména zásadu dispoziční a zásadu rovnosti účastníků řízení (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2019, sp. zn. ).

Dovolání směřující proti rozhodnutí o náhradě nákladů řízení není přípustné vzhledem k

Protože žádná ze vznesených námitek nezakládá přípustnost dovolání, Nejvyšší soud je podle věty první odmítl.

O návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud nerozhodoval, neboť návrh na odklad vykonatelnosti je závislé povahy (srov. nález Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. ), což mimo jiné znamená, že rozhodl-li dovolací soud o podaném dovolání, stává se návrh na odklad vykonatelnosti bezpředmětný (k tomu obdobně například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 1. 2018, sp. zn. ).

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle věty první, , Žalobce má právo na náhradu nákladů, které sestávají z odměny advokáta ve výši 5 540 Kč podle , , bodu 5, a ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ “) za jeden úkon právní služby (vyjádření k dovolání), a z náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč podle a vyhlášky a 21% náhrady daně z přidané hodnoty ze součtu shora uvedených částek, celkem tedy 7 066 Kč.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí (exekuce).

V Brně dne 24. 8. 2023

JUDr. Robert Waltr předseda senátu