Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

3 Tz 35/2023

3 Tz 35/2023-301

ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKY

R. Š.

Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2022, č. j. -252,

byl porušen zákon

v neprospěch obviněného R. Š. v § 2 odst. 1 trestního řádu a .

Napadený rozsudek

se zrušuje

v celém rozsahu. Současně se zrušují všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.

Okresnímu soudu v Kolíně

se přikazuje,

aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

Odůvodnění:

1. Rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2022, č. j. -252, byl R. Š. uznán vinným zločinem podvodu podle , 4 písm. c) , kterého se dopustil v podstatě tím, že „dne 23. 4. 2020 a dále dne 11. 5. 2020 na Finančním úřadu pro Středočeský kraj, Územním pracovišti Kolín, jménem subjektu K. K., IČ: XY, požádal bez vědomí jmenovaného, prostřednictvím formuláře ‚Žádost o poskytnutí kompenzačního bonusu‘ o poskytnutí kompenzačního bonusu v souvislosti s krizovým opatřením souvisejícím s výskytem koronaviru SARS CoV-2, kdy na základě podaných žádostí byl bonus v prvním případě ve výši 25 000 Kč a v druhém případě ve výši 19 500 Kč, ze strany Finančního úřadu vyplacen na bankovní účet č. XY, vedený na jméno K. K., kdy si z předmětného účtu dne 22. 5. 2020 R. Š. převedl na svůj účet č. XY částku ve výši 32 000 Kč, kdy tímto jednáním způsobil škodu poškozené České republice, zastoupené Finančním úřadem pro Středočeský kraj, v celkové výši 44 500 Kč, a tohoto jednání se dopustil v době nouzového stavu vyhlášeného v souladu s a 6 ústavního , o bezpečnosti České republiky, usnesením Vlády České republiky ze dne 12. 3. 2020 č. 194, o vyhlášení nouzového stavu pro území České republiky z důvodu ohrožení zdraví v souvislosti s prokázáním výskytu koronaviru (označovaný jako SARS CoV-2) na území České republiky na dobu od 14.00 hodin dne 12. 3. 2020 na dobu 30 dnů, které bylo vyhlášeno pod č. 69/2020 Sb., přičemž podle ústavního , o bezpečnosti České republiky, byl tento nouzový stav prodloužen do 30. 4. 2020, a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 7. 4. 2020, č. 1012, usnesením Vlády České republiky ze dne 9. 4. 2020 č. 396, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, které bylo vyhlášeno pod č. 156/2020 Sb., a dále byl tento nouzový stav podle ústavního , o bezpečnosti České republiky, prodloužen do 17. 5. 2020, a to na základě souhlasu Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky uděleného jejím usnesením ze dne 28. 4. 2020, č. 1105, usnesením Vlády České republiky ze dne 30. 4. 2020 č. 485, o prodloužení nouzového stavu v souvislosti s epidemií viru SARS CoV-2, které bylo vyhlášeno pod č. 219/2020 Sb., takto jednal za situace, kdy byl na celém území České republiky prokázán výskyt vysoce nakažlivého koronaviru SARS CoV-2, způsobující onemocnění COVID-19, v důsledku nastalé epidemie viru SARS CoV-2 je tak ve značném rozsahu a vážně ohroženo nejenom zdraví obyvatel, ale i jejich život.“ Za to mu byl , a , 2, 3 uložen peněžitý trest ve výši 36 500 Kč, skládající se ze 365denních sazeb po 100 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 27. 4. 2022.

2. Proti citovanému rozsudku Okresního soudu v Kolíně podal ministr spravedlnosti podle § 266 odst. 1 trestního řádu stížnost pro porušení zákona ve prospěch obviněného R. Š. Ministr spravedlnosti uvedl, že kompenzační bonus je podle koncipován jako bonus daňový, kdy žádost o jeho vyplacení podává daňový subjekt u místně příslušného správce daně. Proto je třeba vylákání kompenzačních bonusů posuzovat jako trestný čin podle . K tomu odkázal na stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. , ve kterém se Nejvyšší soud problematikou zneužití kompenzačních bonusů podrobně zabýval. Ministr spravedlnosti dále poukázal na to, že obviněný měl vylákat vyplacení kompenzačních bonusů v celkové výši 44 500 Kč, tedy nemohl svým jednáním naplnit jeden z obligatorních znaků skutkové podstaty trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , neboť nevylákal výhodu ve větším rozsahu. Žalovaný skutek podle názoru ministra spravedlnosti nemůže být trestným činem a v souladu se zmíněným stanoviskem trestního kolegia Nejvyššího soudu není v takovém případě namístě trestní represe, přičemž se nabízí spíše postup podle , daňového řádu, či podle , o některých přestupcích.

3. Ministr spravedlnosti navrhl, aby Nejvyšší soud podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2022, č. j. -252, byl v neprospěch obviněného R. Š. porušen zákon v § 2 odst. 1 trestního řádu ve vztahu k , podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil rozsudek Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2022, č. j. -252, v celém rozsahu, jakož i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a podle § 270 odst. 1 trestního řádu přikázal Okresnímu soudu v Kolíně, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, případně postupoval podle § 271 odst. 1 trestního řádu.

4. Obviněný nevyužil svého práva a ke stížnosti ministra spravedlnosti se nevyjádřil.

5. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství ve vyjádření uvedl, že se s podanou stížností pro porušení zákona, stejně jako s jejím odůvodněním, ztotožňuje. Rovněž státní zástupce poukázal na Stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023 sp. zn. , k právnímu posouzení vylákání kompenzačního bonusu, vypláceného na základě jednotlivých zákonů o kompenzačních bonusech přijatých v letech 2020 a 2021 v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19. Podle státního zástupce zjištěné jednání obviněného R. Š. bylo jako trestný čin podvodu podle , 4 písm. c) posouzeno nesprávně, neboť znaky této skutkové podstaty nenaplnilo. V jeho případě bylo totiž namístě uvažovat „jen“ o právní kvalifikaci jednání jako trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby ve smyslu . Z tohoto pohledu je však podstatné, že předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby je vylákání výhody na povinné platbě (nebo její zkrácení) ve větším rozsahu, tedy ve výši nejméně 100 000 Kč. Je-li přitom zjištěno, že pachatel sice vylákal (popřípadě chtěl vylákat) prostřednictvím kompenzačního bonusu výhodu na dani, avšak v nižším než uvedeném rozsahu, jeho trestní odpovědnost v úvahu nepřichází, neboť se o žádný trestný čin nejedná. To je právě i případ jednání R. Š., který takto neoprávněně vylákal „pouze“ částku 44 500 Kč. Obviněným spáchaný skutek tudíž žádným trestným činem není a rozsudek Okresního soudu v Kolíně, který jeho jednání posoudil jako zločin podvodu podle , 4. písm. c) , nemůže obstát. Státní zástupce proto učinil návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu v souladu s návrhem formulovaným ministrem spravedlnosti.

6. Nejvyšší soud podle § 267 odst. 3 trestního řádu přezkoumal zákonnost a odůvodněnost těch výroků rozhodnutí, proti nimž byla stížnost pro porušení zákona podána, v rozsahu a z důvodů v ní uvedených, jakož i řízení napadené části rozhodnutí předcházející, a dospěl k závěru, že zákon porušen byl.

7. Problematice trestního postihu vylákání kompenzačního bonusu, vypláceného na základě jednotlivých zákonů o kompenzačních bonusech přijatých v letech 2020 a 2021 v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19, se podrobně věnuje stanovisko trestního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2023, sp. zn. , uveřejněné pod č. 1/2003 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, části trestní. Trestní kolegium Nejvyššího soudu zaujalo následující právní názory. Vylákání kompenzačního bonusu, vypláceného na základě jednotlivých zákonů o kompenzačních bonusech přijatých v letech 2020 a 2021 v souvislosti s výskytem koronaviru SARS CoV-2 způsobujícího nemoc COVID-19, je za splnění dalších podmínek trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , nikoliv trestným činem podvodu podle . Je tomu tak proto, že kompenzační bonus je třeba považovat za daň. Následkem jednání v podobě podvodného požadování kompenzačního bonusu je neoprávněné uplatnění (vylákání) daňové výhody jako alternativa spáchání trestného činu podle . Na závěr o vylákání výhody na příslušné platbě ve smyslu dané skutkové podstaty trestného činu nemá vliv, jestli pachatel byl určitým daňovým subjektem a jen podvodně tvrdil, že mu vznikl nárok na vyplacení kompenzačních bonusů, ačkoli věděl, že tomu tak není, nebo zda se při podání žádosti vydával za jiný daňový subjekt. Předpokladem trestní odpovědnosti za trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle je vylákání výhody na povinné platbě (nebo její zkrácení) ve větším rozsahu, tj. za podpůrného využití pravidla podle ve výši nejméně 100 000 Kč. V případě zjištění, že pachatel sice vylákal (popřípadě chtěl vylákat) prostřednictvím kompenzačního bonusu výhodu na dani, avšak v nižším rozsahu, se trestní represe neuplatní. V takové situaci je namístě považovat za adekvátní zejména sankční oprávnění podle daňového řádu, neboť pokud je při kontrolním postupu daňových orgánů zjištěno, že kompenzační bonus byl vyměřen v nesprávné výši nebo zcela neoprávněně, je následkem nejen doměření daně, ale také vznik sankce v podobě úroku z prodlení podle daňového řádu. V úvahu pak rovněž může připadat naplnění znaků přestupku podle zákona o některých přestupcích fyzickou osobou, popřípadě podle § 2 odst. 3 písm. b) téhož zákona právnickou osobou nebo podnikající fyzickou osobou, což může odůvodnit rozhodnutí o postoupení věci podle § 171 odst. 1, § 188 odst. 1 písm. b), § 222 odst. 2 nebo § 257 odst. 1 písm. b) trestního řádu, a to podle fáze daného trestního řízení. Příslušným správním orgánem k projednání takového (možného) přestupku je podle , o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, obecní úřad obce s rozšířenou působností.

8. Z uvedených důvodů a v souladu s názorem ministra spravedlnosti proto nemohlo být jednání obviněného R. Š. v projednávané trestní věci, spočívající ve vylákání kompenzačního bonusu v souvislosti s krizovými opatřeními souvisejícími s výskytem koronaviru SARS CoV-2, právně posouzeno jako trestný čin podvodu podle . Nemohlo ovšem naplnit ani skutkovou podstatu trestného činu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle , jelikož nešlo o vylákání výhody na povinné platbě ve větším rozsahu, tedy ve výši nejméně 100 000 Kč. Obviněným spáchaný skutek tudíž žádným trestným činem není. V úvahu mohou připadat toliko sankční oprávnění podle daňového řádu či podle zákona o některých přestupcích.

9. Nejvyšší soud proto podle § 268 odst. 2 trestního řádu vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Kolíně ze dne 9. 2. 2022, č. j. -252, byl porušen zákon v neprospěch obviněného R. Š. v § 2 odst. 1 trestního řádu a , podle § 269 odst. 2 trestního řádu zrušil napadený rozsudek v celém rozsahu, současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a podle § 270 odst. 1 trestního řádu Okresnímu soudu v Kolíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.

10. Podle § 270 odst. 4 trestního řádu je orgán, jemuž byla věc Nejvyšším soudem přikázána, vázán právním názorem, který v tomto rozsudku vyslovil Nejvyšší soud, a je povinen provést ty procesní úkony, jejichž provedení Nejvyšší soud nařídil.

11. Za podmínek § 274 odst. 2, 3 písm. a) trestního řádu bylo o stížnosti pro porušení zákona rozhodnuto v neveřejném zasedání, aniž by k tomuto postupu zákon vyžadoval souhlasu stran (§ 274 odst. 4 trestního řádu).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 26. 7. 2023

JUDr. Pavel Šilhavecký

předseda senátu