Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 Cdo 812/2023

27 Cdo 812/2023-152

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Markem Doležalem v právní věci žalobkyně Mgr. Anny Zinglové, se sídlem v Praze 9, Strážkovická 329, PSČ 190 12, jako insolvenční správkyně dlužnice F. S. G., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, zastoupené JUDr. Michalem Račokem, advokátem, se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, PSČ 272 01, proti žalovaným 1)D. R., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Kiršnerem, advokátem, se sídlem v Praze 2, Rumunská 1720/12, PSČ 120 00, 2) M. Š., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Janem Válkem, advokátem, se sídlem v Praze 8, Vítkova 247/7, PSČ 186 00, 3)D. S., narozenému XY, bytem XY, a 4) M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Alanem Vitoušem, advokátem, se sídlem v Praze 7, Dukelských hrdinů 406/23, PSČ 170 00, o vyslovení ručení statutárního orgánu dlužnice, vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. , o dovolání žalované 4) proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 4. 10. 2022, č. j. -130, takto:Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

[1] Městský soud v Praze usnesením ze dne 2. 5. 2022, č. j. -114, odmítl žalobu v části, ve které se žalobkyně domáhala vyslovení společného a nerozdílného ručení žalovaných 1) až 4) za dluhy společnosti F. S. G., se sídlem XY, identifikační číslo osoby XY, přihlášené v insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. XY jako pohledávka P1-1 ve výši 3.200.000 Kč splatná ke dni 14. 3. 2015, pohledávka P12-1,-1 splatná ke dni 19. 7. 2015 a pohledávka P13-1 splatná ke dni 7. 7. 2015 (výrok I.), a uložil žalobkyni povinnost doplnit skutková tvrzení u dalších ve výroku označených pohledávek (výrok II.).

[2] Vrchní soud v Praze k odvolání žalobkyně usnesením ze dne 4. 10. 2022, č. j. -130, rozhodnutí soudu prvního stupně změnil ve výroku I. tak, že se žaloba ve shora uvedené částineodmítá (první výrok).

[3] Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná 4) dovolání, jež Nejvyšší soud odmítl podle a , (dále též jen „ “), neboť neobsahuje vymezení toho, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej ), a v dovolacím řízení pro tuto vadu nelze pokračovat.

[4] Podle v dovolání musí být vedle obecných náležitostí ( ) uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, v jakém rozsahu se rozhodnutí napadá, vymezení důvodu dovolání, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání ( až ) a čeho se dovolatel domáhá (dovolací návrh).

[5] Podle pak platí, že není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak.

[6] Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi opakovaně zdůrazňuje, že požadavek, aby dovolatel v dovolání konkrétně uvedl, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné jen podle (jako je tomu v projednávané věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu či jeho části (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2013, sp. zn. , ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. , a ze dne 16. 9. 2013, sp. zn. ).

[7] Náležitosti dovolání a následky plynoucí z jejich nedodržení jsou přitom v stanoveny zcela jasně. Účastníkovi řízení podávajícímu dovolání proto nemohou při zachování minimální míry obezřetnosti (spočívající pouze v přečtení relevantních zákonných ustanovení) vzniknout pochybnosti o tom, co má v dovolání uvést (srovnej např. závěry stanoviska pléna Ústavního soudu ze dne 28. 11. 2017, sp. zn. ).

[8] Dovolatelka co do přípustnosti dovolání toliko uvádí, že „usnesení Vrchního soudu v Praze … je rozhodnutím, které závisí na vyřešení právních otázek, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od rozhodovací praxe obecných soudů a dále pak rozhodovací praxe dovolacího soudu“.

[9] Argument, podle kterého se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, může být způsobilým vymezením přípustnosti dovolání ve smyslu , jen je-li z dovolání patrno, o kterou právní otázku jde a od které „ustálené rozhodovací praxe“ dovolacího soudu se odvolací soud při jejím řešení odchýlil (srovnej shodně usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9 2013, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Srovnej ostatně též usnesení Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. , ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. , ze dne 17. 4. 2014, sp. zn. , a ze dne 24. 6. 2014, sp. zn. .

[10] Tomuto požadavku dovolatelka nedostála, když z dovolání není patrné, od jaké ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu se odvolací soud měl při řešení dovolatelkou vymezených právních otázek odchýlit.

[11] O náhradě nákladů dovolacího řízení Nejvyšší soud nerozhodoval, když rozhodnutí Nejvyššího soudu není rozhodnutím, kterým se řízení končí, a řízení nebylo již dříve skončeno (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. , uveřejněné pod číslem 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 7. 2023

JUDr. Marek Doležal předseda senátu